Moderní doba přesvědčuje ženy, aby se vzdaly mateřské péče, radostí i starostí s tím spojených a nastoupily co nejdříve zpět do zaměstnání. Při dobré organizaci prý lze vše zvládnout, lépe řečeno skloubit, což je velmi populární slovo vystihující tuto situaci. Avšak praktické rady, jak toho docílit, už chybí.
Osvětové články v časopisech a přílohách novin se spokojí se sdělením, že v některých firmách nabízejí práci z domu. Text doplní ilustracemi šťastné matky, jak sedí doma upravená u stolu nad otevřeným notebookem, na displeji nějaká analýza a graf. Jedno dítě sedí na klíně a drží v ruce hračku. Druhé si hraje na zemi. Možná samotnému fotografovi trvalo desítky minut, než tuto naprosto iluzorní situaci naaranžoval. V praxi samozřejmě nikdy nedosažitelnou. Na grafy a analýzu je třeba se soustředit, žádné dítě by nevydrželo sedět nehnutě a v tichosti tak dlouho na klíně.
V jedné chvíli na dvou místech?
Tyhle rady mě neuspokojují. Chci vědět, jak vyřešit situaci, když ráno začne syn kašlat, teplota 38 st., nemůže tedy jít do školky, ale už za hodinu začíná porada, na níž bych měla mít úvodní slovo. Manžel má od rána na pracovišti zahraniční návštěvu, takže už odešel. Zítra se musí odevzdat nabídka pro důležitého zákazníka a je třeba zůstat v práci déle. Kdo vyzvedne dceru ze školky, manžel nemůže, protože jim spadla síť a je třeba přeinstalovat všechny servery.
Vše spraví zázračná paní na hlídání: studentka, důchodkyně nebo nezaměstnaná sousedka. Každý den ráno děti odvede do školky, odpoledne vyzvedne a pohlídá, než přijdu já nebo manžel. Pomůže i ve dnech, kdy budou nemocné.
Kariéra neuteče, ale děti ano!
Ale co vlastně ta paní vyřeší? Umožní mi plnit pracovní povinnosti dle představ mého zaměstnavatele. Budu jí za to odevzdávat polovinu platu. Zároveň se prakticky ve všední dny se svými dětmi neuvidím. Jen jim dám najíst a uložím do postele. Budu si nosit domů starosti z práce a trápit se, jak špatného mám šéfa. Na dětské hraní, povídání a rozmary nebudu mít dost trpělivosti a pochopení.
Dětství prožíváme se svými dětmi jen jednou, jsou to jedinečné chvíle, jen pár vzácných let, které se už nikdy nebudou opakovat. Pokud to jde, zůstaňme s dětmi doma a nepodléhejme panice, že nám uteče kariéra. Ta nám neuteče. Uteče nám jedině ten kouzelný svět dětství. Nechme děti, ať za námi chodí zrána do postele a užijme si ty chvíle. Jednoho dne přijdou naposledy. Je jedno, jestli po mateřské budeme chodit do práce ještě 30 nebo 32 let. Mezi ženami, které znám, a které strávily s dětmi 2 roky, 6 let nebo 14 let a pak šly pracovat, nevidím žádný rozdíl v jejich následném uplatnění. Brzký návrat do práce je jen klamavá reklama, těžko soudit, kdo vlastně je jejím původcem, díky které se v ženách usazuje nervozita nebo nějaké výčitky z toho, že jsou doma a nic nedělají a že jsou to promarněné roky. Promarněné roky a chvíle jsou ty, kdy sedím v práci nad zbytečnou analýzou, kdy mě uráží šéf, kdy kopíruji, skenuji a skartuji, zatímco děti si hrají s cizí paní. Jediná opravdu užitečná a smysluplná práce je ta, kterou děláme pro sebe, pro děti a rodinu. Ne pro nějakou firmu, jíž nejsme majitelé a odkud nás propustí, jakmile bude chtít nový manažer ve vedení uspořit náklady.
A co takhle mateřský instinkt?
V socialistických dobách byly ženy tlačeny společností do toho, aby se brzy vdaly a hned měly děti, první dítě nejpozději do 25 let, další do 30 let věku. Pak už je pozdě, říkali lékaři. A dívky už od maturity vyhlížely svého vojáčka, aby tento závod s časem stihly. Vysokoškolačky na tom byly hůře. Ty musely odložit mateřství o pár let, čímž se z nich ve 28 letech staly „starší prvorodičky“, dle tehdejší lékařské terminologie. V porodnici tehdy neobvyklý jev. Osmatřicetiletá žena s kočárkem v parku byla většinou již babičkou, ne matkou. Matky byly nabádané ke sterilní hygieně a drezúře svého potomka, aby byl v roce bez plen, aby v tom kterém měsíci měl předepsanou dovednost.
Tohle naštěstí odvál čas. Předpisové tabulky a drezúra dovedností dítěte v zájmu jeho vývoje byla nahrazena barevnými katalogy a reklamou, co vše je třeba dítěti koupit, aby bylo šťastné a správně se vyvíjelo. Nad stářím matky se nikdo nepozastaví, stejně tak, je-li vdaná či svobodná. Dnešní doba má však pro matky jiný úkol: skloubit s mateřstvím kariéru. Doufám, že i toto časem ustoupí a nastane doba hlásající maminkám, aby naslouchaly mateřskému instinktu. Doba, kdy dítě nebude socialistická povinnost ani položka na seznamu nákladů, výdajů a investic.
