,,Zlatý komunisti" slýchávám poslední dobou často a nejsou to jen důchodci, kdo by se chtěl ,,přenést v čase." Ale tihle ,,nedůchodci" co to říkají, ti to myslí jinak!
Oni mají na mysli prostě tu dobu - těch třicet let, během kterých byla většina z nás dítě. Nejsou to komunisti co bylo zlaté - byla to ta doba! Bylo to dětstvím a mládím a na to každý rád a s láskou vzpomíná. Hlavně, když nastane čas vánoční, čas nostalgií a rozjímání. I mně to v těhle dnech probleskne občas hlavou, když poslouchám koledy, koukám na staré pohádky a vánoční filmy. A když se v jednom z těch filmů vidíte, chtěli byste to vrátit okamžitě. Nevím, jak je na tom s nostalgií takovej Pavel Trávníček a Libuše Šafránková, když se dívají na Popelku.
Včera, když jsem začala péct vánoční cukroví a jako každý rok jsem si k tomu pustila české pohádky, hned jsem si posteskla, že takové pohádky jako Tři oříšky pro Popelku, Jak se budí princezny, S čerty nejsou žerty a další, takové pohádky se už dneska netočí. A filmy? Tak to už vůbec ne! S tebou mě baví svět, Sněženky a machři, Konec vodníků v Čechách, Dívka na koštěti - ani jedno ,,pokračování" se jim už nepovedlo! A tak rok co rok, koukám na to samé, na to staré - dobré. K pečení cukroví potřebuji vánoční atmosféru. Každý rok si přeplácám kuchyň vánoční dekorací, že to u nás vypadá jak u Santy v dílně a já jsem na pár dní přerostlej elf. Peču, mažu, zdobím, balím, a když skončím, tak podle břicha vypadám spíš jako Santa než jako elf. Ono napéct třicet kilo cukroví a nepřibrat nějaké to kilčo je prakticky nemožné. Musím ochutnávat, něco se rozpadne, něco se při zdobení nepovede, něco se připeče a přece to nevyhodím! Po vánočních svátcích mi většinou Maurizio neříká Karlo, ale panáčku Michelin. A tak jsem si u toho pečení včera pustila i film Veselé Vánoce přejí chobotnice, a až když chobotničky vylezou v Helichovce z kanálu, uvědomila jsem si, že v tom filmu hraju také! No hraju - na natáčení jsem jezdila dost dlouho, ale ve filmu jsem jen pár vteřin. Asi tenkrát nevěděli, jaká jsem ,,hérečka" a co bych jim tam všechno mohla zahrát, a tak jsem hrála jen ,,křoví" - hodně malé ,,křovíčko,"spíš takovej drn. Z několika týdenního natáčení jsem na čtyřech záběrech. Ale vzpomínky na natáčení mám krásné!
Byla zima, Praha byla bílá a já jela s mamkou tramvají číslo 12 na Újezd. Natáčelo se v Helichově ulici, v budově školy. Dodnes vidím, jak chobotničky ,,lezou" po hlavním schodišti, jak každý schod je spousta záběrů a spousta posunuti chapadel z modelíny. Taková piplačka s tím Modrým a Zelenou. První dny mě tam vozila mamka, pak už jsem jezdila sama. Vždyť v té době už jsem byla velká holka. Bylo to fajn. Místo školy pozorovat Dagmar Veškrnovou, Pavla Zedníčka a Žanetu Fuchsovou, i když ta byla tenkrát hodně namyšlená. Opak Žanety byl Milan Šimáček - velkej sympaťák a navíc zrzek jako já. Ten si se mnou i povídal. Žaneta nás ,,křoví" přehlížela. Byla sice jen o rok starší než já a Milan, ale vypadala a chovala se jako velká herečka. Pamatuji, že kolem ní ,,skákali" víc, než kolem Dáši Veškrnové - Havlové. No jo, vždyť já strávila několik dnů v blízkosti první dámy! Panečku, co si člověk na stará kolena neuvědomí. A navíc jsem měla za každý natáčecí den osmdesát korun. A to byly tenkrát pro třináctiletou holku velké peníze! Filmové studio Barrandov mělo nad základní školou Pod Žvahovem patronát. Díky tomu jsme se občas mohli ulít ze školy a vydělat si nějakou korunu. Někdo z Barrandova vždycky přijel do školy, vybral si pár dětí a na natáčení či dabing nás pak vozili autobusem. Na natáčení Chobotniček vybrali jen mne. Teda alespoň si to myslím, protože jsem tam jezdila sama a sama i proseděla spousty hodin v koutě, než mi dali na starost malou holčičku, se kterou jsem i v jednom záběru. Asi jsem vypadala důvěryhodně. A nebo se jim zželelo zrzečka v koutě, a tak mě zaměstnali. Jó ,,zlatý komunisti," i k filmu jsem se díky nim dostala. Tak a teď všichni povinně zapnout You Tube a podívat se na film Veselé Vánoce přejí chobotnice. Já si dnes k pečení pustím film Krakonoš a lyžníci. Tam jsem sice nehrála, ale i tento film patří k předvánoční atmosféře. Co? Že nemáte čas koukat na televizi? Že nevíte kam v předvánočním čase dřív ,,skočit?" Jak je tohle v roce 2014 možné?! Máme pračky, máme myčky, máme roboty, kteří luxují za nás. Obchody jsou otevřené skoro 24 hodin denně. Vánoční cukroví se dá všude koupit, pokud opravdu nechcete péct. Tak proč se ještě tolik lidí před Vánoci stresuje???
Vždyť Vánoce jsou svátky klidu a míru! Stresu si během roku užijeme až dost! Měli bychom vychutnat si tu předvánoční atmosféru! Projít se po vánočních trzích, dát si svařené víno a koupit kamarádce jmelí. Užít si vánoční besídky a kochat se tou spoustou světýlek na náměstích, i v oknech bytů. Já už jako malá měla ráda večerní procházky v čase vánočním, abych viděla co nejvíce rozsvícených stromečků v oknech. Miluji adventní čas a už roky je to pro mne relax a ne předvánoční shon! Byt uklízím celý rok, nežijeme v bordelu. Dárky se v dnešní době kupují jednoduše - všichni mají všechno, takže jim koupíme něco hezkého, milého a malého a toho je všude dost. Navíc tady v Itálii to v obchodech zadarmo vánočně zabalí. Kolikrát jim řeknu, že si to zabalím sama - balení dárků to k Vánocům patří. Pečení cukroví si užívám spolu s vánočními filmy a výzdobu bytu dělám už na první adventní neděli. Tím pádem se z ,,předvánočního shonu" stane předvánoční relax - no není to lepší?! Uvidíte, že se pak na Vánoce budete těšit jako já, a že si je víc užijete, protože neusnete na Štědrý den v křesle u pohádky. Nesvádějte shon a stres na Vánoce! Neříkejte ,,už aby bylo po Vánocích!" Všechno je to jen na vás - stačí chtít!!! Podívejte se na Vánoce ,,očima dítěte" a vzpomeňte si, jaké to bylo tenkrát pohádkové. Když budete chtít, může to být zas. Přeji všem krásný a klidný adventní čas!
