Ani sestřelení dopravního letadla není projevem agrese?

Budete-li číst něčí autobiografii, a může to být klidně autobiografie masového vraha, válečného zločince, velitele koncentračního tábora nebo diktátora, po několika přečtených kapitolách začnete s autorem podvědomě sympatizovat...

           Najednou si k němu nevědomky zcela automaticky vytváříte vztah a jeho ještě donedávna nesmyslné argumenty vám s jeho vysvětlením najednou začínají dávat logiku. Celá nacistická ideologie byla postavena jenom na tomto principu.

           Stejně tak, když vám někdo mediálně známý začne vyjmenovávat argumenty konspiračních teorií a předkládat vám nezvratné důkazy o tom, že si Amerika sama nabourala dvě věže Světového obchodního centra, že 2. světovou válku rozpoutali Židé, že holocaust se vlastně vůbec nekonal, že ani Armstrong na měsíci nepřistál nebo že celý svět ovládá jakási hrstka vlivných lidí, zase začínáte pochybovat a nové informace se vám nezadržitelně zahlodávají do podvědomí. A pak už stačí, abyste měli alespoň nejelementárnější osobní zájem tomu všemu uvěřit, najednou celí podléháte této lži a všechny i sebeprůkaznější protiargumenty nezdolně zasouváte do pozadí. A tak nějak se veřejná lež stává jako mávnutím kouzelného proutku rovnocenným ekvivalentem pravdy. A protože člověk je tvor stádní, lze jím z pozice moci tímto způsobem až tragicky snadno manipulovat.

           Nemám jiného vysvětlení toho, co se před zraky celého světa bez odezvy děje na východě Ukrajiny. Dodnes netuším, co pohledávají ruští vojáci na území jiného suverénního státu. Novodobý ruský Car sice světu dlouho tvrdil, že tam žádní nejsou, ale posléze se přiznal, že tam teda byli, ale nic zlého tam prý nenapáchali, takže je všechno v nejlepším pořádku. Mohlo by se snad zdát, že odhalení této zbabělé lži u významného státníka na něj vrhne stín opovržení, ale světe div se nestalo se, obliba u jeho oddaných mužiků razantně stoupá (tedy alespoň podle ruských průzkumů). Prošlo to, a tak si troufl na bezbolestné odtržení Krymu - a západní svět znovu jen nečinně přihlížel. Když někam přijedete v tanku, obsadíte významné úřady a všechny vojenské základny a teprve pak se laskavě zeptáte obyvatel na jejich sebeurčení, říkají tomu Rusové „referendum“. Civilizovaný svět tomu říká „vojenský převrat“. Ale Rusko podle slov nesoucích se z Moskvy tím prý jen chrání své občany. Další lež! Před čím? Když jim tam šedesát let nic nehrozilo? Ale Rusko se nemění, dokázalo padesát let mlžit o masakru v Katyni, snažilo se před světem utajit Černobylskou jadernou havárii, tak proč dnes někam nenasadit neoznačené vojáky nebo neposlat k hranicím s Ukrajinou armádu „na cvičení“. Pak promoskevští separatisté, vybavení protiletadlovým systémem z ruských vojenských arzenálů, jen tak sestřelí malajsijské dopravní letadlo s takřka třemi stovkami cestujících na palubě. Opět se pouze slepě polemizuje o tom, kdo je vlastně pravým viníkem těchto zvěrstev - a z Kremlu se ozývá hlasitý smích.

           Na jednu stranu Západ řeší problémy vyjednáváním, nikoli válečným konfliktem, ale na druhou stranu nás historie učí, abychom v žádném případě neustupovali snaze jiného státu získat území svého souseda. Je už otřepané a mnohdy až trapné donekonečna zmiňovat evidentní historické paralely, že už jakýsi pán s knírkem u nás v Sudetech kdysi pouze chránil své spoluobčany. A stejně tak jiný pán pro změnu se širokým obočím nám sem v osmašedesátém taky poslal jen bratrskou výpomoc. Člověka napadne, copak těmto lžím může ještě někdo věřit? Oprava! Copak těmto lžím může český člověk (alespoň se základními znalostmi dějepisu) ještě věřit? Nemají snad právě Češi nejbohatší zkušenosti s agresí ze strany jiného státu?

           Raději jsem si zakázal číst internetové diskuze. Dělalo se mi z nich totiž nevolno. Většina Čechů neodsuzuje, co Rusko na východě provádí, ale vadí jim sankce, díky nimž je narušen náš exportní trh. Podobně jako když jsme pro utužení ekonomických vazeb s Čínou před nedávnem zapřeli Tibet. V rámci ekonomické prosperity chceme obchodovat se zeměmi, které porušují lidská práva. V Číně ještě ve 21. století existují pracovní tábory s otrockou prací, v Rusku se zavírá za protirežimní text písně.

           Skutečně mají dnes ekonomické zájmy přednost před morálními? To už dnes jen tak někomu projde i sestřelení civilního letadla? Je však s podivem, na čí stranu se v této věci staví český člověk. Za dob studené války lidé intuitivně věděli, na kterou stranu ostnatého drátu je třeba utíkat, dnes jako by však zmateně hleděli opačným směrem. Místo razantního odsouzení ruské agrese je český člověk netečný až apatický, ba co víc, Češi otrávení „vnucenou“ svobodou a vlastnoručně znetvořenou demokracií tomuto dobyvatelskému tažení ještě z tepla svých domovů tleskají a slepě svalují vinu na druhé. Ale je těžké být citlivý k obětem, když „malicherná“ smrt těchto pro nás bezvýznamných lidí tak nepříjemně ohrožuje naše spokojené ekonomické bezvětří. Je už na každém, aby zvážil, co má pro něho větší cenu, zda kamion plesnivého sýra, nebo letadlo plné nevinných lidí.

           Ostatně ani ta Ebola nás v Česku moc netrápí, a proč taky, aspoň nás na zeměkouli nebude tolik. A vždyť si za to ty africké děti můžou samy, když se celý život rochní ve špíně. Ne! Už opravdu nebudu číst internetové diskuze!