Do němoty aneb alkohol, chlast a hospoda

"Tak jo, půjdu taky, ale za chvíli půjdu domů a nebudu moc pít.." Ale to víš že ano, nikdo přece nejde do hospody za účelem totální sebedestrukce. Všichni jdou "na jedno", "na dvojku bílýho" či "na skok", protože jsem neuvěřitelně zaneprázdněni, což těmito frázemi musí dát najevo celému osazenstvu. Ranní vstávání je pouze jedna z výmluv. A tato výmluva je neustále opakována, dokud nedojde na zářící oči a červené tvářičky. Pak už všechny povinnosti opadají a mizí ve skleničce. Takže jedeme, párty teprve začala.

Vždycky mě zkrátka zajímalo, proč se musíme pokaždé zřídit tak, že se nevejdeme na chodník? Vždy to začíná nevinně dvojkou bílýho a končí u něčeho tvrdšího než skála.Samozřejmě, někdo zahání depresi, smutek, žal, zlomené srdíčko. Upřímně, to je ta nejhorší varianta k otázce "Proč dneska chlastám?". Je vám pak akorát blbě a ještě provedete nějakou blbost jako volání různým...nevhodným lidem, dostanete záchvat pláče a všude vám tečou slzy a nudle a tak dále. A další den je to ještě horší - přijdou výčitky svědomí, kocovina a pomalu se vybavující vzpomínky z předešlé noci. A ještě byste se pak mohli zkusit podřezat žíly pomocí kávové lžičky nebo se zabít pomocí kaktusu. 

To byl první případ, dále to může být pití na oslavu. A je už vlastně vcelku jedno, co se slaví, protože vždy je co slavit. Od klasiky všech klasik, narozenin a svátků, přes různé zkoušky, novou práci, páteční volno, až po oslavy typu "sláva, že je první čtvrtek v měsíci" nebo úplněk. Tím chci říct, že slavit se dá v podstatě vše, včetně již zmíněné špatné nálady, stačí si to jen přeformulovat na něco slavnostnějšího. Řekněme, že brečíme kvůli pitomosti jakože jsme si ráno špatně učesali vlasy. A nepůjdeme pít, protože jsme smutní, že vypadáme jako špatně umytej pes, my budeme slavit, protože vypadáme jako špatně umytej pes. 

A víme, kdy je pití zábava a kdy už prasárna, u které bychom se měli za sebe stydět? No, v tu chvíli není nic prasárna, ale asi to začíná zvracením. Jinak je to hnus pořád, ale hnus, co ze zdánlivě obyčejného dne dělá den neobyčejný, proč takový den třeba nevidět dvakrát, že? 

Už nikdy nebudu pít.