Co stojí rozvod? A jak ho přežít?
Po třinácti letech mi přijde úsměvný fakt, že to, co jsme tehdy „vydělali“, jsme teď zaplatili advokátce za přípravu našeho rozvodu. Kdyby mi někdo řekl, abychom si ty peníze schovali, že se jednou budou hodit na pokrytí výdajů za rozvod, určitě bych ho poslala do háje a cítila se dotčená.
Asi nikdy nezapomenu na ten květnový den, kdy jsem poprvé vyslovila, že se musím rozvést. Po několika letech plácání se v tom něčem, co už dávno nebylo hezké, jsem pocítila, že nebudu už nikdy dobrá sama sobě, pokud se nerozvedu. Pocítila jsem, že už nechci být jeho manželka, nechci s ním být spojená víc než je nutné. A strašně to bolelo. Bylo to těžké rozhodnutí, zato zůstávat v tom vztahovém nepořádku – já, on, jeho letitá milenka – bylo mnohem jednodušší.
Dávali jsme si zmrzlinu v malé pražské uličce a já se najednou jakoby zničehonic sesula k zemi, na obrubník a brečela a brečela. Nebylo to zničehonic, bylo to rozhodnutí, ke kterému jsem spěla přece už pár let. Přítel (odkaz), který mě utěšoval, byl první, kdo mi už několik měsíců po provalení milenky radil, abych se ihned rozvedla. Jenže já potřebovala ty další roky a potřebovala jsem do toho ještě víc spadnout. Nějaký čas jsem litovala, že mi to nešlo rozejít hned, ale už nelituju, protože nebýt té cesty, nikdy bych nebyla, kým jsem teď.
Vůbec nevím, co mě ještě dál čeká, ale vím, že můj život už nikdy nebude srovnaný v perfektní rodinné lati. Už mi to nevadí.
Mám ale po té peripetii pár zlehčujících doporučení k rozvodu. Jako naději všem rozvádějícím se lidem, kteří si v tyhle chvíle myslí, že se z nich stanou alkoholici závislí na nikotinu, jednorázovém sexu nebo svých dětech: Přejde to! Fakt to přejde! Někdy to trvá roky – vlastně jsem ještě neslyšela, že by to trvalo kratší dobu – ale přejde to.
Pravděpodobně vás bude muset někdo trochu podržet. Pokud máte sklony k alkoholismu nebo jiným závislostem, teď se naplno projeví. Sebelítost je určitou dobu – dobře, někdy i hodně dlouho – úplně na místě!
Co pomohlo mně?
- Sehnat někoho, kdo drží, kdo mě má rád a opřít se o něho.
- Plakat, ventilovat emoce, sedět hodiny na podlaze v kuchyni/ koupelně/ na zemi pod stromem. Znovu plakat.
- Začít se skutečně rozvádět.
- Přestavět byt/ dům.
- Zbavit se co největšího počtu věcí, které jsem nikdy neměla ráda a nikdy mi nepatřily. V mém případě například plakát Mistra Yody nebo životní příběh Arnolda Schwarzenegra na devíti stech stránkách knihy.
VAROVÁNÍ: VÝŠE ZMÍNĚNÉ RADY NEPOCHÁZÍ Z ODBORNÉHO ZDROJE, POUZE POPISUJÍ MOU OSOBNÍ ZKUŠENOST. Z ODSTUPU, S LEHKOSTÍ, ALE POŘÁD I S TROCHOU HYSTERIE.
Někdy si myslím, že už jsem připravená na novou rodinnou etapu.
S novým mužem po mém boku. A potom, když ho potkám, zase znovu zjistím, že to ještě nebyl on…, nejspíš někde čeká na to, až konečně budu sama úplně zhojená a v klidu, připravená začít od nuly… nebo od čtyřky – bůhví kolik bude mít dětí on.
A já na tom hojení pořád pracuju, jenom to trvá už roky.
Během čtvrtého nemanželského těhotenství jsem definitivně vystřízlivěla. Z mužů. Vztahů, které mají držet rodiny pohromadě. Rodiče a děti. Nenechala jsem se umlčet, šla jsem si tvrdě za tím žít radši sama s dětmi než ve vztahu, který mě dusil. A že mě dusil, ačkoliv se zdál zpočátku o tolik lepší než vztah s manželem. Byl jiný, ale taky ne správný.
