Zastavení nad státními maturitami

Je zde v rámci veřejné diskuse mnoho rozruchu okolo tohoto termínu. Studenti jsou proti, některé kliky ve vládě jsou proti, část veřejnosti je proti. Argumentuje se tím, že stát nemá co žvanit do způsobu, jakým vzdělávají školy. Dokonce se toto téma střetlo s tématem sexuální výchovy, kde kdosi argumentuje tím, že rodič by měl mít možnost vybrat si školu pro své dítko právě podle toho, jakým způsobem škola k této problematice přistupuje a jedním dechem dodává, že stejně tak by si rodič měl možnost pro svého potomka vybrat školu střední. A že státní maturity jsou špatné. Unikla vám souvislost? Mně rozhodně ano.

Jakožto rodiče mě pochopitelně znepokojuje způsob, jakým se k problematice sexu přistupuje ve společnosti obecně. Já si myslím, že sex rovná se intimita a nikdo mě nepřesvědčí o opaku. A intimita může fungovat pouze v intimním vztahu. A ať se na to koukám z kterékoli strany, nepřipadá mi vztah instituce - občan jako vztah, který by spadal do kategorie „intimní“. Včetně vztahu škola – žák.

Naopak vědomosti, to je to, oč tu běží. Jenže vzhledem k dnešní inflaci vzdělanosti ne vždy papír v kapse je skutečnou zárukou potřebných vědomostí. Narážím na to každý den. Maturantům opravuji jejich počítače, překládám manuály. Doktorce práv jsem vysvětlovala, jak zrušit právě probíhající proces – tisk dokumentu, když to „zmrzne“. Konzervatoristům vyrábím hudební podklady, absolventy „hodin zpěvu u známé umělkyně“ marně učím vokály, marně jim vysvětluji principy harmonie. S maturantem jsem žila, měl maturu z honosně znějící „obchodní akademie“. Nevím, z čeho maturoval konkrétně, ale nevěděl, že za čárkou (tečkou) ve větě se dělá pauza, nevěděl, jak má být naformátován obchodní dopis, to že neznal základní obsluhu PC bych mu odpustila, ale domnívám se, že psát všemi deseti by měl umět (když to umím i já) a anglicky by se měl domluvit (přinejmenším tolik co já). Další známá má maturitu ze strojní průmyslovky. Strojní technologie neovládá, práci na PC neovládá, anglicky umí ještě hůře než dříve zmíněný. Cpala se mi do bytu jedna socprc, která měla verbální projev hrušovského roma, v životě neslyšela o kodexu sociálního pracovníka, Listina základních práv a svobod jí nic neříkala, zákon o rodině neznala. Soudí nás soudci, mladí a ambicíózní, kterým musíte (pokud po nich něco chcete) citovat paragrafy, aby věděli, co se po nich vůbec chce. Ale všichni mají přinejmenším maturitu. Každý blbec má papír na to, že není blbec. Nedávno jsem četla oslavný článek o dívce mentálně retardované (downův syndrom), která získala titul DiS.

A podle toho to zde taky vypadá.

Vidím v tom přímý důsledek čím dál větší „liberalizace“ trhu se vzděláním. Protože ano, přiznejme si to, vzdělání je komodita. Tedy špatně, beru zpět. Maturitní vysvědčení či titul, to jsou komodity. Zda jsou ona „potvrzení o vzdělanosti“ relevantní, to už nikdo neověřuje. Takže zde máme poptávku po potvrzeních na to, že nejsme blbci a na druhé straně nabídku těchto papírů. Student je samozřejmě rád, když takovýto papír získá s co nejmenší námahou, stejně jako důchodce v kauflandu je rád, když narazí na zboží v akci. Jejich motivace je naprosto identická. Vyhledávačům slev je jedno, že se cpou svinstvy, žadatelům o potvrzení na inteligenci je jedno, že toto potvrzení je falešné stejně jako jejich přesvědčení o tom, jak jsou chytří.

A nyní nám do toho „vletí“ ony státní maturity. Ó hrůzo! Stát se montuje tam, kde by měl rozhodovat trh!

Ale jak chcete zabránit tomu, aby měl ono potvrzení každý pitomec? Jsem zastáncem státních maturit. Státní maturita by měla být, řekněme, povinným standardem. A nebojím se, že to zkomplikuje existenci „elitních“ středních škol, které prý mohou nabídnout víc. Vždy lze přece nabídnout víc, učit (se) lépe než je standardem. Vždycky může personalista v budoucnu říci „Aha, takže maturitu z toho a toho máš, takže umíš... teď koukám – ty jsi studoval(a) na Klausově gymplu? Dobrá, máme tady sice spoustu zájemců, ale já beru tebe, určitě toho umíš víc než oni.“

Co je na tom tak složitého?

Dnes ráno jsem četla, že prý půlka maturantů vyletěla od opravných zkoušek. Dobře jim tak. Nemají se cpát do středních škol, když nemají na to, aby učivo těchto intelektuálně zvládli. Pořád si myslím, že dosáhnout určitého vzdělání chce především jisté mentální schopnosti. Potažmo inteligenční kvocient. Jinak se dočkáme toho, že o našich životech budou rozhodovat (nebo nás léčit) retardi, promiňte mi tu pejorativnost, je čistě účelová, tak aby to pochopili i pravicově - tržně  smýšlející vysokoškolsky vzdělaní voliči. A státní maturity jsou IMHO krokem správným směrem, ať se to studentům potažmo jejich rodičům a profesorům líbí nebo ne.