Měl jsem možnost navštívit ME v cyklistice a setkat se, jako vždy, když jde i o společenskou akci našeho Řádu, se zajímavými, společensky činnými, i sportovně založenými lidmi.
Mimo návštěvy samotného ME, kuturních i historicky významných míst umístěných přímo v dějišti ME, jako například katedrály na svatém kopečku v Olomouci a dalších míst, nabízející dostatečnou hrdost na naši krásnou zem, došlo i na trochu stýskání po naší větší národní hrdosti a zdravém nacionalismu. Samotné výborně zvládnuté pořadatelství tohoto ME nadchnulo jistě nejen přítomné diváky a účastníky naší republiky, ale náležitě si tuto skutečnost užívali i zahraniční účastníci. Kombinace zdravého nacionalismu medailistů, včetně borce reprezentující české barvy a ostatních, kteří prožívali hlavně vyhlašování vítězů velmi emotivně a návštěva svatého kopečku, dýchající dávnou historií a ukrývající ve zdech velikost našeho národa, naplňovala člověka alespoň na okamžik hrdostí na svou národnost, na to, co naši předkové všechno podstoupili, aby země ve středu Evropy rozlohou sice malá, ale historii a strategickou polohou veliká, byla tím opravdovým srdcem Evropy. Sestoupením se svatého kopečku i rozloučením se s ME, jako kdyby se člověk vrátil do nervózního, pesimistického světa, zahlceného zprávami o nekončícím politickém boji, unavenými, mnohdy rezignujícími lidmi, kteří ztrácejí jakýkoliv optimismus a chuť bojovat za krásnou zem, kde žijí. Proč tento článek? V době politických machinací, kdy není úplně zřejmé, zdali našim politikům jde opravdu o blaho této země, neztrácejme naději a bojujme za to, co zde zústalo jako národní poklady dřívejších dob. Buďme hrdi na to co produkuje naše zem, preferujme to doma i v zahraničí. Najděme zdravý nacionalismus, jakým se prezentují většina ostatních států.
