Když jsem byla malá, někdy kolem roku 1980, trávila jsem Silvestr a Nový rok u babičky Boženky v Prokopském údolí. ,,Vezměte si pyžamo, kartáček na zuby a jdeme," zavelela mamka, která právě dodělala tác chlebíčků a jednohubek.&am
Iveta si vzala tašku, já můj papírový kufřík a opičku Terezku, a už jsme mašírovaly. Bylo 31.12. navečer, pod nohama křupal sníh, vítr barvil tváře do ruda, mráz maloval krásné kytky do oken a já byla šťastná! Šťastná, že jdu ,,slavit" Silvestra k babičce, protože mi dá kapku vaječného koňaku a limonádu do skleničky na nožičce. Moje sestra se tak vesele netvářila. Bylo jí o pět let víc než mně a určitě by byla raději někde u kamarádky. Ale tenkrát byl jiný domácí režim než teď. Vzaly jsme si sněhule, které vypadaly jako širší holinky s vložkou, nasadily čepice, já natáhla rukavice na šňůrce a vydaly jsme se pěšky k babičce. Tenkrát se po Hubočepích chodilo pěšky skoro všude. ,,Buďte hodné holky a poslouchat babičku na slovo!" Mamka předala nás i tašku s chlebíčky, otočila se a upalovala domů. Kam tenkrát na Silvestra s tátou chodili, to ani nevím. Možná k Mačurům, k Dupalům, k Pražským, k Jiroušům a nebo se scházeli všichni společně? Na to jsem se mamky a táty nějak nestačila zeptat. Člověk si spoustu věcí uvědomí, až když už je pozdě! Já vím, není to podstatné kam chodili, ale i tak by mě to zajímalo. Hlavně teď, když píšu tyhle vzpomínky.
U babičky v obýváku, což byla i ložnice, nebyl vánoční stromeček, ale velká větev ve váze na stole, ozdobená pár kuličkami a stříbrným řetězem. Někdy i řetězem z barevného papíru, který jsem pro babičku lepila ve školce. Lepidlo Herkules jsem tenkrát mívala nejen na štětci, ale i ve vlasech. Já jsem nikdy nebyla moc zručná. Ovšem babička byla s mým výtvorem vždy spokojená a řetěz měl své místo na větvi. Vedle vázy s větví byl svícen z jablíčka, talíř s cukrovím, tác s chlebíčky, mísa s ovocem, limonády, vaječný likér - no prostě pro mne úžasné pohoštění a oslava. Nejdříve jsme pomohly babičce rozložit gauč a připravit peřiny. Já totiž do půlnoci nikdy nevydržela, i když jsem vždycky moc chtěla! Zalomila jsem to většinou po desáté, a ač mě ségra s babičkou před půlnocí budily, nevzbudily.
Ale nepředbíhejme. Je teprve sedm hodin. Babička připravuje ...................pokračování najdete v mé knize: http://www.jine-knihy.cz/zrzave-detstvi-v-socialismu/
.
