Deník spisovatele – nekorektnost není o vulgaritě nebo buranství
Největším švindlem dnešní korektnosti je to, že učinila z normality něco, co je tzv. nekorektní, sprosté a buranské. Přispěli k tomu i druhořadí umělci, jako třeba Partička na Primě nebo scénárista Kolečko, který tvoří rádoby nekorektní seriály. Veřejnost tak může nabýt dojmu, že nekorektní je cosi lidově přisprostlého a blbého. Jestli něco definuje korektnost, pak je to umravnění, systémová přetvářka a vyumělkovanost. Naopak nekorektní by jako opak mělo znamenat spontánní, upřímné a opravdové tak, jako je opravdový celý náš život. A já k tomu dodám, že být spontánní, upřímný, není nutně být nevkusný.
Všechno je opět otázkou autenticity. Tady si musím pomoct další ze svých těžkých myšlenek (první je o přímé úměře svobody a solidarity), která se týká člověka. Ve společnosti už nestačí etika, naopak mnohem víc je estetika. Kant se mýlil, když estetiku odsunul na okraj svého systému, jako by vkus byl jen doplňkem morálky. Naopak, čím víc jsme lidmi, tím větší význam má estetika. Dobro je příliš primitivní měřítko, co je dobré, není ještě nutně krásné. Můžu konat dobro, ale můžu být buranem, zatímco ten, kdo koná vkusně, je zároveň i dobrý. Dobro je vždy obsaženo v kráse, o kterou by nám mělo jít.
Jasně, kdo dnes pochopí, že krása je vrcholem civilizace, emancipace člověka? Proto taky málokdo pochopí, že vkus je víc než etika. Kvůli tomu dochází k zmatení pojmů, svoboda je špatná, ačkoliv je krásná, protože ubližuje. Jenže svoboda není libovůle, je to něco, do čeho člověk dorůstá, opakem je tyranie. Proto je i dnešní korektnost tak kýčovitá, jako byl třeba komunismus. Kdo nutí lidi k přetvářce, tvoří velký kýč, ve kterém je trapné žít. Nesmíme-li říkat, co si myslíme, i kdybychom to řekli se vším taktem, je něco špatného ve světě. Být korektní znamená být nevkusný, resp. trapný a zároveň i nedobrý.
Je proto omylem mluvit o nějaké „nekorektnosti“. To, co je spontánní, je přirozené, svobodné a opravdové. Zároveň je to kreativní, což může nebo nemusí být krásné. Když se pan Kolečko snaží o lidovou zábavu, je to jeho věc, ale je trapné ji maskovat pojmem nekorektnost. Taky se rád zasměji, základem humoru je nečekanost, protiklad, absurdita, to se může povést i kanálním vtipem. Ale že bych považoval přisprostlost za umění, to se fakt nestane. Umět použít vulgaritu je otázka vkusu, kupodivu i slovo hovno může být někdy krásné. Jde jen o ten správný kontext, kdy se střetne nízké s vysokým v harmonii.
Chápu, že si to píšu jen pro sebe, žiju v tak průměrné době, že si občas připadám obklíčený vágností. Zásadní je matení pojmů, jeden z nich jsem se pokusil vyjasnit. Užívání slova nekorektnost je stejně vágní, jako je celá ideologie korektnosti. Je to v zásadě strach z existence maskovaný touhou po pospolitosti. Všechny ty kýčovitosti o lidstvu, planetě, přírodě vycházejí z úzkosti ze života. Jestli má západní společnost nějaký problém, pak je to problém psychický. Zachvátila nás neuróza, občas panická, jindy hysterická, ale vždy úzkostná. A když jste nemocní, těžko vnímáte krásu, která je možná jen ve svobodě…
Ukázka z knihy Deník spisovatele
Jan Klar
Nesmrtelné Otázky Václava Moravce
Ředitelé České televize se celkem pravidelně střídají, ale Václav Moravec a jeho Otázky zůstávají: Je na tom až něco zvrhlého, když si uvědomíme cestu mladého novináře k dnešní konformitě.
Jan Klar
Když koně umírají na Taxisově příkopu
Tuším, že to napsal K. Čapek, že vrchol animální krásy ztělesňuje hlava německého ovčáka a nejsem si jistý, že možná dodal, že i hlava tygra. Já bych k tomu přidal zjev závodního koně, před dostihem, jak jsem ho vídal
Jan Klar
Poplatky ČT a ČRo je holý masochismus
Vynechám Českou televizi a její angažovanou bezduchost (zejména ve zpravodajství a publicistice) a napíšu něco o rozhlasu, na něhož platím taktéž povinné poplatky.
Jan Klar
Utrýzněná moderátorka Linda Bartošová
Ten utrýzněný tón, který žadoní o pozornost, jako kdyby byl pro dnešní mladé ženy typický. Asi bych si dalšího „munchovského“ výkřiku nevšiml, kdyby se jistá Linda Bartošová
Jan Klar
Pár špatných momentů Česti Strakatého
Všiml jsem si, že i ti nejlepší z tzv. mileniánů, kteří jsou mezi námi, trpí určitým neduhem. Ten neduh se projevuje vždy, když se začnou vztahovat ke svobodě, většinou totiž vůbec neví, o čem mluví.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma
Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...
Bylo za útokem na Fica víc lidí? Podle Slováků se chystal i masakr jako v Praze
Aktualizujeme Slovenské bezpečnostní složky pracují při vyšetřování středečního atentátu na premiéra Roberta Fica...
Vrtulník íránského prezidenta havaroval v horské mlze, Raísí je v ohrožení života
Aktualizujeme Íránská státní televize hlásí nehodu vrtulníku při přesunu prezidenta Ebráhíma Raísího. Stroj...
VIDEA TÝDNE: Atentát na Roberta Fica nebo pohřeb Postlerové
Událostí číslo jedna tohoto týdne byl na Slovensku, ale i v Česku atentát na premiéra Roberta Fica....
Policisté skončili cestou za případem na střeše. Havarovali v křižovatce
K ohlášenému napadení spěchali v neděli odpoledne policisté v pražských Modřanech. Po cestě na...
Rozdáváme batolecí mléko ZDARMA
Na cestě mateřstvím se potkáváme s různými výzvami. V případě výživy našich nejmenších představuje kojení ten nejlepší základ. Pokud však kojení...