„Celibát může být zrušen, naznačil papež“ hlásaly titulky (nejen) českých sekulárních, ale i některých katolických médií poté, co papež František poskytl předminulý pátek rozhovor argentinskému portálu Infobae.
Média začala jásat, protože prý papež pravil, že „nevidí žádný rozpor v ženatém knězi,“ a prorokovala blížící se konec sexuálního obtěžování dětí v řadách katolických duchovních. Bohužel se pletou.
Co přesně tedy František u příležitosti 10. výročí svého pontifikátu prohlásil? „V současné době je v Evropě více než 20 000 lidí, kteří se účastní náboženských obřadů: Není v rozporu, aby se kněz oženil.“ Kněžský celibát označil za „dočasný předpis“ a řekl, že jde o předpis, který by mohl být přehodnocen.
Řekl tedy, že celibát je „dočasný předpis“, neboť „není věčný jako kněžské svěcení, které je věčné“. Sekulární média a dokonce i některé katolické zpravodajské organizace okamžitě dospěly k závěru, že papež je otevřen revizi celibátu a že by ho dokonce mohl zrušit.
Celou věc následně uvedl na pravou míru před víkendem Thomas Petri na serveru Catholic News Agency pod titulkem „Ne, papež František skutečně nenaznačil, že bude zrušen kněžský celibát.“ Podle otce Petriho papež pouze vyjádřil rozdíl mezi „věčnosti kněžského svěcení“, které podle katolické církve (mají na to spoustu encyklik) poznamenává člověka navždy a „dočasností“ povinného celibátu.
Tridentský koncil definoval, že „je božsky zjeveno, že každý kněz je knězem navěky.“ V současnosti, když jsou kněží zproštěni kněžských povinností, nestávají se z nich opět laici. Dostávají pouze povolení nevykonávat povinnosti a závazky kněžství. Zůstávají kněžími. Žádný kněz není nikdy „laicizován“, jakkoli si to veřejnost často myslí. Knězem jste prostě z božího úradku navždy.
Zato povinný celibát je podle tohoto výkladu „dočasný“, tedy končí smrtí člověka. Protože však kněz zbavený duchovní povinnosti zůstává kněžím, není zbaven povinnosti celibátu. Bude-li tento „dočasný předpis“ přehodnocen, nezmění se vůbec nic. Tedy alespoň za života případně laicizovaného kněze. A náhle zde máme místo revolučního posunu v katolickém myšlení teologickou hádanku, která nemá řešení.
Druhá možnost je, že mezi katolickými teology bují disent, který koriguje vyjádření Kristova náměstka a dává najevo, že jednou zjevená „boží pravda“ je neměnná, jakkoli je papež neomylný. Je tedy pravděpodobné, že ačkoli je podle relevantních studií mezi katolickými duchovními v celibátu cca 50 % sexuálně aktivních, z toho 30 % má stálého partnera, nezmění se na tom v dohledné době nic.
Církev tedy bude patrně dále mezi svými kněžími živit sexuální frustraci a nutit je k pokrytectví. Bude tak dále podporovat životní styl, který vede k sexuálnímu zneužívaní, deviaci či dokonce ke zneužívaní dětí. A je jedno, že apoštolové byli ženatí. Je jedno, že nejpravděpodobnějším důvodem zavedení povinného celibátu byly ve 12. století ekonomické důvody (obročí, tedy prebendy či příjem spojený s výkonem s duchovní službou se u ženatých kněží často dědila). Celibát je prostě dočasně věčný. Protože tak pravil bůh.
Foto: pixabay.com
