Pochválí Greta zeleného německého ministra?

Německý ministr hospodářství za Zelené Robert Habeck odmítá prodloužit životnost posledních tří německých jaderných elektráren. Jádro podle něj není nejlevnější ani nejbezpečnější pro zásobování Evropy a světa v budoucnosti.

Nebude se na něj Greta zlobit?

Od Habecka ani německých zelených obecně není odmítavý postoj k jádru žádnou novinkou ani veletočem. Přesto je to však velmi zajímavé, a to hned ze dvou důvodů.

Tím prvním je současná energetická krize, kdy ceny elektřiny a plynu dosahují takové výše, že se nám všem protáčejí panenky. Aby toho nebylo málo, tak se všichni, a Němci zvlášť, bojíme, že plynu i elektřiny nebude dost. Z různých částí Evropy i Česka přicházejí všelijaké zprávy o plánech či nařízeních na snižování teploty v domácnostech, omezování průmyslu, osvětlení budov či navlékání svetrů. Je sice ještě léto, kdy nás sužují vedra, ale už teď se bojíme zimy.

A tak se vlády snaží všelijak elektřinu, plyn a teplo zajistit. Budují se terminály na zkapalněný plyn, který se bude vozit z různých koutů světa, v některých zemích včetně Německa se diskutuje o zrušení zákazu tzv. frakování, což je kontroverzní a velmi neekologická metoda těžby tzv. břidlicového plynu, znovu se spouštějí už zavřené uhelné elektrárny, i uhlí se ve velkém na obřích lodích převáží různě po světě, lidé ve velkém nakupují kamna na dřevo atd. atd.

Jedním z témat je i prodloužení životnosti posledních tří německých jaderných elektráren. Zelený Habeck to odmítá, naopak souhlasí s dočasným využíváním uhlí.

To samozřejmě působí velmi zvláštně. Jednak proto, že jde o zeleného politika, ale hlavně kvůli tomu, jakou energetickou politiku razila Evropa v čele s Německem v posledních letech. Všechno se totiž podřizovalo jediné věci, a sice dekarbonizaci tedy snižování emisí CO2. Právě uhlí bylo postaveno do role největšího nepřítele. Tak zběsile se dekarbonizovalo, až se úplně zapomnělo na energetickou bezpečnost a zajištění přijatelných cen. A všechno to nahrálo Putinovi, který teď při udílení rozkazů na bombardování Ukrajiny točí plynovým kohoutem. A Evropa se bojí zimy.

Je příznačné, že když Habeck odůvodňuje svůj odmítavý postoj k prodloužení jádra, na dekarbonizaci si ani nevzpomene. Naopak mluví o tom, že jádro není nejlevnější ani nejbezpečnější technologie. Tedy přesně o tom, co se léta v energetické politice nebralo téměř vůbec v potaz. Konkrétně v Německu už investovali do transformace energetiky neskutečné množství peněz. S cílem dekarbonizace. Jenže evidentně špatně, protože emise se jim příliš snižovat nedaří. Naopak Němci přišli o energetickou bezpečnost a stali se rukojmími Putinova Ruska.

Habeck teď hledá cestu ven. Paradoxně si chce raději pomoci uhlím, než jádrem. Greta ho asi nepochválí, spíš mu vynadá. Ale pro normální lidi to může být naopak dobrá zpráva. Vypadá to totiž, že Němci po letech zelené zaslepenosti otevřeli oči a možná se začnou chovat rozumněji. Mají spoustu obnovitelných zdrojů. Ty jsou sice nestabilní, závislé na počasí, ale v dobrých podmínkách dokážou vyrobit hodně energie. Zatím ještě nejsou technologie na její ukládání na horší časy, ale Němci už investovali hodně peněz do vodíku. Třeba jim to vyjde. Propady výroby OZE potřebují vykrývat. Chtěli to dělat ruským plynem. Jenomže to byla obří, doslova fatální chyba.

Je nutné ji napravit. Ale to už Němci musejí udělat správně. Musejí zajistit co nejlevnější a zároveň bezpečné dodávky. K tomu potřebují optimální energetický mix. Proto si konečně začali dělat analýzy. Uvidíme, co jim vyjde. Jen je škoda, že si je nedělali už před několika lety. Nemuselo to do současné hrozné situace vůbec dojít. Ale jak se říká, lepší pozdě, než nikdy.