Vzpomínáte na ty hrůzy co jsme nosívali v osmdesátých letech na hlavě? To byla móda! Květáky, brokolice a Jágr. A pokud se trvalá nepovedla, byl z ženský rázem místo brokolice nasranej lev - jak na hlavě, tak v hlavě.
To pak chudák chlap, protože když je ženská nespokojená s účesem, chlap může říkat horem dolem jak je úžasná, jak jí to sluší, ale ona bude i tak stále nevrlá a protivná, dokud jí ten účes kadeřnice nepředělá. Podobně jako já minulý týden. Moje kamarádka a kadeřnice Pavlína mě ostříhala přesně tak, jak jsem to chtěla - ,,dlouhé mikádo." Všechno stejně dlouhé, rovné, na fotkách jiných žen moc pěkné, ale já v tom vypadala jako mánička. ,,Vypadám jak hipík," rozčilovala jsem se před zrcadlem.
,,Ale nevypadáš, máš to hezký, zkus si to dát třeba takhle," utěšoval mě Michal a načechral mi vlasy trochu do obličeje.
,,Ty mi zakrejváš obličej? Takže nemám jen hnusný vlasy, ale i ksicht viď?" Vyjela jsem na něj aniž bych chtěla. Chudák! Špatnej účes je u ženský horší než předmenstruační syndrom.
Na chalupě jsem hned běžela za kámoškou s otázkou, jak to ty holky dělaj, že jim to tak sluší a já vypadám jak zmoklá slepice. ,,To musíš Kájí po každém umytí foukat, trochu tupírovat a lakovat," vysvětlovala mi Pavlína, když jsem u ní po týdnu seděla zase na zahradě s pelerínou. ,,Tak to není Pájí nic pro mne, vždyť já si meju hlavu obden, někdy denně. V létě mi to uschne cestou do práce, v zimě to fouknu hlavou dolů a šup pod čepici."
Během chvilky jsem měla sestříhaný a vzdušný účes, přesně takový, jaký jsem potřebovala. Je to klika mít hodnou kámošku a dobrou kadeřnici ,,přes plot." V dnešní době je mnohem jednodušší změnit účes. Kadeřnictví je na každém rohu, kvalitní výrobky nám neničí vlasy a trvalá už se skoro nedělá. Ale tenkrát v socialismu, tenkrát bylo kadeřnic málo, barvy pro domácí využití jen s ,,acylpyrínem" a hlavně velká móda - všude přítomná Studená vlna, která nám leckdy pořádně a na dlouho zkazila náladu.
,,Jitka v Pileticích se bude vdávat, udělám ti taky trvalou, ať to máš pěkný." Rozhodla mamka o mé zrzavé kštici, když jsem byla ještě dítě školou povinné. Pak udělala trvalou i ségře a s kamarádkou Danou sama sobě.
,,Mamiii, já nechci bejt ale zrzavá, můžu si taky nabarvit vlasy tou Paletkou? Slonová kost by byla pro mne akorát," přemlouvala jsem mamku v koupelně, když si barvila vlasy na ... tak nějak na blonďatošedo. Tenkrát barev moc nebylo, pár tmavých, pár světlých a tři blond. Slonovou kost používal skoro každý, kdo chtěl mít na hlavě ,,platinu."
,,Ne, nebudeš si ničit vlasy," rozhodla mamina, která měla po barvě a po trvalé účes podobný cukrové vatě, jen v šedoblonďatém provedení (viz foto). Po každém umytí to musela natáčet, každé ráno dokulmovávat, tupírovat, lakovat a stejně si ji pamatuji celé dětství s trvalou. Nejvíc se mi líbila v tmavých vlasech. Až po revoluci si nechala na chvilku narůst trošku delší hřívu a později měla vlasy krátké, rovné, ale stále perfektně udržované. Každodenní ranní foukání, česání, lakování a malování zdědila po mamce moje sestra. Mne baví víc ráno strašit lidi v MHD než stát půl hodiny v koupelně. Tenkrát jsem odrůstající trvalou vždy raději ostříhala na krátko. Jednou tu od mamky jako náctiletá a jednou prstýnkovou, když jsem chtěla vypadat jako Iveta Bartošová. Pak už jsem do trvalé nikdy nešla, ale do jakéhokoliv střihu jsem skákala často a střemhlav. Třeba střih ,,mop" v Itálii (viz foto).
