Deník spisovatele - proč je multikulturalismus tak škodlivý?

Nejhorší pro dobrou myšlenku je to, když se postupně stane oficiální ideologií. Jako kdyby člověk musel myslet dogmaticky, jestliže si jednou osvojí určité přesvědčení, nestačí mu, že se podle něj řídí, chce se ujistit o jeho správnosti tím, že ho začne prosazovat, vnucovat jiným, kteří o něj nestojí, často tak zavile, že z něj udělá jakýsi pomyslný symbol na vlajce, pod kterou svádí bitvy za svou pravdu. Ale erb na vlajce je jen zmrtvený symbol a on už dávno bojuje jen za hloupou lež.

Nikdo soudný nemůže mít nic proti kulturní rozmanitosti. Zvlášť v naší kotlině, ve které se mísily vždy různé národnosti a etnika. Jako stát máme Listinu základních práv a svobod, potažmo trestní paragraf o zákazu hanobení rasy, vyznání a přesvědčení. Kdyby zůstalo jen u toho, měl by každý šanci své právo vymáhat, pokud by se cítil být ukřivděný. Jenže pro ideologii je takový stav málo, chce, aby ji vyznávali i všichni ti, kteří s ní z nějakého důvodu nesouhlasí.

A to se děje posledních třicet let také u nás. Lidstvo, které zažilo Osvětim, těžce vystřízlivělo a začalo si sypat popel na hlavu. Všechno to dobré, co přinesla lidská práva pro všechny tak, aby už nikdy nemohl být nikdo pro svou příslušnost zahuben, se začalo ideologizovat. Ba co hůř, začalo se to institucionalizovat na státní úrovni. Ochrana menšin, etnických, sexuálních a dokonce i žen, se stala oficiální. Pronikla do úřadů, do médií, a posléze i do nejrůznějších pokynů a nařízení.    

Namísto rovných práv dochází k diskriminaci "naruby". Ochrana různých menšin s sebou nese jedno velké negativum. Je psychologickým faktem, že když se někdo cítí být nedostatečný, dohání vždy jen normu. A norma není nic jiného než jakýsi průměr společnosti. Posledních třicet let stále víc narůstá pouhé dohánění průměru, na úkor přirozené výbojnosti lidského ducha zažíváme umrtvující nivelizaci. Co jiného je vyrovnávání rozdílů než prachsprosté glajchšaltování?

Všichni máme být spokojeni v multikulturalitě průměru. To je právě ten aspekt, kterým se multikulturalismus zideologizoval. Důležitější než různý pohled a pestrost je okleštění toho, co je vynikající. Opět vytváříme jakýsi umělý lživý svět, ve kterém preferujeme zdání. Ať už se jedná o iluzi ženské stejnosti a stejných výkonů, nebo toho, že homosexualita je ve všem zcela plnohodnotná. Případně toho, že nejsou žádné genetické rozdíly u různých národů.

Multikulturalismus chce vymazat biologii. Jenže tím, že vyrovnáváme rozdíly, dusíme přirozenost. Jestli nás k něčemu cennému opět povede testosteron, ať nás k tomu probůh vede. Jinak dopadneme tak, jak popsal Campanella ve Slunečním státu. Budeme věřit v to, že někdo ví líp, co si máme myslet a jak se chovat. Podobně, jako to předvedla jedna preferovaná česká Vietnamka na Lidovky.cz, když napsala že "holky, ty mění svět, ale kluci jsou taky milý…"  

Ukázka z knihy Deník spisovatele