Deník spisovatele - bulvarizace médií a kultura, která umírá…

Když si prohlížím naše mainstreamová média, ať už tištěné noviny anebo jejich digitální verze, případně původní informační portály, říkám si, že se stále víc bulvarizují. Jakýmsi pokusným lakmusovým lístkem je to, jak je v nich zastoupena literatura. Vždyť kvalitní publicistika vychází právě z literatury, kromě zpráv a komentářů obsahuje glosy, fejetony nebo třeba esejistiku. Dnes mám spíš problém najít kulturní rubriku a když ji najdu, něco skutečně literárního v ní objevit.

Další zásadní dojem je ten, že když se modernizuje podoba média, tak zpravidla ve prospěch bulváru na úkor kultury. Zatímco velká světová média mají stále rubriku "kultura" a třeba The New York Times i rubriku "books" v hlavní nabídce, u českého portálu abys ji pohledal, a když ji vůbec najdeš, tak marně hledáš v záplavě aktualit něco, co by o kultuře a třeba i o literatuře vypovídalo. Zdá se, že povolání např. recenzenta je povolání, které u nás vymřelo.

Kdysi jsem se naučil, že média mají více rolí. Kromě funkce informační, příp. zábavní, mají také funkci hodnototvornou. O tom, že by dnes média tvořila hodnoty, se dá úspěšně pochybovat. Jako by tisk, který je postavený na psaném slově, na literaturu rezignoval. Tím myslím kvalitu litery, její kultivační efekt, který nepřímo vychovává. Zní to možná až archaicky, ale světe, div se, kromě školy přece i média ovlivňují jazyk. Jestliže na svou hodnototvornost rezignují, jsou obyčejný bulvár.

Abych nebyl nespravedlivý, občas se ještě drží tradice. Tu a tam se objeví glosa nebo zábavný fejeton, ale opravdu literární, takový, jaký psali staří bardi, tvořil naposledy snad Ludvík Vaculík. To, co např. do Lidovek psal Michal Viewegh, nelze přece, probůh, brát vážně. A když v letním Reflexu vydali přílohu s povídkami, byla jedna jako druhá. Snaha se cení, ale je vidět, že umění ustupuje dnešnímu aktivismu. Čím víc se řeší premiér, tím horší je literární kvalita.  

A přitom literatura by měla být krví velkých médií. Jako každé umění by mělo být inspirací hlavního proudu. Není dobře, že je umění zahnané do ghetta odborných časopisů. Stává se tím jen o to víc snobské, odtržené od reality. Bez konfrontace s "masou" zakrňuje a pěstuje si zastaralý výraz. Jedině tehdy, když bude literatura růst zespoda, mísit se s tím, co nazýváme profánní, bude současná. Převezme to, co je živé, a vycizeluje se do moderní stylistiky.

Od toho dobře slouží masově přístupné blogy. Bohužel jediný blog u nás, kde se mísilo nízké s vysokým, byl blog na iDNES. I tady došlo k tomu, co nazýváme bulvarizací. Změna stylu přinesla důraz na "žhavost" až tak, že i blog se stal hlásnou troubou aktuality okamžiku. Evidentně to odradilo lidi, kteří mají s literaturou cokoliv společného. Je to škoda pro ty, kdo ji čtou nebo píšou, ale i pro úroveň tohoto média.  

Pokud jste jen hlásná trouba aktuality okamžiku, umíráte dřív, než byste řekli popel…

Ukázka z knihy Deník spisovatele