Cesta k „multikulti“.

  Zatím je Česká republika prakticky jednonárodnostní celek. K mnohonárodnostnímu  státu jsou zatím známé dvě cesty. Americká a západoevropská. V americe došlo téměř ke genocidě původního obyvatelstva a jeho nahrazení mnohonárodnostní populaci ze všech koutu světa. Některé západoevropské země v době kolonizace  otevřely obyvatelům obousměrně cestu mezi svými koloniemi a vlastní zemí včetně pronikání kulturních  vlivů Pomíjím skutečnost, že jsou i vícenárodnostní státy, pokud jde o národnosti, které do určité oblasti historicky patří.

                      Na obou cestách k multikulturalizmu hrála roli ekonomická stránka, někdy až hrabivost. Do Ameriky se hrnuli lidé zbohatnout. Kolonie se dobývaly s cílem ekonomických  zisků pro kolonizující zemi. Obě cesty byly lemovány padlými na obou stranách.  Snahy některých pomýlených propagátorů multikulturalizmu o to, aby i naše republika byla multikulti, je třeba uvést na pravou míru. Nelze srovnávat takzvaně multikulturální země, které vlastně vznikly jako sovětské kolchozy s historicky jednonárodnostními státy.

            Americká cesta likvidace jedné původní kultury, i když na technicky nižší úrovní, se doufám už nedá opakovat.  USA je nejlepší  příklad mnohonárodnostního celku. Jsou rozdíly mezi severní  a jižní Amerikou. Jižní Amerika má blíže k západoevropské cestě s tím, že je navíc, oproti západoevropské cestě, na základech genocidy původního obyvatelstva. U západoevropské cesty je vidět, které země měly jaké kolonie.  V Britanii indická menšina je nesrovnatelně silnější než jinde v Evropě. Stejně tak ve Francii je nejvíce nepůvodních obyvatel ze severní Afriky, zejména z Alžíru.

            Obhájci a propagátoři „multikulti“ by se nad  těmito fakty měli zamyslet.