Kdysi jeden z největších bankéřů světa Rotchild řekl: "Nejsem tak bohatý, abych mohl kupovat levné věci".
Nedávno jsem navštívil italské letovisko Caorle. Je relativně blízko naší republiky, ale je podstatně blíže Rakousku. Co mě překvapilo? Většina prodejců a obchodníků byla vietnamské národnosti, tedy stejně jako u nás. Ale tím, že obchod musí prosperovat, prodávali zde podstatně lepší zboží než u nás, protože rakouští a němečtí turisté by to zkrátka nekupovali. Proč tato úvaha? Stále kolem sebe slyším naříkání na vysoké ceny, špatné zboží, nebezpečí zkaženého masa, či nekvalitních produktů odněkud ze zahraničí? Proč tomu tak je? Místo nákupu u našich těch poctivých prodejců, kteří však o pár korun musí zvýšit cenu svého kvalitnějšího zboží, raději kupujeme to levnější, nekvalitní v supermarketech, přehrabujeme se ve zkaženém ovoci či zelenině, která je o pár korun levnější. Kupujeme špatnou kvalitu oblečení a zoufáme si, jak mají od nás na západ dobré zboží a mnohdy levnější. Namítáte, co když jsme ale tak chudí, že si můžeme dovolit pouze to levnější zboží? Pokud chceme vystoupit z bludného kruhu, buď si musíme některé věci a potraviny prostě odříct a nebo nekupovat nekvalitní věci a připlatit si nějakou korunu a nakupovat u těch obchodníků, kteří se snaží prodávat naše výrobky a preferující kvalitu. Výchovou obchodníků získáme kvalitnější i levnější zboží, přestane se k nám dovážet odpad od západních sousedů a česká jablka i přes nařízení evropské unie, vytlačí zpátky ty bez chuti dovážené z ciziny. Francouz pije francouzské víno a nedá na něj dopustit. Od Holanďana bychom nemohli čekat, že bude preferovat francouzský camembert, Řek bude těžko prohlašovat, že italské olivy jsou nejlepší. Jsme Češi a můžeme pro sebe dělat víc, než si jen zoufat...