Nelituju svého rozhodnutí. Postupně jsem litovala jenom toho, že jsem sama už několik let. Až zpětně vidím, že jsem nebyla připravená. A ještě teď se pořád učím mít konečně radši sebe než: falešnou ideu rodiny/ falešnou ideu manželství/ nesprávné partnery…, zkrátka mít sama sebe vždycky za každou cenu na prvním místě. Není to něco, co budu jednou perfektně umět a sekat to jako malou násobilku nebo Baťa cvičky. Je to něco, co se pořád kultivuje, pořád se to hojí, a někdy to všechno ještě pořád strašně bolí, podobně jako špatně srostlá zlomenina. Přestože jsem na ní měla sádru a dodržela všechna doporučení doktorů, občas mě v tom nepříjemně píchne a zjistím, že sportovat se s tím někdy prostě nedá.
Ale žít jo. Učím se, jak z toho, co máme, vytěžit každý den maximum. Přestože už nejsme normální rodina. A už nikdy nebudeme. I za to jsem vlastně vděčná. Třeba moje děti nebudou tolik svázaní dospělí. Třeba se jednou otočí a řeknou si „naši to zvládli, zvládnu to taky, máma říkala, že nejdůležitější je žít sám sebe“.
A třeba ne, já nevím, ale hodně se mi líbí nevázat se na ten výsledek.
Máme teď před sebou druhé a pravděpodobně poslední soudní stání a naše manželství bude rozvedeno. Je můj budoucí exmanžel šťastný a dosáhl svého? Nevím a už se mě to vůbec nedotýká. Vím jenom, že já jsem šťastná, protože za poslední tři roky jsem se sama se sebou konečně dostala zase do kontaktu a nejen to, já se po letech útlaku v manželství začala konečně i sama žít. Ano, začala jsem žít sama sebe. A je to ohromná úleva. Kdyby mi někdo dopředu řekl, jak strašně těžké ty roky budou, pravděpodobně bych si to dobrovolně nevybrala. Ale teď necítím nic jiného než vděčnost. Sobě za důležitá životní rozhodnutí, i když jsem se k nim odhodlávala třeba zbytečně dlouho. Ale taky vděčnost manželovi, že v tom celém sehrál takovou velkou roli, koneckonců jsem vděčná i jeho milence, partnerce, a na to bych si teda nikdy předem nevsadila. Ale je to tak.
Ty zkušenosti jsou – jako všechny ostatní – absolutně nepřenosné. Mně rozhodně hodně pomohly i výpovědi dvou žen, Bedřišky a Heleny. Obě se rozvedly. Jedna za docela dramatických okolností a přece nezatrpkla, přece si zachovala sama sebe. Obě zůstaly ve špatném partnerství zdánlivě zbytečně dlouho. Ale všechno má svůj čas. Jejich příběhy najdete společně s dalšími v knížce Mnohamámy, kterou jsem napsala.
Přemýšlím o rozvodové párty. Myslím, že budoucí exmanžel ne, ale nakonec by to podle mě byla hezká akce. On se rozvést ani nechtěl, vyhovoval mu ten nepořádek, ve kterém jsme žili. On měl všechno. Já potřebovala sebe.
Během prvního soudního stání, kde se rozhodovalo o budoucím osudu našich dětí, jsme dostali od soudkyně něco jako pochvalu. Doslova se vyjádřila, že tohle tady ještě neviděla a že by si přála, aby se takhle rozcházeli všichni rodiče. Prý máme vysoký stupeň komunikace. Hlasitě nám předčítala celý posudek sociální opatrovnice, která hájila zájmy našich dětí a jednoho po druhém vyslýchala. Opatrovnice se nakonec ani nedostavila k soudu, pravděpodobně předpokládala hladký průběh. Pravděpodobně jí stačily výpovědi dětí. Ten posudek mi vehnal do očí slzy. Naše děti jsou spokojené, jsou s mámou i tátou, nejsou samozřejmě nadšené, že se rozvádíme, ale jsou obeznámené se situací, nic se jim netají, bereme ohledy na jejich potřeby a zájmy, jsou v zásadě šťastné.
Každé dítě chce mít rodiče pohromadě. Každé. Při téměř padesátiprocentní rozvodovosti to zkrátka mnoha dětem nevyjde. My se k sobě chováme lidsky, vycházíme si vstříc, komunikujeme a oba dva víme, že nejdůležitější je co nejméně ublížit právě dětem.
