Na hlavy Ukrajinců dopadají další a další bomby a rakety. Zároveň se po celém světě tříbí charaktery politiků i firem. Lidé si jejich postoje a priority budou pamatovat dlouho.
Mnoho zemí, jednotlivých politiků i velkých firem má samozřejmě spoustu různých zájmů spojených s Ruskem. Nyní přišel čas rozhodnutí, zda dát na první místo jasný postoj proti válečnému zločinci Putinovi a pomoc statečným Ukrajincům, kteří bojují o své životy a svou i naši budoucnost, lavírovat, nebo dokonce nepokrytě stát na straně zla.
Ať už činí tak i tak, lidé si to budou dlouho pamatovat. Ukrajincům pomáhá řada zemí. Mám velkou radost, že je mezi nimi i Česká republika. Putina určitě netěší, že se do aktivní pomoci zapojily i země, od kterých by to asi neočekával. Je mezi nimi třeba i Turecko, které Ukrajincům dodává drony a zavřelo, byť se zpožděním, Bospor a Dardanely. Nedělám si žádné přehnané iluze o prezidentu Erdoganovi. Nepochybně sleduje primárně své zájmy, ale tomu se na druhou stranu nelze divit. Důležité je, že reálně pomáhá, stejně jako země, které dlouho úzkostlivě dodržovaly neutralitu.
Jasný postoj ukázala hned v prvních dnech řada velkých firem, i když je to nejspíš minimálně krátkodobě bude finančně bolet. Britská ropná společnost BP oznámila, že se zbaví svého zhruba pětinového podílu ve společnosti Rosněfť. Ukončení aktivit v Rusku oznámila i těžařská společnost Exxon Mobil. Další významná americká firma, výrobce letadel Boeing, oznámil, že přerušuje svou technickou podporu ruským leteckým společnostem. Své aktivity v Rusku omezuje i výrobce sportovního vybavení Nike. Z Ruska odchází i norský Equinor. Spolupráci s ruským výrobcem nákladních aut Kamaz přerušila automobilka Daimler Truck. Dodávky aut ruským prodejcům zastavil Volkswagen, výrobu i prodej zastavila v Rusku švédská skupina Volvo. Přidává se spousta dalších firem, ale nejsem schopna vypsat všechny, takže se nezmíněným omlouvám.
Spousta firem i jednotlivců také posílá peníze pro Ukrajinu. Je mezi nimi řada celebrit, například herci Leonardo Di Caprio, herečka ukrajinského původu Mila Cunis s manželem Ashtonem Kutcherem, ale samozřejmě i spousty dalších. Mohutně pomáhají i Češi. Miliony poslali například Ivo Lukačovič, investiční skupina PPF a Nadace The Kellner Family Foundation dala 100 milionů korun na vzdělávání a začlenění dětí uprchlíků z Ukrajiny. Dalších 100 milionů věnovaly firmy miliardáře Pavla Tykače a řádově miliony korun posílají i další energetické firmy. Obrovskou solidaritu ukazují běžní Češi, kteří v nejrůznějších sbírkách vybrali už přes miliardu korun. Obrovskou pomoc samozřejmě posílají státy v čele s USA, v rámci Evropy excelují Poláci. Neskutečným způsobem pomáhají i lidé, kteří ubytovávají uprchlíky, poskytují finanční i materiální pomoc.
Proti této vlně solidarity a pomoci ale stále stojí finanční zájmy některých států a firem. Lze je zaškatulkovat do kategorie závislost či obří byznys s ruskou ropou a plynem. Proto například Německo a Itálie zatím stále brzdí opravdu tvrdé sankce, ze kterých byly například vynechány některé ruské banky. Proto se stále jen mluví o tom, že je třeba zablokovat prodej ruského a plynu, což by Putinovu režimu uštědřilo opravdu tvrdou ránu.
Jenže byznysové zájmy ani naše pohodlí v podobě relativně nízkých cen pohonných hmot a energií nemůže vyvážit životy Ukrajinců včetně dětí. Rusové postupně zabíjejí další a další. A zbytek světa stále částečně lavíruje. Je to ostudné a ten stud budeme cítit mnoho desetiletí. Zároveň je jasné, že musíme úplně změnit přístup k vlastnímu fungování. Musíme vlastní bezpečnost, myšleno bezpečnost demokratického světa, postavit jednoznačně na první místo. Nejde jen o bezpečnost v podobě vybudování silných armád, ale i o energetickou či potravinovou bezpečnost. V tomhle všem zatím pořád měl přednost byznys. Teď se ale svět změnil. Ukrajinská krev nám musí neustále připomínat, co je v životě opravdu důležité.
