Pozastavujeme se nad zvyšující kriminalitou, sledujeme brutální napadení, které již nemají nic společného s klasickými vesnickými bitkami, těžko se ztotožňujeme se skutečností, že život mnohdy ztrácí svoji pravou cenu, a to jak z hlediska vlastní bezpečnosti a základního pudu sebezáchovy, tak ohleduplnosti a bezpečnosti pro všechny ostatní, kde to svým chováním a jednáním můžeme ovlivnit. Základním problémem ani nebude skutečnost, že odpradávna dobře situovaní jedinci vykupovali své prohřešky a věřící si mohli kupovat odpustky za svoje hříchy protože, bylo, je a bude.
Zvyšujeme si adrenalin u zpráv a s temperamentem sobě vlastním odsuzujeme bezohledné řidiče, kteří vymysleli nový terminus technicus „vybržďování“, ale sami mnohdy „vyučujeme“ ty rychlejší „zbohatlíky“ ve smyslu dodržování rychlosti dané zákonem, ale už nepřemýšlíme o tom, zdali tím sami neohrožujeme ostatní řidiče a z našeho pohledu nedisciplinovanost může být často z důvodů, které bychom nechtěli zažít ani ve snu. Odsuzujeme zvyšující agresi, ale necháváme své děti, aby se vyjadřovali jako nejnižší společenská vrstva a stejné výrazy slýcháváme nebo čteme v médiích, které jsou schopny udělat vše, aby se zavděčili široké veřejnosti a byly „COOL“ i pro mladé. Zkrátka jsme pobouřeni a čekáme jak ti „oni nahoře“ to vymyslí, aby lidé byli lepší, lépe spolu komunikovali a nacházeli vůči sobě respekt a úctu.
Většinou nefungující metodou, jak se postavit čelem proti negativním sférám dnešního světa, je výchova přesvědčováním i osvětou a vynakládaním velkých finančních prostředků na spoty a letáky nabádající ke slušnosti které sledují pouze ti „ nepostižení“ moderní civilizací. Z mého pohledu pouze tvrdá represe může přinést ovoce, a převýchova je možná pouze přímou válkou dobra se zlem. Naší zákonodárci již po několikáté volební období stále tápají, hledají optimální cesty, jak ochránit poctivost a pravdu bez zjevné úspěšnosti. Osobní ochrana i ochrana vlastního majetku je stále na hraně zákona a nezřídka vítězí pachatel. Pro určitý druh domobrany opět nejsou zákonné podmínky a tak pokud je nejhůř, zbývá pouze často mediálně napadaná policie ruku v ruce s bulvárem, který nevynechá žádnou příležitost, aby jakýkoliv zásah přetřásal a hledal možnosti pro prezentaci potlačování práv a svobod zločinců.
Nedávno jsem četl, jak ujíždějící motorkář ohrozil několik lidí a nakonec sebou plácl na chodník. Policista ho postrčil nohou. Neuvěřitelný problém z pohledu policisty, ale všem kritikům bych přál, aby motorkář přejel při ujíždění někoho jejich blízkého. Opilec v deliriu rozmlátí záchytku, napadne ošetřovatele, ale ombudsmanka žádá větší práva pro tento lidský odpad. Pokud zatím nemáme politiky, kteří zákonem začnou chránit slušné lidi, podporujme i těch málo policistů, kteří jsou zatím tou jedinou záchranou, chovejme se k nim slušně s úctou a respektem, protože jedině tak bude mít alespoň zde represe nějaký úspěch. Při vzpomínce na staré pořádky mnohdy běhá mráz po zádech, ale autorita policie byla evidentní a postihy i za verbální útok jasně dané. Podporujme policii, protože je to nejspíš poslední, po čem můžeme sáhnout dovolávající se ochrany a spravedlnosti. A motorkáře? Já bych to řešil podstatně jinak mimo kamery. Proto ale nemůžu dělat policistu.
