Tak už nám to v Praze opět demonstrovalo. Dvě tisícovky příznivců Kaplického Blobu se sice smrskly na tisícovku, ale i to je na naše české zatuchlé prostředí poměrně hodně. Před kamerami naší veřejnoprávní i jiných vesele s nevraživými tvářemi mávali transparenty nejen ti, kteří si vzali tuto nekřesťansky drahou stavbu na nesmyslném místě za svůj krucifix, ale především sama sebou vysoce hodnocená intelektuální elita národa(mezi dělným lidem přátelsky nazývaná „intoši“), které naskakují při vyslovení jména Klaus osypky, dělá se jim špatně od žaludku a ještě k tomu padají vlasy.
Bylo to dost podobné, jako při téměř kultovní televizní hysterii. Pamatujete? Jen v maličkostech se to trochu lišilo. Tehdy demonstrovaly televizní veřejnoprávní hyenky pod pláštíkem boje za českou kulturu a svobodu slova za své tučné honoráře a dobré bydlo, dnes jim podobní za osmimiliardový projekt, na kterém by se jistě mnoho z nich také dost obstojně přiživilo. I herecké osazení zůstává takřka totožné. Pan Smoljak, pan Svěrák se svými otázkami na Františka Josefa, skučící paní Fischerová, zajímavý výběr pražského komediantstva, který se relativně nedavno chlubil na magistrátu obnaženým análem apod. Neabsentovaly ani osoby z architektské obce, zastoupené především odejitým bývalým primátorem Kaslem, sympatizující s prací a dílem na vroucí nezištnou lásku zesnulého architekta Kaplického. Autor jakoby tušil tam někde v jásajícím davu pana Rumla, kterak si na kočičích hlavách starobylého Staromáku rozhrnuje spacák a chystá se na protest přezimovat.
A vidíte, celý tento sběh lidu zavinilo několik vět od našeho současného pana presidenta, který se opovážil vyjádřit svůj názor v tom smyslu, že by byl ochoten se poutat po vzoru zelených melounů k buldozeru, aby kontroverzní stavbě slavného rodáka na dohled Pražského hradu zabránil. Dovolil si prostě moc. Prý by mu stavba, zvící výšky Petřínské rozhledny po vyhlídkový ochoz, ovšem mnohonásobně objemově rozlehlejší, nezapadala do pražského panoramatu. Blouznivec, že? Bylo zajímavé, že mezi demonstrujícími řvoucími urbanisty byli i ti, kteří mají v úmyslu se poutat ke stavebním strojům při stavbě mrakodrapů na pankrácké planině, kde po stavbách socialismu v podobě Motokovu, Centrotexu, Českého rozhlasu, Pakulu, a několika výškových hotelů už mnoho ke zkažení není. Zločincem se stal pro naše intelektuály i primátor Bém, a to nejenom z prostého faktu, že žije, a navíc se vyškrábal na nejvyšší horu světa, ale i důvodu jeho prvotního nadšení při spatření oné flekaté pahorkatiny. Asi se tehdy domníval, že když se některá města proslavila například močícím děckem, gigantickým ukřižovaným nejvyšším, sochou ocelové kolchoznice a dělníka nebo prý i jakousi vycpanou velrybou, Praze něco v tomto smyslu chybí. Potom se ale ukázalo, že páni zeměměřiči blbě vyměřili parcelu pod pomyslným Blobem, takže ta zasahuje do právě budovaného tunelu, původní cena se vyšplhala ze dvou na více než osm miliard (tím by primátor pravděpodobně omezil jeho hýčkanou olympiádu), objevily se nějaké drobné chybičky v jakési soutěži a platforma jeho stranické ODS byla ve velké většině proti stavbě alespoň na Letenské pláni. Také se ukázalo, že po osmi letech vlády socanů na tom není ministersko-kulturní či státní pokladna tak dobře, aby si mohla dovolit podobné stavební výstřelky. Tak to Bém prostě, jak se říká, zhaftnul, čímž vybudil u mnoha již dříve jmenovaných intelektuálů pěnu kolem ústních otvorů.
Pan architekt Kaplický byl jistě zajímavá, ovšem dosti rozporůplná osoba. Stejně, jako jeho dílo. Umělcův realizovaný projekt obchodního domu kdesi za Kanálem například vyhrál celobritskou soutěž o nejhnusnější stavbu Anglie. Za novinářskou kukaň na tuším kriketovém stadionu ho chtěli členové klubu lynčovat, protože zhruba desetinásobně překročil schválený rozpočet a poslal je finančně do kolen. O pocitech z reálného bydlení v Kaplickým navržené vile na Skotské pahorkatině se prý její majitel po několika letech nevyjádřil zrovna kladně. Své dojmy označil jako o ne zcela nepodobné veřejnému vyměšování ve skleněném záchodku. Ale možná šlo v uvedených příkladech jenom o výjimky, popřípadě výkřiky závistníků.
Ještě nám tu chybí jedna důležitá postavička, která s Blobem spojila kariéru a spřádala sladkou budoucnost. Tou je pan Ježek, který se po letech decimování Českého rozhlasu dal na knihovničení. Při představě, jak mu odlétá naditý balík ministerských i státních financí před očima, ze kterých by jistě něco cinklo do prasátka, řval asi z demonstrujících nejvíc. To je, mimochodem alespoň pochopitelné.
Krom Blobu shromáždění intelektuálové také protestovali proti presidentově odporu vůči novému náboženství, zvanému Globální oteplování. V době, kdy se podle NASA už dva roky ochlazuje a sem tam u nás v Česku někdo umrzne, přichází sice toto hnutí o příznivce, ale v pražském teritoriu má stále ještě nadšené následovníky. Účastníkům se nelíbila ani páně Klausova nevraživost k Lisabonské smlouvě. Nejspíše tento nesmyslný, mnohde velice vykutálený a provařený výlivek mozků EU byrokracie ani neviděli, natož četli, ale souhlas jistě cítí v srdcích.
Přes uvedená fakta autor zmíněnou demonstraci oceňuje. Zatímco se podobné akce v tichosti či v řevu rozcházejí a dál nic, tato se usnesla za všeobecného souhlasu na buditelské myšlence. Jednotliví činitelé se rozhodli obcházet země české i moravské, možná i na Slovač odskočí a budou vybírat korunku po korunce, Euro po Teuru, finance na onu geniální stavbu. To, že Ježkův nástupce bohužel spočítal, že pro historické a cenné tiskoviny mají místa dost a na současný šunt stačí panelák nebo skladiště, kterých máme kolem Prahy plno, jaksi nebrali v potaz. Ježkům jde o symbol. Symbol boje pražských intošů proti hnusnému presidentovi. Budoucnost je jim příznivá. Až bude u moci opět pan Paroubek, opráší myšlenku svého umrlého poradce a Blob bude. Stejně jako chleba a vejce. Na post pokladní byla už v souladu s vytýčeným trendem schválena zkušená pracovnice, bývalá paní Paroubková. V následujících letech přibyde nejspíše pražským intelektuálům hodně práce. Ono vybrat osm miliard není zrovna maličkost. No, když se to nepovede, alespoň přibude v Krkonoších další penzionek.
