Často se divím v dnešní době naivitě určitého procenta lidí, kteří pod představou určitého nároku, práva, nebo absolutní přednosti si myslí, že v době, kdy budeme v krátké době potřebovat právníka i při nákupu v supermarketu, viníkem se stane člověk hájící si svůj majetek před grázly, volně se budou pohybovat prominentní synáčkové, kteří dokáží takřka ukopat ležícího člověka k smrti, nebo souzeni jako policista, údajně zalehnuvší psa při ochraně veřejnosti, je právo a řád automatický a tím je vedlejší pud sebezáchovy a opatrnosti.
Každý den vidíme, nebo slyšíme od senzachtivých medií, mimo běžných zpráv, bohužel i reálné tragické události končící újmou na zdraví nebo smrtí. Hlavním činitelem je ztráta respektu, pokory, pudu sebezáchovy. Těžko posuzovat, kdo má hlavní vinu na tomto negativním faktu. Všeobecně se předháníme ve všech oblastech lidské činnosti a prezentujeme pokrok odpovídající jednadvacátému století. Problém, který nekoliduje s tímto rozvojem, je stále větší absence přirozených lidských instinktů.
Děti v první třídě již umí naprosto přesně popsat praktické zakládání rodiny, ale chybí mu informace, že nic není důležitější než zdraví a život, že obojí je nenahraditelné a v té návaznosti chybí výuka základních kritérií jak si ho uchovat. Nejen mnohé zákony neztotožňující se s normálním „selským“ rozumem, ale hlavně počítačové hry, nepřibližující se ani na míli k realitě běžného života, jsou základní překážkou vnímáním reality. Základním fyzikálním zákonům věcí kolem nás, které mohou ohrozit naše zdraví, je zvláště při výchově mladých lidí dnes z mého pohledu věnována minimální pozornost. Někdy i vlastním negativním příkladem, nechtěně, ale velmi sugestivně, dáváme prostor pro případné vlastní neštěstí i našich nejbližších.
Je zbytečné se vracet k padajícím fotbalovým brankám, kdy je zbytečné hledat viníka, protože fyzikální zákony jsou neúprosné, a jedině dostatečný respekt k svému zdraví a znalost základních bezpečnostních zásad mohlo zabránit neštěstí, je zbytečné polemizovat o viníku při vážných nehodách na nebezpečných křižovatkách a železničních přejezdech, protože pouze ohleduplnost, opatrnost a preference vlastního zdraví a zdraví svých spolucestujících je jedinou cestou, jak se v pořádku dostat do cíle. Trend hledání viníka je dnes módní záležitostí a nejen „každá koruna dobrá“, ale vlastní vina se dá snášet daleko lépe, pokud jí přisoudíme někomu jinému.
Nedávno jsem poslouchal dva důchodce kdy jeden, „chytřejší“, vysvětloval tomu druhému: „Na přechodu tam máš absolutní přednost“. V duchu jsem si moc přál, aby tento důchodce, zvláště na přechodu křižující tramvaj, využil svého instinktu a zapomněl na nasbíraná moudra. Ale nejen tramvaj. Dnes se málokdo rozhlíží na přechodu a zelená barva je pro něj magickou. Maminky mnohdy vjíždějí neohroženě kočárkem na přechod s pocitem ochráněné zákonem, psy se při přecházení rozhlížejí častěji a zodpovědněji než děti a „vynucovači“ nemajíce jinde prostor pro vlastní prezentaci, si užívají vyděšených řidičů, kteří jsou nuceni reagovat na poslední chvíli.
Prostě termín “absolutní přednost“ je dnes „módní“ ale vykládán mimo realitu. Chybí pud sebezáchovy, respektování fyzikálních zákonů, předvídavé reakce při zkratech ostatních účastníků silničního provozu. A tak jedině vědomí že „právo“ je vždy pouze relativní a reálně si tento fakt uvědomovat, bude zárukou se bezpečně dostat do cíle v jakémkoliv konání.
