Určitá skeptická nálada z hlediska možnosti ovlivnit dění v naší vlasti, po době, kdy jsme chvilku zvonili klíči a mysleli si, že jsme součástí vývoje něčeho nového, pramení z pesimistických nálad a názoru, že stejně si to "oni" udělají jak budou chtít, že není šance jít proti mafii, politickým stranám a ostatním "těm u moci".
Media nás v tom utvrzují, nedávají šanci utvářet nám vlastní názor, a tak u piva budeme bojovat o ty "své" převzaté názory na veškeré dění, nadále budeme dle svého materiálního zabezpečení pravičáci a nebo levičáci, ale již dopředu je nám jasné, že ovlivnit dění nemůžeme. Pokud nás nepotká nějaký politický zázrak, a neobjeví se uskupení lidí, které bude prioritně myslet na svou vlast a lidi v ní, budeme si muset vystačit i nadále "rozumem" těch, kteří jsou vidět v mediích. Podstata mého článku je však jiná. Co tedy zatím podniknout. Hlavně mladší generace a ti, kteří se jí chtějí za každou cenu přiblížit, je "in", nesmí být "out", musí mít ten správný "outfit", musíme "sčekovat" všechno kolem, nezapomenout na "afterparty", ale musí dávat pozor i na "lobisty" atd. Za češství bojovali již v dávných dobách naši předkové a za propagaci českého jazyka mnozí nasadili i vlastní pohodlí a životní styl. Dnes jsme zahlceni módními, mnohdy zkomolenými anglickými výrazy a pokud na vás chce někdo udělat dojem, nebo vám chce vnutit svoji nadřazenost zahltí vás rádoby výrazy dnešní doby. Dle mého názoru je to určitý projev menší slovní zásoby a určitý deficit vrozené inteligence. Pokud Sybila mluvila o žlutém nebezpečí, mnozí si mysleli že pokud se tak stane, bude se jednat o vojenský útok, dnes již je zřejmé, co tím myslela. Pokud obroditelé českého jazyka bojovali za zrušení německé mluvy a zkomolené termíny tehdy používané, současně i varovali proti znovu ztrátě české identity. Po ekonomickém obsazení naší republiky západními státy, je zde i další hrozba v podobě ztráty českého jazyka. Začněme tím, že budeme opět mluvit česky a pokud pracně hledáme slovní zásobu, začněme opět číst.
