Velký příběh
Svítilo slunce, posbírali doma suché pečivo a vyrazili vykonat něco alespoň trochu záslužného.
„Víte, kde je ten krmelec, děcka?“ zeptal se Mirek nenápadně.
„Nevíme, ale budeme stopovat zvířata a možná nás tam dovedou.“
Stop byl skutečně plný les. Ve sněhu tvořily nekonečnou změť cestiček a cest. Rozdělili se a každý následoval jinou stopu. V tom lese Mirek strávil kus svého života, dnes v něm však byl minimálně po deseti letech.
„Když jsem byl mladej, chodíval jsem sem běhávat,“ nostalgicky vyprávěl Mirek. „V létě, za deště, ve sněhu, pořád. Stovky odedřených hodin. Vidím to, jako by to bylo dneska.“
„A proč? Aby ses zalíbil mamce?“
„To ne. Chtěl jsem být nejlepším atletem na světě.“
Při té větě si uvědomil, že se jím nejenže nestal, ale už se jím také nikdy nestane. Najednou pocítil touhu jít si zase zaběhat do sněhem zapadaného lesa. Běžet tak dlouho, až by se očistil. Zase ucítil sílu porvat se s minutami, kopci, se světem. Znovu by běžel navzdory osudu, zatímco ostatní ani nevstali z postelí. Bezvládně by se doplahočil domů a zase by si mohl sám sebe vážit jako tenkrát, když osamělý v lese hledal cesty životem. Pohled na stoupání před ním ho však vrátil do reality. Dnes už by to nedokázal. Vyběhnout tenhle hrozný kopec? Nemá na to vůli, co by ho dnes mohlo přinutit bez nároku na uznání plivat krev? Zlenivěl. Nejspíš by se zastavil v půli kopce a meditoval. Na víc by se nezmohl.
„Tati, tady začíná moře,“ křičely děti.
Cesty zvěře je zavedly až na samotný horizont, kde na les plynule navazovalo pole. V únorovém slunci se zasněžené pole třpytilo a oslňovalo zrak, takže nebylo možné dohlédnout jeho konce a skutečně připomínalo moře. Dnes, po letech, uviděl Mirek na horizontu znovu obrovský, nekonečný stříbrný oceán.
„Já umírám na vrcholu hory,“ položil se výstupem vyčerpaný chlapec zády do sněhu.
Mirek ho chtěl nejprve pokárat, aby „rychle vstal nebo bude nemocný“, ale stihl tu větu polknout a nechal chlapce rozjímat. Ten okamžik byl nenahraditelný, i kdyby měl být vykoupen nemocí.
„Máš pravdu, člověk by měl zemřít na vrcholu,“ položil se Mirek také do sněhu mezi obě děti.
Během cesty po hřebeni se mu vybavilo ještě něco. V místě, kde kraj lesa protíná třešňová alej, vykouřil kdysi svoji první a také poslední krabičku startek. Jak byl proboha tenkrát rozervaný! Opil se a z nejhlubší deprese se snažil vydolovat své první literární pokusy, které samozřejmě nestály za nic. Dnes jsou na stejném místě jeho děti nadšené ze stáda srnek na horizontu, ze skupinky zajíců, kteří před nimi vyděšeně odskákali do houští, nebo veverky přeskakující po zasněžených větvích ze stromu na strom. Mirkovi byla sice zvířata úplně lhostejná, ale děti propukaly v nadšení.
„Viděli jsme už tolik zvířat, už nám chybí jen medvěd a jelen. Tady ty stopy vypadají, že by to mohlo být medvídě. To je krásný výlet! Budu to muset povyprávět paní učitelce. Nebo ne, napíšu o tom vypravování. Bude se to jmenovat: Příběh naší rodiny,“ rozhodla se malá dcerka.
V mládí se Mirek pokoušel psát. Jeho povídky však byly běžnému čitateli příliš vzdálené. Nikdy nedokázal najít ideální rovnováhu mezi subjektivní symbolikou a v ní ukrytých sdělení. Nenašel pro povídky nakladatele, a tak všechny tenkrát před dvaceti lety demonstrativně spálil.
