Pohled na konflikt blízkého východu z gauče

Ve smyslu informací z domova i zahraničí musí být i průměrně inteligentnímu jedinci jasné, že pokud nejde přímo o fikci s cílem ovlivňování názoru veřejnosti, jedná se vždy o „novinky“ jednak bulvárními médii, které, aby si udržely své věrné čtenáře“ musí každý den chrlit „sólo kapry“ za každou cenu, a jednak veřejnosti prezentovaných „seriózních medií“, které však za stejným účelem jako bulvár předkládají chtivému konzumentovi převzaté kusé informace, v mnoha případech převzaté dezinformace manipulující s občany dle momentálních požadavků zájmů různých skupin, ať z politické či ekonomické oblasti.

Díky tomu, že „k prameni“ seriózních informací se naprostá většina populace nikdy nedostane, ale každý rád diskutuje, rozebírá, prezentuje svoje názory v neposlední řadě sebe zviditelnění ve smyslu toho „který ví“, protože nejen že má ty správné „konexe“, ale demokracie je přece od toho, že každý může mluvit o čemkoliv, o komkoliv, může protestovat proti čemukoliv.

Nemám tolik zbytečného času, abych navštěvoval různé názory a diskuze, avšak zvláště na Seznamu v rubrice vaše názory si někdy najdu čas, nejen abych se pobavil, ale někdy i s určitým vyděšením sleduji úroveň diskutujících, kteří jsou zatím v širším měřítku neškodní. Zatím…

Konflikt na blízkém východě, jako i na Ukrajině a Iráku sleduji asi jako většina z pohledu bezpráví a zvěrstev proti nevinným lidem, avšak jako většina rozumně uvažujících lidí již nemůžu posoudit, zdali je v právu ukrajinská vláda nebo separatisté, irácká vláda či radikálové, nevím ani, zdali „fandit“ Američanům nebo Rusům, kteří hájí svoje zájmy daleko za svými hranicemi. Nebyl jsem tam a dle běžných informací které dostáváme, by se jen „střelec od boku“ klonil k tomu či onomu.

S Izraelem je to jiné, byl jsem tam, poznal jsem tam mnoho místních lidí, a projel jsem celou zem. Je třeba tam být, poznat těžce zkoušené po mnoho desetiletí nekonfliktní Izraelce, kteří jsou vstřícní, pohostinní, avšak v neustálém střehu, obklopeni nepřátelskými zeměmi, jejichž vize zahnání všech Izraelců do moře a zlikvidovat Izraelský stát je neustále reálná. Všichni musí na vojnu, muži ženy bez rozdílu. U každého druhého domu najdete kryt proti raketám, přijdete do McDonalda a potkáte ozbrojené civilisty, kteří neustále stráží bezpečnost. Golanské výšiny a nejen ty, jsou posety hroby nejen vojáků padlých v letitém konfliktu, ale nespočet hrobů „záložáků“ otců od rodin a dětí, na které dopadla jedna z tisíce raket namátkou střílených nejen z momentálně aktuálního pásma Gazy, ale i s Libanonu, Sýrie apod.

Ať si zastrčíte přání do zdi nářku v Jeruzalému, ponoříte se do anomálie jménem Mrtvé moře, necháte se unášet pověstmi u řeky Jordánu, stále cítíte vnitřní napětí. Zvuk sirény nás, žijící v klidu, vyděsil pokaždé, ale následné mrazení a úzkost jako by na domácích znát ani nebyla. Občasné krátery po dopadu rakety, minová pole podél běžné silnice a kontroly na každém kroku, to je Izrael. A tak těm, kteří polemizují o možnosti vstřícné domluvy, nebo se zviditelňují manifestací proti agresi Izraele doporučuji jen jedno. Poznejte co je každodenní stres a strach o život svůj a svých bližních. Sebevražedné atentátníky toužící být co nejdříve v nebi snažící se vniknout na území Izraele neustále, po zemi, pod zemí, po moři, sirény oznamující někdy i několikrát za den dopadající raketu. Lidé, kteří se hodně modlí, ale nejsou extrémisté, lidi kteří vás pohostí, ochrání, lidé kteří konflikt nevyhledávají stejně tak jako při fašistické genocidě.

To je Izrael. Jistě že je mi líto nevinných obětí protistran, avšak v tomto případě si Hamás volili i ti relativně nevinní…