Lidi smrdí - další pseudoproblém

V souvislosti s nynějšími vedry se vyskytují v některých médiích názory, že je nechutné a vyčerpávající  jezdit v MHD, protože je prý mnoho cestujících, kteří obtěžují okolí tím, že se potí a smrdí.

Městskou hromadnou dopravou jezdím denně a nikdy nikdy jsem se nesetkala se spolucestujícím, který by smrděl tak, že by mě to obtěžovalo. Je vedro. Potit se je přirozené a zdravé.  Jenže z této živočišné přirozenosti se v 21.století udělalo společenské  faux pas  …. a vhodná příležitost  pro realizaci obchodních reprezentantů kosmetických firem k prodeji předražených voňavek, deodorantů, antiperspirantů, kuliček a sprejů.

Když použiji vhodný přípravek, budu hned na vyšší společenské úrovni a také mi prý stoupne sebevědomí. Skoro by bylo vhodné, aby deodoranty prodávali i psychiatři a psychologové svým klientům, jejichž problémem je pocit zbytečnosti, strach z budoucnosti i úzkost. Jak praví reklama,  deodoranty mají zásadní vliv na zvýšení pocitu jistoty jedince, jenž si jej aplikuje na tělo.

Já si v MHD všímám zcela jiných věcí. Obdivuji řidiče autobusů a tramvají, kteří musí snášet vedro a sluneční úpal v neklimatizovaných kabinkách. Musí dodržovat jízdní řád bez ohledu na sílu poledního slunce, pod nímž se z celého autobusu či tramvaje potí nejvíce právě oni sami. Nemohou si přesednout na stranu, kam jeho paprsky nedopadnou a nemohou si dát třeba pivo na osvěžení. Musí udržovat postřeh a mysl v kondici a nesmí zavřít oči, když je oslňuje ostré zapadající slunce. Lituji a obdivuji  je zároveň a neřeším, jestli se potí pán vedle mě na sedadle.