Frnda jako věc veřejná

Co se tak dá říct o gynekologických prohlídkách? Přemýšlejte, co se vám vybaví ve spojitosti s nimi? Nezbytnost? Prevence? Stud? A asi tak dalších tisíc pocitů. Ale málokdy si řekne: "Kdo to sakra byl a proč mi koukal na čípek?"

Fakt, že svoje intimní partie odhalujeme někomu, kdo s námi pravděpodobně nechce mít sex, nemění nic na tom, že se stále snažíme vypadat k světu. Skoro bych se chtěla omlouvat, když za gynekologem přijdu s možnou kvasinkovou infekcí, protože to určitě není nejhezčí pohled. Zřejmě mám pocit, že on, jako doktor – odborník na nemoci ženského ústrojí, něco takového vidí poprvé v životě a ve chvíli, kde se odhalím, se zhnuseně odvrátí, zvedne se a odejde. Možná se rozbrečí.   

Asi se všichni (všechny?) shodneme na tom, že to není nejpříjemnější vyšetření, ale bereme ho na milost. Zřejmě tak to ale můžou brát i někteří gynekologové. Alespoň ten jeden, kterého jsem náhodou potkala při své dobrodružné cestě za zjištěním důvodu mimomenstruačního krvácení. Připadala jsem si jako malý princ, ale místo o růži jsem pečovala o svou vagínu.

Po snaze dovolat nebo doklepat se na svého gynekologa během dvou týdnů bolestí a velmi nepříjemného krvácení, při kterém jsem si připadala jako Carrie, jsem se rozhodla navštívit gynekologicko-porodnické oddělení v nemocnici. Bylo mi trochu trapně, že tam jdu otravovat s netradičním výtokem z vagíny, zatímco těhotné ženy okolo mě dýchaly do rytmu Wannabe od Spice girls a ty rodící pořádaly závody na kolečkových křeslech do porodních sálů.

I zavolal si mě po poměrně krátké době do ordinace jakýsi mladý pan doktor, který vypadal na to, že předešlý den stál s diplomem v Karolinu. Myslím, že jsem na stole ještě zahlédla jeho index. Jeho chování ovšem nasvědčovalo tomu, že viděl už kdejakou frndu, a tudíž už mu jsou dost protivné. Poté, co jsem mu sdělila své potíže a tvářila se velmi vděčně, že o mě pečuje, se mě velmi otráveně zeptal, proč nejsem u svého gynekologa. Má odpověď, že bohužel nereaguje na moje telefonáty a v ordinace také není, ho nijak neuspokojila. Zřejmě jsem měla klepat na dveře ordinace lépe a déle.

Po sérii jeho vzdechů a protáčení očí v sloup mě požádal, abych si tedy laskavě odložila a hupsla si na kozu. Komu by se po tomto komunikačním zážitku nechtělo sundat si kalhotky a vesele roztáhnout nohy, že? Ale protože jsem přesně kvůli tomu přišla, sundala jsem si svoje sváteční prádlo s koťátky a usadila se, snažíc se zakrývat si své dámské poklady koleny, dokud pan doktor nebude připraven se na ně podívat. Ovšem netušila jsem, že on nebude jediný, kdo bude obdivovat můj čípek. Kdes se vzala, tu se vzala, v jakýchsi tajných dveřích na straně ordinace se objevila hlava mladíka, která se tázala, jestli tedy může. A pan doktor k mému údivu odpověděl, že může. Byla jsem dost zvědavá, co může, a hned jsem se to dozvěděla. Mladíkova hlava ukrývala i tělo, které se celé vylouplo ze dveří i s židličkou, kterou si postavil do první řady a show mohla začít. Dodnes jsem se k mému plnému uspokojení zcela nedozvěděla dvě věci: Co bylo příčinou mého krvácení a kdo byl ten mladík v první řadě na mou ping-pongovou show? Možná to byl mladý medik, ale možná to byl jen kamarád, co přišel vymalovat ordinaci.