Blaničtí rytíři nejsou mýtem

V dobách dřívějších i dnešních mnozí používáme u skutečností, ke kterým máme výhrady alibistické výroky jako, za to můžou oni, shoda náhod kterou oni špatně vyhodnotili, jejich špatné rozhodnutí, nebo jejich neodborné řízení ať již státu či podniku.

Východní filozofie vychází z víry každého jedince, že pouze on je zodpovědný za své činy, chování, i svoji životní cestu. Vše co se kolem něj děje, ať již pozitivní či negativní, není osudem, či příčinou jakési neovlivnitelné životní cesty dané samotným narozením, ale každý jedinec disponuje dostatečnou energií i možnostmi, které přímo ovlivňují jeho život. Je pochopitelné, že směrem na materiálně zaměřený západ je tento druh myšlení čím dál více těžko pochopitelný a tak skrýváme svůj neúspěch či špatné zdraví za výrazy jako osud, smůla, to oni atd. Ne všechno co se událo v dobách více či méně minulých bylo špatně, ne vše bylo pouze to, na co je třeba rychle zapomenout a nepřenášet to dál, jako například odkazy našich moudrých a životem zkušených předků. Mnozí z nás už postrádají vzájemnou vřelost, běžnou slušnost, morálku a čestnost. Není čas si posedět nezištně s kamarády a povídat o běžných strastech i radostech. V restauracích nacházíme partnerské dvojice zabořené každý zvlášť do mobilních telefonů, či podnikatele, jejichž čas je tak drahý, že jejich notebook je předkrm, hlavní jídlo i moučníkem zároveň. Podání ruky je z většiny pouze nezbytná formalita a na nákup v supermarketu budeme za čas možná potřebovat právníky. Tak je to dnes nastavené a tak žijeme, i přes to, že bychom chtěli žít jinak. Možná si sebe tak trošku nevážíme, ale to jen proto, že to oni z nás udělali, oni nás přinutili být takový, jací jsme. Bojíme se zvednout hlavu a stát se rytíři či dámami s jejich morálkou i noblesním chováním. Bojíme se, protože oni to tak nastavili, a cesta jinudy z našeho pohledu není. Pokud se na chvilku zastavíme a rozhlédneme se, zjišťujeme, že pevná pravidla, na která se můžeme stoprocentně spolehnout jsou snad pouze mezi faunou. Připomeňme si něco z věštby o blanických rytířích: … „Tenkráte budou viděna znamení: uschnou vrcholy stromů v blanickém lese, na temeni hory se zazelená starý uschlý dub a pramen u skály se tak rozvodní, že se bystřicí dolů povalí. Tu pak se strhne veliká, krvavá bitva v krajině mezi Blaníkem a Načeradcem. Rybník Pustý, u něhož se starý uschlý strom před bitvou zazelená, naplní se potoky prolité krve. I bude pláč a veliké zkormoucení pro ten zoufalý boj, ale Čechové se proti silnějšímu nepříteli hrdinsky brániti budou. V rozhodnou chvíli se Blaník otevře, rytíři v plné zbroji vyhrnou se z hory a svatý Václav, jeda na bílém koni, je povede na pomoc Čechům. Nepřítel, náhlým strachem obklíčen a jako zmámen, bude ku Praze prchat a tam pak bude hrozný ten boj dobojován. A bude tak zuřivý, že krev proudem poteče od Strahova až po kamenný Karlův most. Tu svatý Václav na bílém koni s korouhví v ruce Čechy povede a cizozemce a všechny nepřátele českého království ze země vyžene. A sv. Prokop, opat sázavský s berlou, bude mu pomáhati. Pak nastane svatý pokoj a země česká si odpočine. Mnoho Čechů sic za těch bojů zahyne, ale ti, kteří zůstanou, budou mužové celí. Poznajíce chyby svých předků i své, budou pevně státi a nepřítel jimi o zem neudeří.“  Mnozí dnes chápou věštby doslova, a tím jim nevěnují větší pozornost, ale dějiny již několikrát ukázaly, že je na ně třeba pohlížet z úhlu přítomnosti. Boj pro každého z nás nebude po boku svatého Václava v plné zbroji. Blanickým rytířem může být dnes každý z nás. Boj který povedeme bude však daleko těžší, protože nestojíme proti nepříteli tváří v tvář. Začínajíc u sebe nás čeká boj s nepřítelem neviditelným, vybaveným právnickými kličkami, postrádající mnohdy morální vlastnosti a čest. Je čas aby se pomyslný Blaník otevřel u domu každého z nás a je čas pro novodobé blanické rytíře, pro lítý boj s nepřítelem, je čas zvednout hlavu, najít statečnost a morální vlastnosti, možná pro nás, možná pro naše děti, či vnuky, kteří věří že, jim otcové zanechají motto: „Zůstanou mužové celí, budou pevně státi a nepřítel jimi o zem neudeří“.