Hlavně nevolte malé strany!

 Mohly by se dostat do parlamentu a zkomplikovaly by život již zkušeným politikům, kteří vás za poslední roky úspěšně zadlužili. Dělaly by problémy těm, kteří zodpovídají za současný stav soudnictví, zdravotnictví, politické kultury……..  Teď mě vlastně napadlo, že neodpovídají za nic, protože mají jenom politickou odpovědnost, to je odpovědnost vůči vlastní straně, nikoliv občanům tohoto státu.  Hrozba ztraceného hlasu je nejlepší argument předvolební kampaně velkých stran.

           „Starého psa novým kouskům nenaučíš“, říká jedno přísloví. Je-li možné chtít něco nového po starých harcovnících naší politiky, nevím. Přísloví mluví o starém psovi.  Programy stran, sepsané proto, aby se líbily voličům nečtu. Dopředu vím, co tam bude. Vím i to co mi tam bude chybět. Křesťanství hlásá desatero božích přikázání. Islám má pět základních pilířů víry. Nejjednodušeji to definovala francouzská revoluce pojmy „Svoboda, rovnost, bratrství“. Vynechala politicko-ideologickou část, víru v jednoho Boha a co s tím souvisí. Dnes by se dalo říci víru v jednu, tu pravou stranu. Dnes pochybuji i o svobodě a rovnosti. Bratrství mi připomíná jeden vtip, začátku devadesátých let. Něco jako „pravda a láska…….“.

Mi chybí v programech stran to, co by mělo platit napříč politickým spektrem. „Zdravý rozum, slušnost a odpovědnost“. Pokud tohle bude program některé strany, potom nebudu váhat, dát ji svůj hlas i kdyby propadl, a rozdělili se o něj ti, kteří slibují možné i nemožné