Bude státní bankrot? Budeme islámská republika?

V očekávaných volbách se o tom  bude  rozhodovat. Pokud se nezmění  současný trend vývoje, tak na obě otázky bude odpověd ano. Bude státní bankrot a budeme za pár desítek let islámsko romskou republikou.

            Trend zadlužování státu a neschopnost současných politických stran, řešit zamezení dalšího zadlužování  nepopulárnémi opatřeními, je zřejmá. Mají obrovský strach ze ztráty voličských hlasů. Potažmo se dá říci, že buď vládnoucí garnitury podceňují občany, nebo si občané opravdu zaslouží státní bankrot  a  právo šaria. Státní bankrot si spousta lidí nedovede představit. Znamená to ztrátu úspor, větší nezaměstnanost, sociální nejistoty, minimální důchody, možná kolaps zdravotnictví a školství. Jen ti co mají majetek mimo republiku by na tom byli líp. Patříte mezi ně?  To, že v devadesátých letech nebyla tak velká zadluženost  je spíše zásluhou rozprodávání státního majetku, než schopnosti stran a vlád. Jako když sedlák proto, aby mohl jezdit po světě, kupovat drahá auta, vydržovat si přítelkyně pomalu rozprodá pole a potom mu nezbývá nic jiného, než jít dělat čeledína k rozumnému sedlákovi. Každá trochu rozumná hospodyně ví, že na dluh se nedá žít dlouhodobě. Počet osobních bankrotů lidí, kteří neuváženě brali úvěry a žili na dluh je v malém to co, dělá náš stát prostřednictvím těch, které jste volili. Těch,  kteří slibovali a slibují, a s perspektivou že pár roků vydrží  v lukrativních funkcích si nedělají starosti s tím co bude za pár dalších let.

            Největším požíračem našich společných  peněz je státní aparát a bezbřehý humanizmus, pokud peníze nejsou přímo zašantročeny nebo rozkradeny. Cena za provoz státu, přes spoustu slibů o snížení nákladů roste. Snaha o snížení nákladů končí, když mají poslanci rozhodovat o svých privilegiích, o svých cestách po světě o místech ve státní správě na kterých sedí známí, zasloužilí straníci,  případně přímo příbuzní. Kolik se ušetřilo na reorganizaci státu? Kolik  nesmyslů je sponzorováno státem? Jak  je možné, že krachující státní podnik se privatizací stane rentabilním. Současná demokracie není v globálním pohledu lepší než v minulém režimu.  Tam rozhodovala červená knížka a známosti dnes peníze a známosti.

            Rešením racionalizace státní správy je inventura činností s následným zrušením zbytečných činností, které byly vymyšleny nepostradatelnými úředníky ke zvýšení počtu jejich podřízených, a tím i jejich platů.  Jestliže se objevila zpráva, že v jistém krajském úřadě propustí dva úředníky, protože asi polovinu pracovní doby využívali pro soukromé návštěvy internetu, co se stane. Standartní řešení je, že je propustí a na jejich místa přijme jiné.    Dobrý hospodář by okamžitě vyměnil jejich nadřízené a tato pracovní místa bez náhrady zrušil. Po kontrole smysluplnosti všech činnosti celého útvaru (těžko předpokládat, že v útvaru, kde některý pracovník ušetří půl pracovní doby se nedá ušetřit víc)  by přerozdělil  nutné činnosti  odejítého pracovníka. Před případným propuštěním hříšníků by prověřil jejich schopnosti nalézt  v celém úřadě místa, kde je možné stejným způsobem využívat internet pro soukromé účely.  Někdo by možná uvažoval zkusit je   zařadit na místo propouštěného vedoucího. Už v minulém režimu jsem byl přesvědčen o tom, že pokud na dílně chlapi hrají karty je třeba postihnout především jejich mistra. Pokud jsou na některých ministerstvech neobsazená místa a dokonce se na ně čerpají mzdové prostředky, což se taky objevilo ve zprávách, je třeba vyměnit  vedoucího a zrušit pracovní místa. Pokud čerpání prostředků zdůvodňuje tím, že ostatní dělají práci za neobsazené místo, pak vedoucího přímo propustit pro naprostou neschopnost.  Nový vedoucí snad bude schopný posoudit využití pracovníků a užitečnost a nezbytnost prováděných činností. 

