Zatím je Česká republika prakticky jednonárodnostní celek. K mnohonárodnostnímu státu jsou zatím známé dvě cesty. Americká a západoevropská. V americe došlo téměř ke genocidě původního obyvatelstva a jeho nahrazení mnohonárodnostní populaci ze všech koutu světa. Některé západoevropské země v době kolonizace otevřely obyvatelům obousměrně cestu mezi svými koloniemi a vlastní zemí včetně pronikání kulturních vlivů Pomíjím skutečnost, že jsou i vícenárodnostní státy, pokud jde o národnosti, které do určité oblasti historicky patří.
Na obou cestách k multikulturalizmu hrála roli ekonomická stránka, někdy až hrabivost. Do Ameriky se hrnuli lidé zbohatnout. Kolonie se dobývaly s cílem ekonomických zisků pro kolonizující zemi. Obě cesty byly lemovány padlými na obou stranách. Snahy některých pomýlených propagátorů multikulturalizmu o to, aby i naše republika byla multikulti, je třeba uvést na pravou míru. Nelze srovnávat takzvaně multikulturální země, které vlastně vznikly jako sovětské kolchozy s historicky jednonárodnostními státy.
Americká cesta likvidace jedné původní kultury, i když na technicky nižší úrovní, se doufám už nedá opakovat. USA je nejlepší příklad mnohonárodnostního celku. Jsou rozdíly mezi severní a jižní Amerikou. Jižní Amerika má blíže k západoevropské cestě s tím, že je navíc, oproti západoevropské cestě, na základech genocidy původního obyvatelstva. U západoevropské cesty je vidět, které země měly jaké kolonie. V Britanii indická menšina je nesrovnatelně silnější než jinde v Evropě. Stejně tak ve Francii je nejvíce nepůvodních obyvatel ze severní Afriky, zejména z Alžíru.
Obhájci a propagátoři „multikulti“ by se nad těmito fakty měli zamyslet.
