Vizitka našeho národa doma již notně pošramocená, dostává díky určitému deficitu vrozené inteligence občanů, kteří by měli jít příkladem hlavně studentům a vlastním příkladem vychovávat k respektu a úctě svým nadřízeným, opět políček a to i navenek.
Rektor Masarykovy univerzity v Brně, nejspíš stářím popletl, a neuvědomil si, který z mnoha prezidentů firem a podniků naší republiky je ten nejvyšší prezident a odmítl vystoupení našeho nejvyššího státního představitele na fakultě. Možná že to je jedna z mála věcí, s kterými jsem v minulém totalitním režimu souhlasil, a sice že za urážku hlavy státu následoval přísný trest. Pokud si „kluci“ udělali cokoliv, a nevraživost je z určitého pohledu zřejmá, je nutné, pokud přemýšlíme o vlastním názoru na tohle faux pas si uvědomit, jak bychom reagovali my z pozice vedoucího či ředitele podniku. Pokud máme nadále vést mládež a potomky vůbec k respektu vůči autoritám, a vštěpovat jim základy slušného chování, je třeba, byť máme osobní výhrady ke komukoliv, rozlišovat jeho postavení a reprezentaci v tomto případě našeho národa. Prezident naší republiky byl zvolen ve svobodných volbách, je vizitkou nás všech, a pokud někdo jeho funkci nerespektuje a nerespektuje svobodu slova, demonstruje, že ani na akademické půdě nemusí být vždy inteligence, společenská úroveň a základy slušného chování automatické. Nikdy ten, kdo zastává vedoucí funkci, nebude všem sympatický a čím je na společenské i funkční příčce výše, budou i vyšší rozdíl mezi sympatizanty a odpůrci. Náš národ, to je i prezident. Opusťme na chvilku svoje pískoviště a demonstrujme přes všechny výhrady svou příslušnost ke svému národu, tedy i k prezidentovi. Pak bude vizitka naší republiky i z pohledu ostatních států kvalitnější, než u rozvojových zemí. Každý střet jako je tento není jen na úrovni akademická půdy kontra prezident. Může se vždy obrátit vůči nám ve smyslu nerespektování autorit, jak se to projevuje i ve školách a rodinách dnešní doby.
