Klimatický aktivismus ohrožuje důchody

„Klimatický žal“ může ohrozit nejen důchodový systém, ale ekonomickou stabilitu států. Je přitom uměle a cíleně vyvoláván i za státní peníze.

Jestli mají pravdu autoři studie, kterou na univerzitě v britském Bathu provedl v roce 2021 britsko-americko- finský tým, takzvané úsilí o záchranu klimatu si začne vybírat svoji daň i tam, kde ji zatím nikdo moc nečeká. Studie (zde) se jmenuje „Young People's Voices on Climate Anxiety, Government Betrayal and Moral Injury: A Global Phenomenon“, tedy zhruba „Co říkají mladí lidé o klimatické úzkosti, vládní zradě a morálním poškození: globální fenomén“. Výzkumný tým v jejím rámci vyzpovídal 10 tisíc lidí ve věku 16 – 25 v deseti státech.

Jak ve svém komentáři na SeznamZprávy.cz (zde) upozornil profesor na Institutu ekonomických studií FSV UK, zakladatel iniciativy Zrušme inflaci, Tomáš Havránek, podle studie se čtyři z deseti mladých lidí bojí mít děti. Podotýká, že pokud se tato obava projeví ve větším měřítku v jejich dalším životě, bude to mít fatální dopady na důchodový systém. Což je nebezpečí, které si zatím nikdo z politiků pravděpodobně vůbec neuvědomuje. A možná si jej neuvědomují ani sami vyvolávači „klimatického žalu“, tedy celá Zelená fronta. Jenže tohle nebezpečí by dopadlo nejen na důchodový systém.

Dopadlo by na celou ekonomiku postižených států. Chyběli by lidé ve výrobě, službách i v kancelářích. HDP by klesalo, klesal by výběr daní, státy by se propadaly do stěží řešitelných problémů (které již mají). A spoléhat na migraci z Afriky a arabských zemí nemá smysl, což jasně dokazují výsledky německé operace „Wir schaffen das“. Tedy známého výroku německé kancléřky Angely Merkelové, kterým v roce 2015 v podstatě pozvala do Německa více než milion nelegálních migrantů. Ekonomický prospěch tohoto kroku se zatím jaksi nedostavil, přestože jej tehdy politici (a média) s jistotou očekávali. Je samozřejmě možné, že by EU mohla vyjít podobná technika, jakou s migrací (minimálně svého času) zvolila Austrálie či Nový Zéland, které k legální imigraci lákaly mladé a vzdělané lidi s potenciálem založit či rozšířit rodinu. To ovšem není způsob, jak zacelit populační propad, který by způsobilo, kdyby 40 procent mladých nemělo děti.

Takže zřejmě zbývá jediné řešení. Přesvědčit mladé lidi o tom, že mají mít děti. Což v první řadě znamená, přestat je strašit klimatickým peklem. Pak jim přestat říkat, že za nějaké oteplování klimatu můžou oni, nebo že k němu přispějí jejich děti. To ovšem vyžaduje, aby se konečně přiznal fakt, že jestli může za měnící se klima člověk, tak EU a udělala a nadále dělá, co může. Že dokud to samé nezačne dělat ostatní svět s Čínou v čele, nic se nezmění. A zároveň lidi (nejen mladé, protože tohle dělení na mladé a staré je jen další propagandistický kousek klimatické levice) ujistit o tom, že si se změnami dokážeme poradit. Protože nikdo neví, kdy by se změny podnebí mohly zastavit, ani kdyby produkce CO2 spadla na nulu ještě dnes. Pak by klimatický žal mladých lidí v Evropě mohl alespoň zeslábnut. Stejně jako jejich důvody proč nemít děti. A kdyby se pak ještě přestaly vyhazovat astronomické částky za „klimatická řešení“, jež ve skutečnosti nic neřeší, ale naopak přidělávají špatně či vůbec řešitelné problémy, byly by i peníze na podporu rodin s dětmi. Od toho už by pak byl jen krůček k tomu, aby skončil zhoubný klimatismus. A s ním snad i celý ten cíleně vyvolaný klimatický žal.

Protože jeho dopady, jak je patrné i ze zmíněné studie, jsou nejspíš ještě horší, než ty zatím popisované. Jeden je sebemrskačský, kdy se respondenti sami obviňují z podílu na vývoji podnebí. Ani se nechce domýšlet, k jakým činům by mohli dojít lidé, kterým se tohle přihodí… Obviňování vlád z nedostatečného „boje za klima“ v EU, která se kvůli svému Green Dealu zvesela zadlužuje a současně si likviduje energetiku a průmysl, jakož i celou životní úroveň, když Čína chystá spuštění uhelných elektráren s asi 50násobným výkonem, než má náš Temelín, je naprosto mimo. Ukazuje to, jak moc tahle část populace podlehla ideologické zelené masírce, které bezhlavě důvěřují. Kdyby dokázali uvažovat samostatně, nemohli by říkat to, co říkají. Současně to však vede k obecné nedůvěře v politiky. Což vytváří prostor pro ty, kteří by chtěli ovládnout společnost jiným, než demokratickým způsobem, kteří chtějí obejít systém voleb. Co jiného přeci zbývá, když to nejde po dobrém a rychle, že? Ovšem co dokáže slepě věřící masa, to jsme už v Evropě párkrát viděli….

Kromě toho všeho má klimatický žal potenciál rozbíjet rodinné vazby. Právě tím, že proti sobě staví staré a mladé. Staří to zkazili a teď to nechtějí nechat mladé opravit – to je to, čemu klimaticky smutní lidé prý věří. Takže mladí proti starým. Mládí vpřed! Naposledy proti sobě mladé a staré takhle stavěli komunisté.