Večer mu dcera přinesla ukázat svůj výtvor. Text psaný zelenou pastelkou začínal: „Byla jednou jedna veselá rodina a ta se rozhodla jít do lesa.“ Co bylo dál, už nevnímal. Přehrával si v hlavě znova celý den. Uvažoval o tom, jak je s tou alejí, s tím lesem, s místy svého mládí spjat. O tom, kudy se vine náš příběh a jak spolu všechno navzájem souvisí. Jak odcházíme a vracíme na to samé místo zase úplně jiní. Anebo pořád stejní?
Sedl si k psacímu stroji, vložil do něj čistý bílý papír a třásl se na první úder do klávesnice. Do předsíně si na ráno přichystal staré běžecké tenisky. Netušil ještě o čem kniha bude, ale věděl s jistotou, že tentokrát ji napíše. Název už měl vymyšlený, bude se jmenovat: „Velký příběh.“
Jiří Klabal
Vzkaz v lahvi
V pravé poledne předák vyhlásil pauzu na oběd. Franz usedl na okraj hluboké jámy a zakousl se do namazaného chleba. Ostatní dělníci odešli do místní hospody na teplé jídlo. On však zůstával raději sám. Nevyhledával společnost.
Jiří Klabal
Generace velkejch snů
"Ztrácím veškerou naději v budoucnost svého národa, až mládež převezme moc do svých rukou. Naše mládež je neukázněná, nesnesitelná, nestálá – jednoduše hrozná."
Jiří Klabal
Dno
S blížícím se večerem fronty u pokladen neslábly. Martě dokonce připadalo, že počet lidí v řadách je hodinu od hodiny vyšší. Byla na to zvyklá, svoji stereotypní práci dělala bez zapojení mozku už takřka automaticky.
Jiří Klabal
Buky pod Javořinou
Některé východní filozofie věří, že si duše sama vybírá své rodiče, že si sama vybírá tělo, do něhož se narodí. Pátravě bloumá kosmem a trpělivě hledá kam, jak a kdy se stane hmotnou součástí světa.
Jiří Klabal
Misantrop
Časně ráno, zatímco celé okolí ještě blaženě spalo, jsem zatoužil po čerstvém vzduchu. V úporném bezčasí, kdy se dny táhnou jeden jako druhý a člověk jako by nežil, jsem se potřeboval nadechnout. Utéct někam daleko pryč od lidí...
Další články autora |
Ženě se do ruky zakousl pes. Muž, který jí přispěchal na pomoc, zvíře zabil
Ženu v Žihli na Plzeňsku vážně pokousal volně pobíhající pes. Na pomoc jí přiběhl příbuzný, který...
„Krok ke třetí světové.“ Ukrajinci zasáhli klíčovou ruskou radarovou stanici
Ukrajinská armáda zřejmě tento týden zasáhla významnou ruskou radarovou stanici, která je součástí...
Nemocnému synovi vstříkla do krve vodu. Chtěla jsem, aby to skončilo, řekla
Mimořádně nešťastný případ matky samoživitelky a jejího vážně nemocného dítěte řeší Městský soud v...
Brutální útok nožem v Mannheimu, policista po něm bojuje o život
Šest lidí v pátek utrpělo zranění při útoku nožem na náměstí v centru německého Mannheimu, uvedla...
Česko explodovalo zlatou hokejovou radostí, fanoušci v Praze kolabovali
Česko v neděli zažilo hokejový svátek. Fanoušci vyrazili sledovat finále mistrovství světa na...
ANALÝZA: Donald Trump je vinen 34krát. Nastává nová éra americké politiky
Premium V procesu, který bude Spojené státy ještě hodně stát, získali demokraté možnost říkat v...
Zbytky kokainu na WC našla ochranka Pekarové. Podezřelý je šéf její kanceláře
Premium Ochranka předsedkyně Sněmovny Markéty Pekarové Adamové nalezla loni v lednu na pánských toaletách...
USA tlačí na mír v Gaze. Izrael předložil novou mírovou dohodu, má tři fáze
Izrael předložil nový návrh komplexní dohody o příměří v Pásmu Gazy a o propuštění rukojmích...
Do Česka dorazily bouřky z Německa. U Olomouce se voda vylila na dálnici
Výstrahy meteorologů před srážkami se naplnily. Česko zasáhly bouřky, které přišly z Německa. V...
Prodej pozemků jako celku - 45.717 m2, obec Vlkančice
Vlkančice, okres Praha-východ
2 890 000 Kč
- Počet článků 94
- Celková karma 12,07
- Průměrná čtenost 966x
jiriklabal@seznam.cz