Deník spisovatele - moc bezmocných vymknutá z kloubů šílí…

Myslím, že pro hlubší popis dneška je vhodné se vrátit do doby, kdy psal V. Havel svůj esej Moc bezmocných. Tehdy bylo pomyslné kyvadlo dějin vychýlené jednoznačně do extrémní úvrati v podobě totality. Ukázalo se, že obhajoba těch, kteří odmítli "žít ve lži" (Charta 77), je nutná z hlediska morálního i existenciálního. Na svět "totalitního zdání" nebylo z jejich pohledu možné reagovat jinak než tak, že budou žít autenticky, v pravdě a budou se brát za práva "bezmocných".

Tento historický děj nevznikl nezávisle na dění na Západě, naopak, navázal na hnutí, které emancipovalo všechny "uražené a ponížené", a které od 60. let významně ovlivňovalo přerod do současné společnosti. Emancipace žen, rovnoprávnost černochů, uznání homosexuality, to byl proud, který, včetně heideggerovského existencialismu a francouzského strukturalismu, určil i vývoj u nás. Po pádu totality se tyto proudy slily v jediný a já si ho nazývám "multikulturalita průměru".  

Důraz na svébytnost každého jedince, na právo na sebeurčení, na právo na odlišnost, přinesl svobodu a rovnost. Jenže, jak už to tak bývá, jakmile se tento důraz začal institucionalizovat, stával se oficiálním, začala se vytrácet autenticita a namísto ní se vracela iluze. Na počátku byla idea, která nechtěla, slovy V. Havla, nic vnucovat, jen umožňovat. Jenže idea, kterou se zaštiťovali mocichtiví, se přerodila v ideologii. Původní "moc bezmocných" si takříkajíc přivlastnili.

Je jedno, jestli jde o struktury EU anebo o naše společenské vrstvy. Dá se říct, že vliv Západu se u nás přijímá až servilně. Čím intelektuálně slabší, tím snadněji ovlivnitelní, to platí odedávna. Liberální média, publicisté, intelektuálové, politici, ti všichni se podepsali na tom, že opět žijeme ve vylhané realitě. Začalo to antidiskriminačním zákonem a pokračuje návrhy na kvóty ve vedení firem. Jakmile se "bezmocní" chrání zákonem, stává se bezmocnost vlivnou silou.

Mnohem mocnější je ovšem společenská atmosféra. Když vás denně masírují média, že různé menšiny jsou diskriminované, stane se to po čase i pro vás normou žití. Berete jako fakt, že je nutné, aby se vyzdvihovaly ženy, jiná pohlaví anebo rasy. Moc těchto bezmocných je tím ovšem postavená na zdání, nikoliv na pravdě. Je to život ve lži, ve kterém žijí, ať už mluví v médiích anebo vykřikují na náměstích.

Svět zdání, vylhané reality, se k nám opět vrátil. Od zideologizované iluze v totalitě k multikulturní lži liberální demokracie. Je to totiž opravdu už to postdemokratické paralelní polis, o kterém snil V. Havel. Žádná úcta k demokracii, k instituci, k politice a silným osobnostem, pouze manýra jednotlivců, kteří jsou do sebe zahledění. Čím jsou průměrnější, tím víc chtějí ovlivňovat společnost.

Potíž je v tom, že čím víc se kyvadlo dějin dnes vychyluje do anarchie, tím víc se za čas může vrátit ve své extrémní úvrati v podobě totality…   

Ukázka z knihy Deník spisovatele