Tvor zvaný „homo politicus“ kouzla zbavený / 2 /

Pokračujme. Zaujal vás výklad o duchovní a zvířecí části lidské bytosti a o tom, jak se konkrétně projevují ? Řekli jsme si, že člověk je multidimenzionální bytostí a je tedy spojením dvou zcela samostatných vnitřních „já“ a „Já“ se zcela samostatnými vědomími. A sám jako součtová bytost těch dvou v sobě je vybaven součtovým vědomím duše a svobodnou vůlí volby mezi těmito programy.  Pokud jste se začetli do mého předchozího příspěvku, zakomponoval jsem do něj jako příklad oba možné přístupy ve vlastním provedení.  

Programu ega dávám vědomě průchod v okamžicích, kdy o politicích hovořím například jako o pažravých hovadech, sběři či o smrdutých kojotech. Protože tady naplno propuká můj vnitřní hněv ega nad tím, že oni mohou krást a já ne. Že oni mají a já ne. A že je to nespravedlivé a tenhle svět, v němž oni šanci mají a já ne, stojí za h… . Omlouvám se těm z vás, kteří žijete z ega a věříte tomu, že vaše motivace k nadávkám / byť třeba ne tak razantním / a projevování záporných emocí vůči komukoli a čemukoli pochází z mnohem ušlechtilejšího soudku. To je pouhá iluze, hledejte hlouběji. 

Druhý možný přístup, přístup ducha, je skryt v poukaze na to, abyste je měli rádi a odpustili jim, protože nevědí, co činí. Tady zůstávám nad věcí, nepropadám se do svého ega, neztotožňuji se ve své duši s jeho programem oddělování se od těch hajzlíčků tam nahoře. Jsem ve fázi naslouchání svému duchu / svědomí / a prožívám jeho program sjednocení s nimi, s nešťastnými duchovními bytostmi spojenými přes duši s extrémně silnými egy oněch „homo politicus“ a proto i duchovními bytostmi propadlými tak hluboko do bahna animálního přístupu k životu a světu. Plně chápu jejich situaci, kdy pro svoji slabost ducha / svědomí / danou nedostatečným vlastním duchovním vývojem nedokáží se prosadit proti programu v sobě spolubydlícího vědomí ega / zvířete v sobě / a vím, jak tím onen duch v nich neskutečně trpí. Takže třebaže s chováním člověka typu „homo politicus“ absolutně nesouhlasím, vnímám ho jako nešťastného ducha a nikoli jako jeho aktuálně šílící ego a uvědomuji si, že nakopat mu do sedinky nic moc neřeší. Je třeba jedné části našich „homo politicus“, tedy té duchovní bytosti, pomoci s láskou z průseru tím, že jejich zbytnělé zvířecí „já“ postavíme mimo hru, kterou tady s námi všemi hraje.  

Jak vidíte, v obou přístupech je jeden velký zásadní rozdíl. V prvním případě jednám z týchž energií ega jako oni. Pokud v těch energiích permanentně zůstávám a někdo mi dá příležitost být poslancem, mé ego zaječí nadšením a snadno si zdůvodní, že když mohli oni, mohu i já. V tu chvíli se pro mne Kalousek mění z nepřítele a nejmilejšího bratra a já prostě nechápu, co jsem kdy mohl proti němu mít. Svého vlastního ducha / svědomí / umlčím, zatlačím do nicoty a straka je pak oproti mně břídil ve sběru všeho, co mi přijde pod ruku. K tomuto případu se vztahuje ono známé Kristovo „vidím třísku v oku jiného, nevidím břevno v oku svém“. V druhém případě si uchovávám nadhled a chovám se podle Kristova rčení „nesuď, abys nebyl souzen“.

To, že se chovám s nadhledem, mne nijak nečiní slabým a nijak mne neomezuje při mém rozhodnutí případně zabránit oněm nešťastníkům v dalším rozkrádání tohoto státu. Pokud prioritním motivem mého chování není zlost mého vlastního ega, touha po tom vidět je ve vyšetřovací cele či na krchově, zůstávám v naprostém vnitřním klidu a právě absence jinak divoce tryskajících negativních emocí mne inspiruje k hledání schůdné cesty k tomu, jak těmto roztomilým budulínkům v dalších neplechách zabránit.

A skutečným motivem mého jednání pak je, věřte nevěřte, touha pomoci těm nešťastníkům, aby se dále neprohřešovali proti zákonům Univerza a nezhoršovali svoji už tak pravděpodobně tragickou karmickou bilanci. A tím pomoci i vám ostatním i sobě samotnému k lepšímu životu.

Poznámka na okraj : při své práci psychoterapeuta jsem řešil případ chlapce, v té době již třicetiletého muže. Narodil se jako relativně zdravé dítě, ale postupně upadal do problémů s motorikou těla, až skončil nehybný na vozíčku naprosto odkázán na pomoc jiných. Při hledání příčin jeho stavu nemůžete pominout fakt, že i jemu samotnému se v hrůzných snech objevovaly scény z koncentračního tábora, kdy se viděl v situacích, kdy on sám jako esesman mučí či střílí nešťastné oběti. Tady ani nemusíte jít do předchozích životů, abyste pochopili příčiny, proč jeho živý duch trpí nyní v naprosto ochromeném těle. A tomuhle se říká karma. Mrška jedna, někdy si dává na čas, ale nakonec vás dostihne.     