Pro mě to byla cesta velmi dlouhá a nebylo pro mě snadné vůči otci většiny svých dětí nezatrpknout a udržet si k němu aspoň trochu láskyplný vztah. Ale stojí to za to, neměnila bych.
Kéž je nás víc takových.
Kateřina Suchánková
A jak slavíte Mikuláše vy?
Odjakživa nejsem zastánkyní manipulace typu: „Jestli hned nepřestaneš, přijde támhleten pán a vynadá ti.” Jako ne, támhleten pán si hledí svého. A já si mám hledět svého dítěte a umět s ním komunikovat.
Kateřina Suchánková
AEM aneb jak se cestuje se čtyřmi dětmi? Zadar, vol. 2
Edita: „Mami, ty jsi jako stonožka. Máš čtyři děti a zvládáš to.” Vrhám po ní tázavý, zděšený pohled a nechápu dost dobře, jestli si ze mě dělá srandu nebo se mě snaží povzbudit, abych dolezla domů.
Kateřina Suchánková
Akce emancipované matky, Zadar, vol.1
Když tenhle výraz – zkráceně AEM – poprvé použila moje terapeutka jako souhlasné přikyvování na můj výlev o tom, proč že to vlastně letím sama se čtyřmi dětmi koncem října do Chorvatska, cítila jsem se trošku dotčená.
Kateřina Suchánková
Všechno je to jenom období
Tak často jsem to říkala během výchovy svých dětí, až jsem to převedla docela ultimátně i do jiných sfér svého života. A nedám na to dopustit.
Kateřina Suchánková
Vincent pije worcestr aneb pocta všem mámám
Máj je lásky čas. Mámy měly svátek. Mámy jsou lásky a taky jsou často hysterické, šílené. Vážně k tomu mají důvod. Vím to, často s nimi mluvím, tahle epizodka je ale moje.
Další články autora |
K romskému chlapci po konfliktu s učitelem jela záchranka. Zasáhla policie
Policie řeší incident, při kterém se v Koryčanech na Kroměřížsku fyzicky střetl učitel s žákem....
Pavel ve volební kampani porušil pravidla, zjistila kontrola. Trestu unikne
Premium Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí (ÚDHPSH) nedávno zveřejnil...
Matka žáka přišla do školy na schůzku, na chodbě vlepila učitelce facku
Napadení učitelky základní školy ve Zlíně matkou jednoho z žáků řešili městští policisté. Žena,...
Zemřel český raper Pavel Protiva. Bylo mu sedmadvacet let
V sedmadvaceti letech zemřel raper Pavel Protiva, informovalo hudební vydavatelství Blakkwood, pro...
Porno a Česko. Jsme téměř unijním extrémem, ukázala data
Je to vlastně vedlejší, nezamýšlený produkt evropské legislativy. Její nařízení o digitálních...
Palestinští „komáři“. Zajatci slouží jako štít i návnada, přiznali izraelští vojáci
Přes rok trvající boj izraelské armády s teroristy z Hamásu má až desetitisíce civilních obětí....
EU padá do ekonomické pasti. Problémy se kupí, úředníci zoufale hledají řešení
Nejen američtí politici již delší dobu upozorňují na ekonomický propad Evropské unie do pasti...
Ministr Vlček už není místostarostou Pacova, v zastupitelstvu však setrvá
Ministr průmyslu a obchodu Lukáš Vlček (STAN) rezignoval na pozici místostarosty Pacova na...
Rád si čte o jedech. Útok novičokem proti mně nařídil Putin, míní Skripal
Myslím si, že útok paralytickou látkou novičok nařídil osobně ruský prezident Vladimir Putin, řekl...
Pronájem kanceláře cca 52 m2
Křenová, Brno - Trnitá
10 833 Kč/měsíc
- Počet článků 16
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1325x
Psaní používám jako autoterapii – pomáhá mi v sobě dělat pořádek.
Mimo jiné jsem máma čtyř dětí.
Napsala a vydala jsem knihu rozhovorů se ženami a muži, kteří mají mnoho dětí. Mnohamámy jsou k zakoupení na www.mnohamamy.cz a taky v síti knihkupců - pokud knížku chceš, budu mít mnohem větší radost, když si ji koupíš přímo ode mě na webu.
Můžeš sledovat IG @mnoha_mamy nebo FB stránku Mnohamámy
Najdeš mě taky na Instagramu: @katerina.such
nebo na stránce http://katerinasuchankova.cz kde je více blogů