Konec bilancování, přichází život…
Když v pondělí 28. prosince vydechl naposledy, bylo mu rovných sedmdesát let.
Bůhví proč jsem si zrovna na něho vzpomněl, když jsme o silvestru na balkoně se skleničkou šampaňského v ruce zapíjeli právě se končící rok. Zase jsme se ptali sami sebe, jestli už jsme dostatečně šťastní a úspěšní. Zase jsme plánovali, jak skvělý asi bude následující rok, když se zkázou toho předešlého nenávratně skončily na smetišti dějin i všechny naše hříchy. Zase jsme si dávali předsevzetí, kterak se vše změní a začneme žít jinak. Nezačneme! Náš život poběží nenávratně dál svým rigidním tempem. Jak lákavé by bylo smáznout v jediném okamžiku minulost a obrátit se směrem dopředu, tak jak se o to pokoušíme právě o silvestru. Nezapomínáme přitom ale žít? „Nikdy se nedržíme přítomnosti. Předbíháme k budoucnosti, uvažujeme, jak uspořádat věci, které nejsou v naší moci, pro dobu, u které není žádná záruka, že se jí dočkáme. Nebo přivoláváme minulost, abychom snad zadrželi její přílišný spěch. Jsme tak pošetilí, že bloudíme v dobách, které nám nepatří, a vůbec neuvažujeme o jediné, která je naše, přemýšlíme o těch, které nejsou, a nerozvážně unikáme té jediné, která trvá. To proto, že přítomnost nás obvykle trýzní. A tak nikdy nežijeme, ale doufáme, že začneme žít, a jak se ustavičně chystáme, že budeme šťastni, nevyhnutelně šťastni nikdy nejsme,“ píše Blaise Pascal.
„Tatínku, ta holčička v pohádce měla ale hloupé jméno: Nástěnka! Tak bych se teda nechtěla jmenovat,“ utnula moje úvahy dcera. Učím se bezprostřednosti od dětí. Vývojová psychologie pro to vynalezla svůj vlastní termín: „prezentismus vyjadřuje dětskou vlastnost chápat svět jen v daném okamžiku, v přítomnosti, bez vztahu k minulosti a budoucnosti“. Skutečně si neumím představit nic opravdovějšího, než když vás na Nový rok v 5:45 probudí syn, aby vám hrdě předložil čerstvě vyrobené vlajky Faerských ostrovů a Jemenu. „Nesmíš se toulat, víš, je to moc nebezpečné. A ty se tomu ještě směješ!“ kárali potomci hned po ránu svého kocoura, kterému při noční obhlídce naší obce, s dvouvěžatým pseudogotickým kostelem uprostřed, někdo rozstřelil ksicht do úsměvu. Nicméně, jak lépe začít nový rok než s úsměvem na tváři?
Děti jsou zázrak. Vysokohorské jezero je zázrak. I Dvořákova Novosvětská je zázrak. Zázrak je Mendesova Americká krása. Krásná žena je zázrak. Pavarottiho tenor je zázrak. Turnerovy olejomalby jsou zázrak. Bříza, strážící vstup do rodného domu, je také zázrak. I Ginsbergovy surreální svaté verše jsou zázrak. Ale jak si má člověk vybrat mezi zázraky? Copak se to dá za jeden pitomý hloupý lidský život stihnout?
"Nemám žádné výčitky. Výčitky jsou nesmyslné. Je na ně totiž vždycky pozdě. Už jsi to udělal, že jo? Už jsi žil svůj život. Nemá žádný smysl si přát, aby to bylo jinak. Smrt je nevyhnutelná, že? Tohle si uvědomíte o to víc, když se dostanete do mého věku. Já ale nemám strach. Jsem na ni připravený. Když odejdu, tak odejdu při něčem, co dělám nejlíp. Když bych zítra zemřel, nebudu si stěžovat. Užil jsem si," bilancoval svůj život Lemmy.
Rest In Peace!
Nebilancujme, žijme…
Jiří Klabal
Vzkaz v lahvi
V pravé poledne předák vyhlásil pauzu na oběd. Franz usedl na okraj hluboké jámy a zakousl se do namazaného chleba. Ostatní dělníci odešli do místní hospody na teplé jídlo. On však zůstával raději sám. Nevyhledával společnost.
Jiří Klabal
Generace velkejch snů
"Ztrácím veškerou naději v budoucnost svého národa, až mládež převezme moc do svých rukou. Naše mládež je neukázněná, nesnesitelná, nestálá – jednoduše hrozná."
Jiří Klabal
Dno
S blížícím se večerem fronty u pokladen neslábly. Martě dokonce připadalo, že počet lidí v řadách je hodinu od hodiny vyšší. Byla na to zvyklá, svoji stereotypní práci dělala bez zapojení mozku už takřka automaticky.
Jiří Klabal
Buky pod Javořinou
Některé východní filozofie věří, že si duše sama vybírá své rodiče, že si sama vybírá tělo, do něhož se narodí. Pátravě bloumá kosmem a trpělivě hledá kam, jak a kdy se stane hmotnou součástí světa.
Jiří Klabal
Misantrop
Časně ráno, zatímco celé okolí ještě blaženě spalo, jsem zatoužil po čerstvém vzduchu. V úporném bezčasí, kdy se dny táhnou jeden jako druhý a člověk jako by nežil, jsem se potřeboval nadechnout. Utéct někam daleko pryč od lidí...
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny
Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...
Francie představila poštovní známku s obrázkem a vůní bagety
Francouzská pošta představila novou známku s obrázkem bagety převázané stužkou v barvách trikolory....
Řekni, kde ti muži z Gazy jsou. Otazníky ohledně obětí: násobně více dětí a žen
Premium V Gaze je problém, na který upozorňovala už Marlene Dietrichová. Teď si s ní notují demografové a...
Češi umějí vyrobit řadu vojenských dronů. Ale armáda o ně nestojí
Premium Letecká výroba byla v České republice vždy na špičkové úrovni. Menší dopravní letouny, ultralighty,...
Gruzínská prezidentka vetovala „ruský“ zákon. Jde do boje s vládou
Gruzínská prezidentka Salome Zurabišviliová podle tiskových agentur vetovala kontroverzní zákon o...
- Počet článků 94
- Celková karma 12,07
- Průměrná čtenost 972x
jiriklabal@seznam.cz