Už jsem vyházela i natáčky a tužidla, zato koupelna v Hlubočepích byla těhle kadeřnických pomůcek plná. Tužidla (tenkrát ještě v ampulkách nebo v rozprašovači), Lybar (jiný lak snad nebyl), natáčky molitanové na noc (síťka k tomu), železné na foukanou, dřevěné na trvalou, tupíráky a hlavně fén s helmou (v té bylo v zimě pěkně teploučko). Helma byla skladná, látková. Nasadila se na konec bílého fénu Eta, ten se dal do stojánku a už to fičelo. Hlavně uši musely zůstat venku a to jsme pak byly teprve krasavice. Studenou vlnu a barvu jsme měli doma také, vždyť v rámci šetření a front v kadeřnictvích si šikovná ženská dokázala obarvit vlasy sama, trvalou nanést kámošce a naopak. Pokud byla totiž kadeřnice šikovná, měla o zákaznice postaráno na měsíc dopředu a bez známosti jste se tam nedostala. A než jít k té nešikovné, to si ženské raději koupily Paletku v drogerce, peroxid v tabletách rozmlátily kladívkem a natřely si barvu samy. Povolání kadeřnice bylo v bývalém Československu terno. Výplata nic moc, ale spropitné bývalo na tehdejší poměry velké - podle spokojenosti zákaznice. Když šikovná lazebnice udělala z ošklivky modelku, měla o dobré ,,kapesné" postaráno. Dýško se strkalo do zástěry tajně, aby to šéfová neviděla. Většina kadeřnicví patřila pod komunální služby. Hlavu vám myla myčka, které se také dávalo něco málo do zástěrky, později učnice nebo holčina těsně po vyučení, zkušená kadeřnice tvořila úpravu vlasů (a zaučovala ty mladé), paní vedoucí na vše dohlížela a zarovnávala nedostatky. I já se toužila v osmé třídě stát kadeřnicí, ale neměla jsem známosti ani obálku s úplatkem, což bylo tehdy nutností. A tak jsme si na kadeřnice ,,hrály" doma.
,,Drž, pro krásu se musí trpět," vtloukala mi do hlavy mamina, když jsem chtěla v půlce procesu odejít, protože gumičky na malých natáčkách tahaly nebo mi smrděla barva na hlavě, až mě pálily oči. A toho smradu v koupelně, když mi mamina nanášela houbičkou na natáčky čpavek. Dnes už je to naštěstí všechno jinak. Barvy jsou šetrnější a skoro nesmrdí, trvalá je ta tam a laky na vlasy voní po lesních plodech. Barvu si dělám sama dodnes, občas i pár proužků melíru, ale trvalou jsem se nikdy natáčet nenaučila. V dospívání mi ji dělala mamka, mamce teta Dana a s koncem mého dětství skončila naštěstí navždy i móda těhle květáků a brokolic. Ale že se v tom našem Československu držela pěkně dlouho!
Skoro všechna móda se po letech vrací a ta z osmdesátých let už tu byla několikrát. Vrátily se už kalhoty do zvonu i mrkváče, lacláče i letní kalhoty spojené s žabičkovým vrškem, svítivé barvy, svetry do téčka, boty na klínu, dřeváky, prestižky, konversky (tehdy číny) o žabkách nemluvě. Vrátily se různé barvy a střihy, vodová i foukaná, ale účes na Jágra, přehazovačka, trvalá a krepované vlasy, to se naštěstí nevrátilo a doufejme, že to tak i zůstane ;)