Vůči Mirdovi Kalouskovi bude snad jeho karma mírnější. I když … ale přejme mu jen dobré, tomu bodrému chlapci, který již nezištně veškerý svůj majetek rozdělil mezi své blízké a nic si nenechal, aby o nic jednou / a doufejme, že brzy / nepřišel. To je liška podšitá, viďte ! Zvířátko jedno roztomilé ! Apropó, vzpomínáte si, jak jsme posledně celou řadu těchto už profláknutých člobrdů vykroužkovali a do sněmovny nepustili ? A kde jsou ti noví ze závěru tehdejších kandidátek bráno s odstupem tří let ? Nikde ! Tiše se zařadili a osvojili si tam obvyklé způsoby chování. Nemusí téct, stačí přece, když kape.

Takže klidně si řekněme, že vzít dvě stě největších kritiků stávajících poměrů ve sněmovně  z našich řad a nahradit jimi an blok všechny naše poslance, to je k ničemu. Protože tenhle program „sobectví a oddělenosti“ dříme více či méně v každém z nás a o jeho uplatnění rozhoduje jen úroveň rozvinutí vědomí ducha / svědomí / v samotné duši a příležitost mít se o co rvát a vidět volnou kořist. A pozor, odolávat trvale tomuto pokušení a nezatlačit svého ducha / svědomí / mimo hru, k tomu ještě velmi a velmi mnoho z nás nemá tu pravou sílu.

Nevěříte ? Vystupte na náměstí na kašnu a začněte rozhazovat ve velkém pětitisícovky ! A počítejte procento těch spoluobčanů, kteří se s kořistí vynasnaží zmizet a procento těch, kteří vám ty bankovky dobrovolně přinesou zpět jako tomu, komu patří. Je to prostě kdo z koho. Zvítězí duch / svědomí / nebo ego / urvi, co můžeš / ? Volba je vždy na každém z nás ! Přiznáte si poctivě, co byste udělali v tomto případě právě vy ? Já osobně snad ano, ale jiskřička pochybnosti přesto vždy plápolá a je ji třeba hasit vždy znovu a znovu.     

Takže pamatujme si prosím, že bouře negativních emocí nás na chvíli spojí s ostatními, třeba převrátíme pár aut a zmlátíme pár policajtů, ale když nás rozeženou, jsme zase každý sám a bez síly.  Naopak, klidný cílevědomý záměr a z něj vycházející aktivita směrem k odstranění vadného stavu nás s ostatními propojí a dá nám všem skutečnou sílu. A toho se oni bojí, to je pro naše mocipány smrtelně nebezpečné.

A protože jsme si v úvodu řekli, že v sobě dáme nadále prostor duchu, nikoli egu, ponecháme stranou ostrá slova na adresu našich politiků, nebudeme je / mimochodem oprávněně / nazývat pažravými hovady a prasaty / a ne že by to mému egu nebylo líto ! /, ale budeme je mít rádi a hovořit o nic jako o nešťastně chybujících spolubližních. Pokud to dokážeme, dokážeme i sami sobě, že umíme jako ona součtová duše uplatnit svobodnou vůli a vybrat kvalitní program v sobě, podle kterého chceme v příštích minutách, dnech, týdnech, měsících a pokud možno letech žít.

A jen tak na okraj, ono jsou to v podstatě úsměvné figury, ti naši dnešní politici, a je jen škoda, že se dosud nenarodil nový Jaroslav Hašek, aby nám je navždy zvěčnil podobně jako svého Švejka. Ale neměl by to lehké, ten nový hypotetický Jarda Hašek, určitě ne. Například jen na roli pitomců typu poručíka Duba bychom v parlamentu a nejen v něm našli celou rotu uchazečů. O ostatních rolích ani nemluvě. Když oni jsou to vlastně to takoví maličcí človíčkové hrající si na bohy, ten Vašík Klausů a třeba Milošek Zemanů. A je na nás, na vás všech, abychom je vrátili do školky, kam patří.  Do školky, kde je egoismu pomalu, pracně, ale přece jen postupně odnaučí. A dá se očekávat, že i z nich jednou / těžko ovšem už v této inkarnaci / budou skuteční lidé hodní toho jména. Ale konec dobrý, všechno dobré.   

Už dříve jsem poznamenal, že tohle miloučké stádečko mlaskajících selátek v podobě našich poslanců a politiků vyrostlo mezi námi. Jsou stejní jako my, jen je na ně víc vidět. Proto říkám : chcete jinou sněmovnu, senát a vládu ? Tak se pojďte změnit, stát se jinými. Pojďte se změnit a přehodit v sobě natrvalo výhybku příklonu od naslouchání programu ega k naslouchání programu ducha. Cesta k tomu existuje. Jen chtít. A bude-li nás víc, nebudeme se bát vlka nic !

Máte odvahu nejen hodnotit nitro jiných, ale podívat se i do nitra vlastního ?

Jste připraveni nejen vidět třísku v oku jiného, ale i břevno v oku svém ?

Pak čtěte i příště !