Erdogan hraje v tureckých volbách energetickou kartou – s Putinovou pomocí

Erdoganova tvrzení o zvýšené energetické nezávislosti Turecka maskují sultánovu silnou závislost na Rusku.

Poté, co oznámil bezplatné dodávky plynu pro domácnosti z nového černomořského pole, přišel turecký prezident Recep Tayyip Erdogan s dalšími „dobrými zprávami“ o turecké energetické nezávislosti. Turecko prý objevilo na syrské hranici nové ropné naleziště, které by zemi poskytlo asi 100 000 barelů denně – tedy o něco více než 10 procent denní spotřeby.

Erdogan sází na nacionalistické voliče, jimž sám sebe představuje jako silného nezávislého vůdce, který snižuje závislost Turecka na zahraničních technologiích, a to zejména v obranném sektoru. V kampani před prezidentskými volbami tak například velebí první domácí elektromobil značky Togg, pochlubil se tureckou stíhačkou TF-X Kaan (která má nahradit americké F-16, ale ještě nevzletěla) a nakonec i první tureckou letadlovou lodí – TCG Andolu.  

Energetická soběstačnost je další střípek v mozaice Erdoganovy vize mocného a nezávislého Turecka, budoucího hegemona Blízkého východu. „Stejně jako u obranného průmyslu je energetická nezávislost nepostradatelná pro skutečnou svobodu země a národa,“ prohlásil na jednom z předvolebních mítinků.

Sebevědomá rétorika však evidentně zakrývá obří rozsah závislosti Turecka na masivním dovozu energií z Ruska. Turecko je z devadesáti procent závislé na zahraniční ropě a plynu, přičemž více než třetina dovozu ropy a ropných produktů pochází právě z Ruska. Lze říci, že zatímco je energetická nezávislost země velmi vzdáleným cílem, těsné energeticko - obchodní vztahy s Putinem jsou Erdoganovou klíčovou strategickou prioritou.

Energie jsou v Turecku skutečně třaskavým tématem. Po letech prudce rostoucí inflace běžní Turci přemýšlí spíše nad tím, zda si mohou dovolit natankovat benzin do nádrží svých stávajících vozů, než aby se rozhodovali, zda si koupí Erdoganem opěvovaný (a velmi drahý) elektrický Togg. Už loni v září turecké úřady oznámily, že se ceny elektřiny a plynu zvýšily v případě domácností o 20 a pokud jde o průmysl dokonce o 50 %, což přispělo k růstu inflace na těžko uvěřitelných 85 %.

Lze se oprávněně domnívat, že Erdoganovy výkřiky o energetické a obranné nezávislosti státu jsou ve skutečnosti jen zástěrkou pro rostoucí závislost na Kremlu. Analytici se domnívají, že Erdoganův slib, že z Turecka udělá energetické centrum pro celou Evropu by mohl otevřít zadní vrátka pro vývoz plynu a ropy z Moskvy. Rusko má, zejména po přerušení Nord Streamu, enormní zájem prodávat více plynu do Turecka. Turecko by pak shromažďovalo plyn od různých dodavatelů – Ruska, Íránu a Ázerbájdžánu (zkapalněný zemní plyn) a svůj vlastní černomořský plyn – pak by ho prostě „přebrandovalo“ a jako „turecký plyn“ prodávalo do Evropy.
 

Jak víme, ačkoli EU neuvalila sankce na ruský plyn, mnoho členských zemí se zavázalo najít alternativní dodavatele a snížit tak svou závislost na ruském Gazpromu. Turecký plynový uzel by ztížil schopnost Evropy rozlišovat například mezi ázerbájdžánskými a ruskými dodávkami. A to je pravděpodobný cíl dohody Putina s Erdoganem. Car potřebuje prodat plyn a sultán vyhrát volby. Fanděme Turkům i sobě, aby se oba přepočítali.