Chtěla by ses vyspat s černochem?

Pseudochlap není urážka ani nadávka nebo pokus o zesměšnění. Je to pojem, který příhodně vystihuje fenomén dnešního muže.

„Řekni, Marti, chtěla by ses vyspat s černochem?“ zeptala se náměstkyně, když jsme už měly asi pátou sklenku vína. Nikdy jsme nebyly ještě tak důvěrné jako včera večer. Z porady stavebních úřadů jsme se přesunuly do hotelu, který nám platil jeden velký investor. K hezkému apartmánu jsme dostaly ještě pozvánku na wellnes do Havaj clubu. V hotelu byl velmi exotický personál, hodně cizinců, chlapík, co nás obsluhoval, byl tmavý, jako kdyby přijel z Tichomořského ostrova. „Já nevím,“ odpověděla jsem a asi se trochu začervenala.

„Zůstaneme tady dozejtra dovečera. Naši chlapi si nás budou aspoň víc vážit!“ řekla náměstkyně rezolutně.

Zůstaly jsme tady a já si to užívám. Relax, bazén, vířivka a teď havajská masáž. Ležím nahá na lehátku a cítím, jak mě masér mazlí, jako kdyby mě měl umazlit. Pouští havajskou hudbu a při masáži tancuje. Přes zadeček mám osušku a už vůbec neřeším, jestli nejsem moc nahá. Jeho předloktí mi kloužou po těle jako hadi. Jsou silná a příjemně hebká. Hladí mi kůži na zádech a já vrním blahem. Hlavou mi běží spousta myšlenek. Nakonec ve mně narůstá milostná touha...

„Fine?“ zeptá se černý masér.  

Usmívám se a raději zase zavírám oči. Myslím na to, že život je o dost barevnější, než se může zdát. Chtěla bych toho tolik zažít! Díky tomu, že jsem povýšila, mám nečekané možnosti. Stýkám se s primátorem, velkými zvířaty, s náměstkyní jsme kamarádky. Na holku z vesnice, kde byl jen kravín a jedna hospoda, toho není málo. Kdyby Karel nebyl takový, jaký je, byla bych naprosto spokojená. 

„Zlato,“ řekl smutně, „co kdybysme měli mimčo?“

Nechápu, co ho to napadlo. Nikdy o žádném pejsku, potažmo dítěti, ještě nikdy nemluvil. Věnoval se vždycky sám sobě: fotbal, pivo, gauč a jeho máma. Mám podezření, že to řekl proto, že jsem povýšila. Najednou by si přál usadit se a hnal by mě na mateřskou. Žárlí na to, že on zůstal na úřadu jako obyčejný referent.

„Já se na to ještě necítím,“ řekla jsem.

Je pravda, že je nám přes třicet. Ale to v dnešní době není tragédie, dítě můžu mít za pár let.

„Nejsi už nejmladší,“ řekl s divným úsměvem.  

Vůbec neví o tom, že jsem nedávno vysadila antikoncepci. Prostě to zatím napřišlo a basta. Nechci si tím lámat hlavu. Navíc mi děti zatím ještě vůbec nic neříkají, hrozně vřískají a slintají. Viděla jsem to doma, jak to chodí: kluk na vysokou a holka do kravína. Mateřský instinkt jsem cestou do města úplně poztrácela.

Tady v hotelu je můj svět. Mezinárodní úroveň, luxus, kam se podíváš. Ještě nikdy jsem nebyla tak ubytovaná jako tady. Apartmá s obývákem, ložnicí i balkónem. Spaly jsem s náměstkyní odděleně. Pak jsme si ráno objednaly snídani do postele. Vedle koupelny je i malá sauna, když člověk pocítí touhu se vyhřát. Ale my chtěly jít mezi lidi, vidět, jak relaxují cizinci z celého světa.

„Víš, co je na tom super?“ řekla náměstkyně, když jsme zahlédly paní s vyšlechtěným pudlem.  

„Co?“

„Že tady nejsou žádný spratci...“

Kdyby to neřekla, vůbec bych si toho nevšimla. V hotelu byli ubytovaní jen samí dospělí. Žádné matky s ječícími dětmi. I to patřilo ke službám špičkového hotelu. „Já už to mám všechno za sebou,“ řekla náměstkyně, „a na tebe to teprve čeká!“

Mám zavřené oči a vnímám ty doteky. Je to úplně jiné, než když mě doma mazlí Karel. Havajská hudba má jiný rytmus, sladce houpavý, uklidňuje a zároveň vzrušuje. Cítím, jak mě masér hladí a přitom do mě vráží svým tělem. Tancuje do rytmu a dotýká se mě hrudí, břichem a snad i přirozením. Jako kdyby mě chtěl umazlit. Jeho tělo je tak blízko a já se cítím nádherně. Mám pocit zakázaného ovoce. Jsem nahá pod úplně cizím mužem, jako kdybych byla zase v ráji. 

Ano, chtěla bych poznat ztracený ráj. Vždycky jsem hledala sílu, která by mě chránila. Na venkově to byl hrubý muž. Jenže já odmala vím, že je i jiná síla. A nemyslím tu v kostele. Je to původní síla, která v nás dřímá. Možná ne tady v upocených Čechách, ale ještě někde na světě určitě je. A já po ní toužím. Po síle, kterou měl Adam, první muž, tmavý a snědý. Taky já jsem jeho žebro. Chtěla bych s ním splynout, dostat se mu pod kůži, schoulit se mu na hrudník. Potřebuju být s chlapem, který je silnější než já, abych se cítila šťastná!

A za chvíli se zvednu a pojedu za Kájou i s jeho malým kašpárkem... 

15. kapitola z románu Pseudochlap