Chcete poznat opravdového Itala? Chcete se ujistit, že ta rčení o Italech, co kolují naší republikou jsou pravdivá? Tak jeďte do jižní Itálie nebo se seznamte s Italem ve středních letech. Dnes už není každej Ital ,,špageťák," co rozhazuje při vyprávění rukama, nosí podkolenky, kouká na fotbal, na F1 a hájí svou zem do ,,roztrhání těla." Anebo víte co? Pojďte na návštěvu k nám. Ten Ital co s ním žiju, to je učebnicový příklad! U nás je to fakt ta pravá Itálie.
Maurizio Ritorto je jižan jak poleno, i když víc jak třicet let žije v Umbrii. Jižané jsou mnohem otevřenější než lidé ze středu a severu Itálie. Někdy se můžou zdát až vtíravý. Pokud se jich turista zeptá na cestu, jsou schopni odvést ho na místo určení vlastním autem. Také jsou víc pohostinní. Sousedi vám upečou koláč, donesou fíky ze zahrady, zaplatí kafe v baru. Ve střední Itálii už myslí každý víc na sebe. Ale zas na jihu platí víc rčení, že Ital v zimě nepracuje a v létě tančí. Tak, jako se maká v Dolomitech, tak jsem v Kalábrii nikdy nikoho pracovat neviděla. Na severu dělá jeden práci za tři, na jihu tři za jednoho.
Začíná-li na jihu nějaká večeře v osm, buďte klidní, že dřív jak v devět jíst nebudete. Každý tam má dost času. Tohle je jedna z věcí, které Maurizio nesnáší. On je dochvilnější než já. A také je paličatější. O lidech z Kalábrie se říká, že mají tvrdou hlavu (la testa dura). Musí být často po jejich - jak si něco umíní, nikdo s nimi nehne. Když někomu v Umbrii řeknu, že můj partner je z Kalábrie, většinou protočí oči a řeknou ,,to jsi chudák." Mají zafixováno, že jižané jsou žárlivci a tvrdé hlavy. To neznají mne! Občas si říkám, jestli nemám předky z Kalábrie. Miluji rodinu, jídlo, teplo a moře. Jsem strašně žárlivá, pracovat se mi moc nechce - hlavně né v zimě a všude chodím pozdě. Ale zase jsem vstřícná, otevřená a nejsem lakomá - i když jsem chodící kalkulačka. Možná nějakej praprapra děda ..... .
Maurizio je navíc hrdý Ital - a já hrdá Češka, takže to u nás ze začátku byla ,,válka Roseových." Hádali jsme se obden, nejen kvůli ,,vlastenectví," ale i kvůli žárlivosti - hlavně z mé strany. Ne nadarmo se říká, že Italové jsou gentlemani a lichotníci. Ty věčné úsměvy na klientky, žertování s prodavačkou, pochvala servírce - to mě ničilo. Ale na druhou stranu, od jiných se mi to líbilo. Po dvou rozsekaných židlích, několika skleničkách a notebooku (všechno má práce) se s lichotkami trochu zmírnil a já si trochu zvykla.
Jednou na nás sousedka chtěla volat policii. Myslela si, že mě Maurizio mlátí. Netušila však, že on na mne jen řve a mlátím ho já. Ano, řvát umí jak lev. Jak začne - teď už jen tak dvakrát ročně, dřív to bylo skoro dvakrát denně, zavírám okna i okenice. I když v Itálii je to normální. Když se Ital normálně baví, nejen že rozhazuje rukama, ale většinou mluví tak hlasitě, jako by se hádal.
Maurizio nejen, že řve jako lev, ale i jako lev se rve za svou rodinu. Pokud se mne, jeho matky či bratra někde někdo jen slovně dotkne, on ho hned srovná. Rodina je pro něj základ, jako pro většinu Italů. A pokud jsou v rodině jakékoli problémy, nese to hodně špatně. I hádky zůstávají jen v rodině. Ven se nic nevynáší. Maximálně si postěžuje kamarádovi, že jsem ho zase naprdla. Ale nerozebírá situaci do detailů. To jen já to musím ,,vyblít" celému světu. Stejně jako jen já skočím do obchodu v teplákách. Maurizio by do obchodu v teplákách nikdy nešel. I když to je jen malý obchůdek pod barákem. Hezky se oblékat (ať už vkusně či nevkusně), to byla vždy přednost Italů. V teplákách se chodí sportovat, ale nikdy ne do města či hůř do restaurace. Ani malé dítě v teplákách ve městě či v restauraci neuvidíte.
A když už jsme u té restaurace - nikdy nekouká na cenu. Do restaurace jde relaxovat a vychutnat si speciality. Vždycky říká -,,pokud si nemůžu dát co chci, raději nikam nepůjdu." Stejně tak je to i s dovolenou. Pokud by musel přemýšlet nad každým eurem, raději nikam nepojede. ,,Díky" ekonomické krizi jsme tudíž mnohem víc doma.
,,Už jsi si vybrala? A nekoukej prosím tě vpravo!" Já sjela vždycky nejdřív pravou stranu s ceníkem. No jo, šetřilka a chodící kalkulačka. Kolikrát jsme se kvůli tomu chytli i v restauraci. ,,Ty děláš, jak kdybys to měla platit." Měl pravdu. Byla jsem šetřila, i když to nešlo z mého. ,,Vyrostla jsem za komunismu, nediv se." Já na ty ,,chudáky" komunisty svádím všechno i po třiceti letech!
,,Špagety a špagety a v létě v zimě od ledna až do Silvestra." Přesně tak to je! Maurizio by mohl těstoviny denně. Klidně bílé (in bianco), jen olivový olej a parmezán), ale hlavně ať to jsou těstoviny (la pasta). Jako správný Ital se stravuje pravidelně. Těžko ho uvidíte jíst něco mezi obědem a večeří.
A jako správný Ital si vychutná kafe jen v Itálii.
