Všichni se musíme promořit !?

V prohlášeních ve veřejném prostoru aktivních odpůrců protiepidemických opatření je napadáno i současné uzavření škol.   

Podle nich je třeba zrušit dosud vydávaná opatření, neboť jediné správné řešení je nás všechny novým koronavirem promořit. Uzavření škol, které nám pomáhá omezit šíření nemoci Covid-19, je označováno za „poškození mladé generace“ v situaci, kdy „není jasně prokázáno její ohrožení touto nemocí“. Inu, odpůrci tohoto protiepidemického opatření nechápou, že školy nejsou zavřené proto, že by snad nový koronavirus pro děti byl více nebezpečný než pro dospělé, ale proto, že snadné šíření viru mezi žáky a studenty vede k následnému přenosu na jejich rodiče, prarodiče a dále do společnosti. I když jsou studie u dětí relativně omezené, není pravda, že virus nešíří. Z hlediska virového onemocnění je to u nich prakticky stejné jako u dospělých, jen se s tím lépe vyrovnávají. Ovšem zarážející jsou i výroky promořovačů „že je někdo nakažený novým koronavirem, ještě neznamená, že je nemocný“. Tedy je snad úplně a beze zbytku zdravý? To je mi pěkný kotrmelec v logice. Pokud tohle někdo tvrdí, plete si pojmy s dojmy. Vždyť všichni ti lidé jsou infikováni, jen příznaky a průběh nákazy jsou u každého jiné. To když bude někdo HIV pozitivní, tak bez rozvoje AIDS (syndrom získaného selhání imunity) může být úplně v klidu, neboť je zcela zdráv? 

Infekční nemoci tu byly, jsou a budou. A není sporu o tom, že virus SARS-CoV-2 je vysoce infekční a naše populace je k němu vnímavá. Dnes už víme, že hlavní cestou vylučování tohoto koronaviru z nemocného organismu jsou sekrety z dýchacích cest. Vysokou nakažlivostí se tak vyznačují jedinci, kteří mají typické projevy respirační infekce: horečku, záchvaty kašle, nebo i rýmu. Přičemž přítomnost koronavirové RNA v dýchacích cestách bez odpovídajících klinických projevů se zdá nasvědčovat bezpříznakovému průběhu infekce. Ovšem i v případě, že u některého člověka probíhá infekce virem SARS-CoV2 asymptomaticky (bezpříznakově), může se jeho prostřednictvím infekce šířit dál. Je pravda, že u osob bez projevů respirační infekce je nakažlivost onemocnění podstatně nižší, přičemž není příliš důležitý jejich celkový zdravotní stav. Ale i takovýto člověk je infikovaný a může nákazu šířit v populaci.

Jinak řečeno, nový koronavirus SARS-CoV2 není dosud adaptován na lidského hostitele, proto vyvolává nemoc s různým klinickým obrazem, a to podle toho, co mu imunitní systém napadených osob dovolí. Většina infekcí dnes u nás probíhá buď tzv. asymptomaticky (bezpříznakově), nebo jako lehké samoúzdravné onemocnění (podobné jiným nespecifickým virovým onemocněním), které zpravidla trvá 1-5 dní. Stav pacientů s touto formou nemoci tak nevyžaduje hospitalizaci, neboť u nich nemoc Covid-19 nepropukla v plné síle. Ovšem i zde se jedná o jednu z forem nemoci a nemůžeme o těchto osobách hovořit jako o úplně zdravých lidech. Navíc nemáme dosud žádná souhrnná data z výzkumů, která by potvrzovala v laické veřejnosti již hluboce zakořeněný názor, že drtivá většina nákaz koronavirem SARS-CoV2 u nás probíhá vpravdě asymptomaticky, skutečně bezpříznakově v pravém smyslu tohoto slova, tedy bez jakéhokoli příznaku.

Nutno zde podotknout, že podle časopisu Science se v případě Covid-19 ukázalo, že 71 procent infikovaných osob nenakazilo nikoho dalšího, ale necelých 8 procent zkoumaného vzorku se postaralo o dalších 60 procent nově nakažených. Na takovémto přenosu se podílí takzvaní superpřenašeči. To jsou často i děti a mladí dospělí, kteří nákazu šíří uvnitř domácností. A ve chvíli, kdy byl jeden člen domácnosti infikován, je tu velká pravděpodobnost, že nakazí i další. Přičemž si však na základě svých skrovných poznatků dovolím pochybovat o tom, že třeba u našich středoškoláků, nyní již odkázaných na distanční výuku, probíhala či probíhá nákaza novým koronavirem vpravdě asymptomaticky, skutečně bezpříznakově v pravém smyslu tohoto slova.

Neboť nejčastěji se u nich nákaza, podle mých informací, projevuje zvýšenou teplotou (nikoli horečkou), lehkou rýmou a bolestí hlavy. Leckdy se objevuje i ztráta čichu, ale zpravidla je přisuzována rýmě, která rychle odezní. Pokud našeho středoškoláka k večeru začne trápit bolest hlavy a necítí se dobře, jde si lehnout. A z „nachlazení“ se prostě a jednoduše vyspí. Druhý den se zpravidla cítí fit a může se zas věnovat svým oblíbeným počítačovým hrám. Ztráta čichu sice může přetrvávat po několik dní, ale ta se neobjeví u každého a není to žádná komplikace, která by mu bránila obsluhovat jeho smartphon neboli chytrý telefon, či on-line  klábosit na sociálních sítích. A protože neměl horečky, záchvaty kašle, ani ho nebolely klouby, netrpí dušností ani dlouhodobou únavou, mnohdy nejenže nevěnuje infekci pozornost, ale často on i jeho okolí při pozitivním testu jsou toho názoru, že u něho infekce proběhla asymptomaticky, tedy bezpříznakově.

Co je však důležitější, jak v srpnu již ve svém manuálu ke koronaviru veřejnosti vysvětloval prof. MUDr. Jiří Beneš z Nemocnice na Bulovce, zvláštnosti koronavirové infekce spočívají v tom, že se virus někdy množí jen na sliznicích, jindy pronikne do plic a u některých pacientů se dostane i do krevního řečiště. Každé této situaci přísluší jiná intenzita imunitní odpovědi. V zásadě platí, že organismus může na koronavirovou infekci reagovat některým z typů imunitní odpovědi, nebo nějakou kombinací těchto možností. Přičemž pro krátkodobou ochranu u lehkých forem infekce zpravidla postačí využití mechanismů tzv. nespecifické imunity, zejména interferonu alfa a NK buněk. V tomto případě nebývá aktivována specifická imunita, nevzniká tedy imunitní paměť. A po takto proběhlé infekci zůstává člověk stejně vnímavý při eventuálním dalším styku s virem, jako byl na počátku.

Tedy jak bychom pak v situaci, kdy většina nákaz koronavirem SARS-CoV2 má probíhat asymptomaticky, po zrušení protiepidemických opatření mohli promořováním obyvatelstva zastavit šíření nemoci Covid-19 ?