Cesta pro správnou cestu?

Různé příručky, návody, psychologové, psychiatrové, desítky diagnóz s předponou „dis“, to je dnešní doba, tápání a hledání výchovných autorit po tom nejoptimálnějším návodu či medicíně, jak z dětí a mládeže připravit ty správné lidi, kteří nebudou postrádat úctu a respekt ke svému okolí, prioritně k rodičům, a kteří budou schopni být světlem v temném tunelu dnešní ne příliš pozitivní doby vývoje našeho národa a to v nejedné oblasti.

Rozdíly z pohledu generačního a mnohdy komplikované chápání těch dříve narozených mládeže, plné energie, bláznivých nápadů, menších či větších „lotrovin“, menší chutě k učení, ale o to více se snažící najít svoje místo ve společnosti byly, jsou a budu vždy základním jevem dospívání a konfrontace těch zkušenějších a ošlehaných životem s těmi ještě tápajícími. Proč je tedy dnešním trendem mládeže minimální respekt k autoritám, zbytečně přehnaná agrese, neúcta k rodičům a neznalost základních pravidel pro mezilidské vztahy a vlastnosti jako čest, ohleduplnost, pokora jsou v očích dětí mnohdy naprosto nesrozumitelné a dávno překonané?

Viníkem nejsou samotné děti, moderní technologie, či veřejné sítě. Většinou jsou viníky špatných dětí špatní rodiče. Svoboda myšlení mladých lidí „po americku“, je základní cestou k zcestnému vývoji dítěte, které potřebuje vést a na každém kroku a důsledně ukazovat a připomínat tu správnou cestu, nejlépe vlastním příkladem. Nejen vlastní pohodlností a minimálním časem pro dítě, se pod záminkou moderní výchovy uchylujeme nechávat rozhodování a hledání neprobádané cesty životem na samotném dítěti. V dnešní době, kdy dospělý člověk s určitými zkušenostmi a rozumem tápe životem častěji než by si představoval a rozhodování je pro něj mnohdy těžké, nebo chybné, vidíme kolem sebe rodiče, kteří dle „západní pseudo svobody projevu“  nechají tuto zátěž na malém dítěti či dorůstajícím jedinci, který je podstatně zranitelnější a tápavější než dospělí. Nedostatek času na dítě vynahrazují materiálními výhodami a „uplácením“. To je následně ideální půda pro psychické vydírání.

My (učitelé, trenéři apod.), kteří se snažíme mnohdy ty chybující rodiče alespoň okrajově nahradit, předáváním odkazů velkých lidí našeho národa, slavných sportovců zvedající svými výkony na mezinárodní úrovni z prachu národní hrdost, vynálezců, spisovatelů a snažíme se jim prezentovat výše uvedené morální vlastnosti jako běžné a normální víme, že boj s moderními lákadly ve smyslu PC her, play stationů, komunikací na faceboku, agrese, či zcestných mezilidských vztahů ve filmech a seriálech, je nesmírně těžký a bez pomocí rodičů a ostatních výchovných institucí takřka beznadějný.

Tržní hospodářství, porevoluční nástup podnikatelské sféry a další faktory, změnily myšlení většiny lidí našeho státu a následně i ústup čtení hodnotné literatury na úkor sledování laciné tvorby TV, se nejvíce zapsalo na úbytku mládeže hledající sportovní vyžití, menší čas rodičů při výchově svých dětí, a omezené pravomoci škol, dokonaly dílo zkázy. Hledání vlastní identity se mnohdy vejde do splnění několika úrovní počítačových her, národní hrdost se ztrácí díky soustavné negativní masáži medií a následně opakované rodiči. Milionové či miliardové zisky vybraných či vyvolených sportovců negativně ovlivňují všechny, kteří možná se sportem začali, ale ještě nemají ani základy za sebou a již pátrají po budoucím zisku, v mnohých případech jim rodiče usnadňující první sportovní krůčky nadstandardním servisem, čímž jim prokazují „medvědí službu“ aniž si to uvědomují.

Bludný kruh? Beznaděj? Jistě že cesty trenérů a dalších výchovných organizací mládeže jsou těžší než před léty, ale naskýtá se otázka, proč tento problém minimalizují státy více na východ. Porazit již výše uvedená lákadla dnešní moderní mládeže je dnes nemožné, ale dostatečnou osvětou a vědomím, že nemůžeme nechat na dětech svobodné rozhodování, zda preferovat lenost nebo práci, může zachránit alespoň to málo, co se zachránit dá. Osvětou musí začínat v první řadě rodiče, a zkušenostmi působit na dospívajícího jedince, aby byl schopen a ochoten „pravidla hry“ chápat a akceptovat.

Nabídnout například sport, který obsahuje kvalitní výuku s výraznou osobností, splňující nejen odborné, ale i morální kritéria, kolektiv s přesně danými pravidly, systémem, disciplínou a důsledností. Pokud ani media, ani škola, a mnohdy ani rodiče nevysvětlí mládeži nutnost základních návyků zdravovědy, nebezpečí dlouhého vysedávání u PC, a další nezbytnosti pro udržení si alespoň základního zdraví v pozdějším věku, je nutné toto již při samotném náboru nových členů sportovních oddílů, aby úlohu propagátora dobrého zdraví na sebe vzal trenér. Jistě že zvláště na začátku sportovní cesty každého jedince je nezbytná spolupráce trenéra a rodiče.

Harmonie ve výcviku je prakticky stejně důležitá, jako harmonie při výchově potomka v rodině. Pokud rodič podrývá autoritu trenéra, projeví se stejný stav, jako se množí dnes ve spolupráci rodič-učitel a přímý dopad na tréninkovou morálku mladého sportovce na sebe nedá dlouho čekat. V neposlední řadě je nezbytné při nedostatečné podpoře školy a ostatních i mediálních institucí naučit mládež nacházet vlastní ego a vážit si ho, ctít své soupeře a výhrami či prohrami stoupat nejen technicky a fyzicky, ale i duševně. Naučit ctít svůj národ, svoji vlajku a své úsilí směřovat právě tímto směrem.

Zdá se vám to příliš idealistické? Jeden moudrý citát praví:“ Člověk stárne tím, že ztrácí ideály“. Pokud chceme pracovat s mládeží a je naprosto jedno, zdali se jedná o dítě vlastní či „půjčené“ je třeba obětovat této těžké, ale krásné práci maximum i na svůj osobní úkor, na každém kroku a každou minutu si uvědomovat zodpovědnost, kterou pokud nezvládneme, nedá se nikdy napravit.  Za odměnu nestárneme, protože neztrácíme ideály a posíláme je tam, kde je to nejdůležitější.