Deník spisovatele – buchty a bábovky aneb jak peče celé Česko

Starý Friedrich Nietzsche by se asi podivil, kdyby věděl, k čemu se dá jeho Zarathustra, čili kniha pro všechny a pro nikoho, postmoderně zdevalvovat pro potřeby pořadu Českého rozhlasu zvaného Buchty, v němž dvě dámy hovoří programově „o všem a o ničem“. Tímto plkáním se tyto mladé dámy chtějí údajně přiblížit dnešní mládeži. Hm, vydržel jsem to asi dvě minuty. Je to obdobně tristní, jako když Česká televize vysílá v sobotu večer pořad o pečení, kterým se chce ještě víc přiblížit dnešním strejcům a tetkám. Jen by mě zajímalo, jestli je toto cesta, jak chce veřejnoprávní médium udržet určitou kulturu v Česku.

Ničemnou úroveň naší kultury jsem pochopil už dávno, např. ve chvíli, kdy jsem vzal do ruky bestseller Bábovky. Marketing už zcela převálcoval kulturní obsah. Čím pestřejší a lesklejší obal, tím plytší obsah, trend, který jen těžko někdo okecá. Ani nakladatelství Host, které proklamuje „boom“ české literatury, byť vydává průměrnou literaturu pro ženy, dřív se tomu říkalo červená knihovna. Dnes je to mírně sofistikované, krásně zabalené, ale zcela průměrné čtivo, kde jde stále dokola o to, co už dávno známe, co už nikoho nepřekvapí, možná je to pro stárnoucí čtenářky útěšlivé, ale o dnešním světě to nic neříká.  

Podstatou živé kultury je odrážet současnost. Ne neustále hledat únikové cesty do exotiky anebo do minulosti. Jenže to bychom nejdřív museli začít riskovat, že nebudeme tak komerční, jelikož na dnešek je vždy rozporný pohled a vyhraněnost může být kontroverzní. Navíc riskujeme, že budeme nekorektní, z čehož zjevně máme pupínky. Do literatury a nejen do ní jsme proto pustili průměr, samé omílání stále téhož, v čemž vynikají ženy, dnes ovšem v oblastech umění nejvíc hájené. Komerce a korektnost je vražedná kombinace k tomu, aby tady něco velkého vzniklo. Pak se ale nedivme, že naše kultura vesměs upadá.

Jsme až po uši v postmoderně a civíme jako puky. Když někdo řekne, že je třeba přehodnotit hodnoty, začneme hodnoty zpochybňovat. Je ještě vůbec nějaká velká hodnota? ptáme se. Je trh, kapitalismus, lidská práva, ochrana menšin a přírody. Všichni mají stejný hlas, ti slabší by měli být slyšet, abychom pochopili jejich identitu. A já se ptám, co je nám do každé jednotlivé nicotné identity? Lidstvo jako celek táhnou velké ideály, ne stále stejné nudné výpovědi. Základní hodnota je lidství, ve svém sebepřesahu, obětování a charakteru, v něm je veškerá morálka, ale také tolik potřebná vznešenost, která uchvacuje.

Co by byl dnešní svět bez Winstona Churchilla? Kdyby byl obdobně korektní a průměrný, nepostavil by se Hitlerovi a sklapl by kufry tak, jako to udělal Chamberlain a další. Právě nekorektnost, osobitost, narcistnost a imperiální pýcha zachránily humanismus. To je třeba mít na paměti, když tak rádi osekáváme lidi do průměru. Churchill, zatímco pil whisky a kouřil doutníky, ubránil demokracii a navíc po válce projevil velké vize, třeba tu o sjednocení Evropy. Velcí lidé tvoří velké hodnoty, resp. velké hodnoty vytvářejí velké kulturní počiny…

Ale my místo toho pečeme dort podobný tomu, jaký upekli Čapkův pejsek s kočičkou, aby nám bylo opravdu jo špatně.

Ukázka z knihy Deník spisovatele