             Reorganizace se zpravidla dělaly proto, aby vyhovovaly určitým lidem.Bylo to tak v minulém režimu a moc se nezměnilo.  Zářný příklad z roku 1993 bylo zřízení samostatných aparátu Sociálního zabezpečení a zdravotních pojištoven nezávisle na finančních úřadech. Znamená to, že to co podnikatel dříve vyřídil s jedním papírem,  na to musí mít teď tři. Dříve   odvedl na jedno místo podle tabulek vypočítanou sumu podle výplat a měl klid. Jeden úřad to podle klíče rozdělil na části pro zdravotní zabezpečení,  sociální zabezpečení a daň.  Jeden úředník to kontroloval, evidoval, jeden právník to případně vymáhal na jednom místě se vyřídila přihláška i odhláška.. Dnes jsou na všechno tři, včetně tří ředitelů. Asi po převratu bylo třeba místa pro kamarády a známé, jiný rozumný důvod nevidím.   

            Bezbřehý humanizmus se projevuje nesystemovým systémem sociálních dávek,  podporou ekonomické imigrace a nesmyslnou péči o občany, kteří ostatním slušným lidem jenom škodí. Jednoduchým řešením je zavést daň na humanizmus. Z této daně by bylo financováno ministerstvo pro lidská práva,  náklady spojené s ekonomickou imigrací,  přídavky na páté a další dítě,  některé sociální dávky, potřeby pro narkomany  a  případně vězeňství . To by mělo být soběstačné a naopak, velká část vězněných by měla být schopna splácet své dluhy. Daň na humanizmus by platili lidé, kteří by se dobrovolně k této dani přihlásili. Podle některých příspěvku a výroků ve sdělovacích prostředcích (zejména našich politiků) by mělo být  dost  těch, co by se měli přihlásit. Bylo by jednou jasné, kdo to s  humanizmem myslí vážně,  a kdo hlásá humanizmus jen za peníze ostatních. Výše daně by závisela na nákladech za minulé období a na počtu registrovaných plátců. Pokud by výnos této daně byl malý,  zrušilo by se ministersvo pro lidská práva, minimalizovala imigrace, zrušily některé sociální dávky a reorganizovalo vězeňství tak, aby náklady byly minimální.

            Současný trend porodnosti některých skupin obyvatel v Evropě potvrdil vůdce islámské Libye Kadafi svým výrokem, podle kterého bude bez boje za 50 let evropa muslimská (za peníze daňových poplatníků evropských států, díky sociální politice).

             Co se týče nezaměstnanosti stačí poznamenat, že za osmihodinový pracovní den bojovali už koncem 19 století,  a řada z nás pamatuje dobu, kdy se do práce chodilo i v sobotu. Produktivita práce mezitím dost vzrostla. Domnívám se, že čtyřdenní pracovní  týden by uvítala většina lidí.  Pokud by zaměstnanost občanů, kteří pobírají sociální dávky byla srovnatelná se zaměstnaností minulého režimu, potom by nebylo třeba imigrantů z jiných zemí.

            Současné parlamentní strany jsou schopné před volbami, s vyhlídkou na korýtka bez zodpovědnosti, slíbit cokoliv. Sám ještě nevím, zda k volbám půjdu. Pokud ano, tak určitě nedám hlas těm, co stát dovedli tam, kde je, a ani odpadlíkům těchto stran. Z neparlamentních stran možná straně Věci Veřejné nebo straně Zdravého rozumu. A než těm stávajícím, tak raději i Bobošíkové, kterou nemusím. Poradíte mi?