Vzpomínáte si, jak se pan neúspěšný Švejnar bil v hruď a hlásal v předvolebních potlaších, že on by restruktualizaci a privatizaci naší kotlinky dělal teprve tehdy, až by měl právní rámec? Je mi sice záhadou, jak by to chtěl ruku v ruce s pány Jičínským a Rychetským tehdy zvládnout, ale neřešme detaily. Píše se rok 2008, tedy 19 let po tzv. Revoluci. Právní řád je více než přeplněný paragrafy a odstavci. Přesto přes celou haldu zákonů i nařízení můžeme téměř v přímém přenosu sledovat, jak správně tunelovat. Objektem tunelu je Pražský hrad, tunelář je pravdou a láskou zamlžený a ten, kdo by se měl smát, je pan kardinál. Nabídli mu naši státní pýchu za celou jednu Kč a on se tetelil radostí v domnění, že se tak církev lacino dostane k vytoužené katedrále. Hrad se totiž kvůli jakémusi nedohledatelnému honoráři z doby panování pana Havla ocitl v exekuci. A jak to dopadlo?
Podle rozhodnutí soudu nesmí Správa Pražského hradu kvůli údajně přibližně dvoumilionovému dluhu soukromé firmě nakládat s katedrálou, samotným hradem a některými dalšími objekty na Hradčanech. Celá causa prý sahá až do roku 2001, kdy se v sídle čekých králů konala výstava o působení italských renesančních a barokních umělců v Praze. Na expozici se tehdy podílela firma GEMA Art, s.r.o. Předmětem žaloby byl nevyplacený autorský honorář. Co je na celé věci nejlegračnější, v dokumentech, týkajících se této výstavy, se podle hradního tvrzení nenašel jediný dokument, který by nárok na vyplacení oné finanční částky potvrzoval. Zda si za pana Havla hoši, co spolu mluví, tiskli ruce místo písemných smluv, je zajímavé, ale jak to potom dávali do účetnictví, to se neodvažuji ani naznačovat. Vcelku logicky Správa Pražského hradu nechtěla uhradit jmenovanou částku. Kdo by se pod stvrzenku o vyplacení podepsal, nejspíše by si koledoval o tepláky. Proto loni v červnu nařídil soud exekuci. Mě osobně by zajimalo, podle jakého schématu mohla naše justice při neexistenci listinného důkazu nařídit exekuci, notabene na Hradčany, ale to zřejmě zůstané mému nevědomému a nízkému duchu utajeno.
Další komično se skrývá v žalující společnosti. Tou kupodivu dávno není původní GEMA Art, s.r.o., která zdárně zkrachovala, ale její dceřinná společnost GEMA ART GROUP a.s. se základním kapitálem 51 mil. Kč, kompletně splaceným, založená právě v roce 2001. Takže tu máme dvě téměř stejnojmenné společnosti, bohatou a chudou. Které z nich by měli nyní Klausovi hradní nohasledi zaplatit ony dva miliony? Té chudé, která se o něj původně přihlásila a která se na výstavě spolupodílela? Nikoliv vážení. Té druhé, která s vystaveným barokem prý neměla nic společného. Oba někdejší jednatelé firmy Gema Art Kateřina Kočová a Kamil Bahbouh jsou i nyní, podle webového výpisu z obchodního rejstříku, členy představenstva Gema Art Group a.s.. Stanovisko mého přítele právníka: „Dalo by se možná usuzovat na to, že původní držitel pohledávky šel do likvidace. Aby v té už tak chudé společnosti nezůstalo nic cenného, založili si původní společníci doprovodnou akciovku, na kterou pohledávku převedli. Tím pádem vstoupili do práv původního věřitele a soud takové postoupení připustil. V jednání o pohledávce rozhodl tak, jak rozhodl.“ Jako z Tří mušketýrů, že? Nicméně i to v Česku stačí na exekuci. Podobné causy kdysi označoval pan Zeman jako tunelování. Ale v době vládnutí jeho kabinetu se jim nejspíš začalo říkat jinak.
Aby nebyl legrace konec, vstoupil do hry pan kardinál Vlk. Nejspíše proto, aby se hradní svatostánek opět vrátil do lůna církve (zlé jazyky tvrdí, že to bylo kvůli absenci Klausem zrušeného vstupného, což nejspíše urazilo někoho nahoře). Jak praví tisk, církev chtěla podle svého mluvčího, Aleše Pištory, zabránit případné koupi pohledávky jiným subjektem.Tomu by prý mohl být osud katedrály lhostejný. Dohodě s arcibiskupstvím byla kupodivu nakloněna prý i firma Gema Art Group, která nabídla prodej pohledávky církvi za symbolickou 1 korunu. Jedná se asi opravdu o zajímavou společnost. Léta se soudí, penízky do advokátních rukou vkládá a za to vše chce symbolickou kačku. Asi bude předseda představenstva, pan akademický malíř, opravdu, ale opravdu zbožný člověk. Možná, že zadoufal, že by si tímto parádním odpustkem zkrátil pobyt v očistci.
Pan kardinál se zmínil o prodeji katedrály. I tato skutečnost je zajímavá. Přece není dodnes jasné, kdože je jejím vlastníkem. Nebo se to už právoplatně ví? O tom uvažovat je v současné chvíli zbytečné. Správa Pražského Hradu v tichosti exekutorovi zaplatila. Komu finance předá exekutor, či zda je uloží na depont, se zatím neví. Já se domnívám, že to dopadne tím nejhorším způsobem. Asi je dostane akciovka. Přestože hradní obyvatelé nadále, nejspíš i zbožně, čekají na vyjádření Nejvyššího soudu, vrácení dvou inkriminovaných melounků se asi ani v případě výhry nedočkají. Alespoň ne v tomto volebním období. Celá komická situace má i další úroveň, level, jak by řekli potomci. Po ptákách má zatím i pan kardinál Vlk.
