Láštnosti, utrina, lyby

Nekoukám moc na TV. Jen někdy, než přepnu režim AV na PC, něco zaslechnu, zahlédnu. Abych unikla blbostem, jež se na mě řinou z tohoto média, nutícího mi kupovat si věci, které nepotřebuju, názory odporující logice či rovnou čirou propagandu, za kterou by se  nemusel stydět ani Goebbels, koukám na záležitosti - většinou dokumenty – umístěné na internetu. To když vařím, umývám nádobí, zašívám, žehlím či vyvíjím jakoukoli jinou činnost, při které nelze číst.

I přesto občas neuniknu blbství. Možná jsem detailistka, puntičkářka a bazíruji na hloupostech. Přesto jsem však přesvědčena, že znalost mateřského jazyka je známkou inteligence, sečtělosti. Pominu hrubky běžně se vyskytující v článcích amatérů, jako je třeba slůvko "vymítit" (asi se nechali inspirovat vymítačem, nikoli mýcením). Soustředím se na mluvené slovo. Ještě dnes jdou na mě mdloby při vzpomínce na verlybu Keiko, jejíž pohnutý příběh nám byl zprostředkováván TV Nova, ústy bezesporu sečtělé a inteligentní moderátorky (Kde na ně proboha chodí?). Nebo když nám moderátoři vyprávějí jiné vzláštní příběhy. Včera mi upadla čelist, když jsem se v jednom seriálu dověděla, že jistý hrdina se v jisté hrdince vzhlíží. Netuším, zda původcem tohoto paskvilu je tvůrce překladu, dialogů, či to vylétlo z dabujícího herce v zápalu děje. Ale předpokládám, že dabéři svůj text čtou. Kdyby to někoho zajímalo, tak člověk se může zhlédnout v někom, může zhlédnout film, může shlédnout z rozhledny na krajinu, či z piedestalu na dav anebo může vzhlédnout vzhůru. Či nedokonavě – zhlížet se ve svém protějšku, zhlížet film či divadelní hru, shlížet na někoho či něco shora nebo naopak vzhlížet směrem nahoru.

Ze stejných důvodů mě v poslední době nenechávají chladnou cizí výrazy mající svůj původ v latinském slově neutro neboli „střední“. Z reklam na mne vyskakuje hrůzu nahánějící výslovnost ne-u-tralizace, ne-u-trální, ne-u-tron, dokonce i ne-u-trino. Jako kdyby existovaly nějaké utralizace, utrony či utrina. Nebo klasické lékařské neur-, neuro-. Také by posluchač mohl snadno dojít k závěru, že zřejmě disponujeme nejen ne-u-rony, ale zrovna tak i urony, že stejně jako ne-u-rotici existují i urotici. Ano, mnozí by zajisté argumentovali tím, že dvojhláska -eu- se v jazyce českém nevyskytuje a má tudíž jistou logiku vyslovovat tato slova právě tímto způsobem. Pak by ovšem titíž měli horovat pro e-u-ro, e-u-ro atlantické partnerství, e-u-roval atd.

Oddělování předpony ne od zbytku slova začínajícího samohláskou je mi známo, máme neobjektivitu či neúměrnost. Toto se však v žádném případě netýká výše uvedených. Prostě nejde o předponu ne-, nýbrž o neměnný kořen slova (ač cizího) jako takový.

Řekne se – proč se nad takovými věcmi rozčilovat. Ne, nerozčiluji se. Poukazuji na to, že není pravdou, že trh práce funguje. Protože tito lidé jsou za to placení. Tito lidé, kteří vpodstatě mají za úkol prezentovat jistou kulturu projevu a tuto dále šířit mezi lid obecný, povětšinou dnes, bohužel, nesečtělý a velmi povrchně vzdělaný. Těžko může kdokoli nutit lidi číst, shánět si informace, trávit čas nad slovníkem či pravidly českého pravopisu. Ale mělo by být zajištěno, aby alespoň ta agitka, která na lidi útočí z masmédií, ne-u-rážela ucho. Ačkoli toto zrovna bude zřejmě protimluv. Nedokážu si představit skutečně vzdělaného a sečtělého moderátora s IQ nad 120, který plynule vypouští z úst nesmysly o „preventivních válkách“, „bezletových zónách“, „humanitárním bombardování“ apod. Tím se to možná vysvětluje. Holt (nezaměňovat za hold!), asi fakt nejsem ten správný typ pro TV.