Deník spisovatele - úpadek rozumu aneb vařila myšička kašičku

Je paradoxní, jak se v současné společnosti, která je stále iracionálnější, nadužívají slova jako rozumný nebo racionální. Anebo dokonce nedej bože pojem zdravý selský rozum. Někdy se to zahalí i do vědeckého hávu nebo se tím zdevalvuje už tak zdevalvovaná filosofie. Jako je to v případě tzv. objektivismu, politické ideologie, kterou proklamují Svobodní. Myšlení založené na individualismu, na preferenci sobectví, které údajně nejlépe poslouží jako celek společnosti.

Zdá se, že dnes může být každá blbost filosofie. Jestli něčím Ayn Rand, zakladatelka směru, ovlivnila americký pragmatismus, tak tím, že ještě víc zdůraznila roli individuálního ega. Řekněme, že její odvozené myšlení nic nového neříká, jen říká naplno, že sobectví je právě to, co vede k profitu celku. Na rozdíl od hledání kolektivního altruismu např. v křesťanství, je nutné používat rozum ke svému užitku. Takový užitek přinese i všeobecný užitek pro lidstvo.  

Tak za prvé, filosofie v principu zkoumá ty nejzazší otázky. Jejími hlavními disciplínami jsou nauka o bytí a teorie poznání, rozhodně si nevystačí jen s etickým myšlením. Ať už je, jaké chce. Skutečný racionalismus známe od 17. století, kdy Descartes postavil na nohy naši vědu. Zpochybnil vše a z jediného pevného bodu, svého myslícího já, rozvinul metodu postupného ověření poznatků. Jedinou úlitbou dogmatice bylo to, že jako první příčinu svého ega dosadil Boha.

Jestliže se kartezianismus ukázal skvělý pro vědu, bylo to už horší pro obecnou teorii poznání. Logika, příp. dedukce jsou výhodné pro postupné ověření poznatků, ale mohou nás také zavést na scestí a zajít hluboko do slepých uliček. Prioritou je nastavení paradigmatu. Pokud máme jako první příčinu Boha, je to filosoficky chabé. Musíme použít své myšlení jinak, čili dostat se mimo logiku, do sféry intuice, čistého usuzování, oproštěného od vnějších předpokladů.       

Takovou redukci v myšlení udělal opět Husserl ve 20. století. Navázal na Descartese a pomohl vědě, která byla v krizi, protože její newtonovská mechanika se rozkládala. Fenomenologie rozvinula možnosti zkoumání jevů, ale opět nedokázala jít k prvním příčinám. Ukázala meze racionality a toho, že nevyužíváme své myšlení komplexně. Ti nejlepší filosofové totiž věděli, že vrcholné myšlení je víceaspektové, často až paradoxní, což se s logikou neslučuje.  

Co je to ta víceaspektovost? Třeba pochopení, že důraz na ego, na sobectví, nás vede do slepé uličky. Jak už věděl Aristoteles, člověk je apriori tvor společenský. Jedině s druhými má smysl, a pro tento účel žije, ať už se chová, jak chce. Nelze ho zjednostranit tak, jak to dělá každá ideologie. I kdyby se velkohubě tvářila "racionálně". S rozumem se to totiž má jako s říkankou, kterou nám říkaly maminky v dětství:

Vařila myšička kašičku
na zeleném rendlíčku,
tomu dala, tomu taky,
tomu málo, tomu víc
a na toho maličkého nezůstalo nic!
A tak utíkal honem do komůrky
a tam se napapal.

Ukázka z knihy Deník spisovatele