Preventivně nastřihnout při porodu, to je jako nechat si chirurgicky odstranit prsty, protože bychom si je přeci mohli při sekání dřeva useknout.
Číst komentáře k některým porodním příběhům je mnohdy výživnější než samotný příběh. Nedávno jsem četla o zkušenosti ženy, u které proběhla preventivně epiziotomie - tedy nástřih hráze, ačkoliv si jej vysloveně nepřála - ale jak už to bývá, při porodu bývá žena příliš slabá na to, aby se mohla bránit. Drtivá většina čtenářek její pocity znásilnění bagatelizovala a užívala spásnou větu typu „Co si stěžuješ, porod bolí a hlavní je, že máš zdravé miminko!“
Nástřih je ještě stále ženami vnímán jako nezbytnost. Stejně jako u zakázaného a přitom stále používaného tlačení na břicho by přitom většinou stačilo jen změnit polohu. Při poloze vleže na zádech jsou porodní cesty o třetinu méně průchodné a díky směřování porodních cest žena v podstatě tlačí do kopce. Porodník se tak snaží zvětšit průchodnost, namísto aby podporoval ženu v tlačení v jiné poloze než vleže na zádech, kdy jsou porodní cesty zcela volné. Zajímalo by mne, jak by se muž, kterému by se v této nelogické poloze - vleže na zádech, pod dohledem lékařů, nepodařilo vykonat onu pro čich méně příjemnou potřebu, tvářil na to, kdyby jej zdravotník raději preventivně nastřihnul. Vždyť by se jinak mohl natrhnout! A jak vám potvrdí i mnoho nástřihu oddaných žen, takové natrhnutí pak může být ještě horší než samotný nástřih! Bohužel tento názor ignoruje fakt, že při případném natržení jde tělo cestou nejmenšího odporu, zatímco při nástřihu se porodník nesnaží vyhnout velkým cévám a svalům. Ignoruje také to, že umělý zásah - nástřih - bude vždy vědomá žena vnímat negativněji než přirozené natržení. Záměrně zdůrazňuji, že vědomá žena. Ženy plně odevzdané lékaři, nepochybující, že on ví více než její tělo, za nástřih ještě poděkují.
A co víc, nikdy vlastně nebylo potvrzeno, že se nástřih hojí lépe než přirozené natržení. Nebo že by epiziotomie chránila před vážným natržením hráze. Neexistují ani vědecké důkazy o tom, že by měla kladný vliv na poškození pánevního dna, jak je často argumentováno. Netvrdím, že neexistují výjimky, kdy může pomoci, kdy je například matka vyčerpaná a není schopna porodit jinak než vleže. Nicméně stále je řeč o stříhání preventivním.
Nástřih porodních cest proti vůli rodičky je skutečně znásilněním. Proč vnímáme obřízku, prováděnou v některých zemích z kulturních důvodů, jako zvěrstvo, ale epiziotomii obhajujeme? Protože jsme si zvykly, že porod je utrpení a hlavní je zdravé miminko na konci příběhu. Převzali jsme přístup lékařů. (O tom, že porod může být také ten nejkrásnější zážitek, o tom už je jiný příběh.)
Celá situace je už tak tragikomická, že vznikají recesní skupiny Hnutí pro nepřirozený porod, ve které je přípustná pouze poslušnost a vděčnost za jakékoliv zásahy do porodu a kde černý humor je asi jediné, co dokáže odlehčit mnohdy donebevolající případy z porodnických lehátek. Hlášky zde pronášené mne dostávají do kolen, naštěstí v dobrém slova smyslu. A tak si na závěr dovolím použít jednu zde oblíbenou jako reakci na stav celé české porodní scény: „No to mě teda nastřihni!“
