O čtení DNA Ježíše Krista
Na začátku osmdesátých let 20. století vědecká obec začala uvažovat o přečtení kompletního zápisu dědičných vlastností našeho druhu, tedy lidského genomu, považovaného za jedno z nejhlubších tajemství v dějinách poznávání zákonitostí přírody. Prosazení projektu nebylo jednoduché, neboť po světě se ozývaly všelijaké protestující hlasy. Nicméně v roce 1990 se projekt HGP (Human Genome Project) rozeběhl a práce se účastnilo několik stovek vědců z více než 20 laboratoří celého světa. Laboratoře se z důvodů koordinace sdružily do organizace nazývané Mezinárodní konsorcium pro sekvenování lidského genomu (International Human Genome Sequencing Consortium). V září 1999 do hry ještě vstoupila soukromá americká firma Celera Genomics, obě skupiny pak ohlásily dokončení práce prakticky současně. Rozluštění lidského genomu bylo oficiálně oznámeno 14. dubna 2003. A ve Spojených státech, které přispěly největší měrou jak prací, tak finančními prostředky, bylo dokončení tohoto projektu přirovnáváno k prvnímu přistání člověka na Měsíci.
Do začátku sedmdesátých let byla analýza molekuly deoxyribonukleové kyseliny (zkratkou DNA) možná pouze nepřímo. Obrat nastal až v letech 1972-1975 se zavedením metody molekulového klonování DNA, detekce specifických sekvencí a rychlých metod sekvenace DNA. Tehdy také začaly vědecké týmy nadšeně diskutovat o tom, co všechno mohou lidstvu přinést analýzy DNA. A někdy v té době se ve Spojených státech mezi entuziasty zrodil nápad, že pokud existují po světě relikviáře, ve kterých se mají nacházet zbytky krve ukřižovaného Ježíše Krista (na trnech z jeho koruny, na třískách z kříže, na kopí jímž měl být proboden, ale například i na Turínském rubáši) bylo by časem možné analyzovat i Ježíšovu DNA. To by znamenalo získat z relikviářů zbytky zaschlé krve, nebo vlasy. Existuje spousta relikviářů, které mají údajně obsahovat ústřižky vlasů Ježíšovy matky Marie, i když by podle jejich obsahu musela být Marie nejenom černovláska, ale zároveň i brunetka, nebo dokonce blondýnka. Ale vlasy samotného Ježíše žádný relikviář neukrývá. Navíc analyzovat DNA z vlasů nebylo tak jednoduché jako analyzovat DNA z krve. A tak se někteří badatelé domnívali, že stačí podrobit analýzám zbytky zaschlé krve z textilií, jakými jsou Turínské plátno, nebo šátek či rouška z hlavy ukřižovaného Krista, uložená v katedrále ve španělském Oviedu. Neboť pohřební plátno z Turína a rouška z Ovieda podle některých hypotéz představují dvě komplementární (doplňující se) relikvie.
Roku 1978 tým amerických expertů v rámci projektu STURP (Shroud of Turin Research Project) začal poprvé zkoumat Turínské plátno. O výsledcích výzkumu badatelé informovali veřejnost v závěrečné zprávě, uveřejněné v roce 1981. Když prostudovali odborníci stopy krve na Turínském plátně, dospěli k závěru, že se jedná o krevní skupinu AB RH negativní. Stejná krevní skupina byla překvapivě zjištěna i na roušce z Ovieda, která měla halit hlavu ukřižovaného Ježíše. V roce 1998 totiž provedla skupina španělských vědců (Moreno, Blanco a Almedar) srovnávací studii Turínského plátna a roušky z Ovieda (Svatá potní rouška, někdy též Sudario z Ovieda), která podle radiokarbonové datovací analýzy pochází ze sedmého století našeho letopočtu. Také materiál Turínského plátna byl podroben v roce 1988 radiokarbonové datovací analýze, jež zpochybnila jeho historickou autenticitu. Plátno podle tehdejší analýzy mělo být utkáno někdy mezi rokem 1260 a rokem 1390.
Turínské plátno (zvané též rubáš) s poškozením, ke kterému docházelo v průběhu historie.
Všechna další do budoucna plánovaná pátrání po původu a době vzniku plátna nakonec ztížila skutečnost, že bylo v roce 2002 na žádost duchovních Turínské plátno spěšně a v tajnosti „restaurováno“. Neodborná manipulace s plátnem změnila jeho povrch a znemožnila, mimo jiné, analýzy spór a pylových částic, zachycených v látce. Přitom například profesor Avonoam Danin, jeden z nejvýznamnějších izraelských botaniků, ze stop na látce již určil rostlinu kacibu (Zygophyllum dumosum). Rozšíření této suchomilné rostliny zahrnuje poměrně malý areál na Blízkém východě, konkrétně Izrael, palestinská území, Sinajský poloostrov, Jordánsko a severozápad Saudské Arábie. Mezi tím byly výsledky radiokarbonové datovací analýzy, prováděné roku 1988, zpochybněny. Neboť analyzovaný vzorek látky pocházel z okrajů plátna, které bylo v průběhu několika století evidentně opravováno a pečlivě doplňováno vhodnými záplatami. A skutečně pak další výzkum z roku 2004 stáří Turínského plátna posunul.
Posunul ho blíže k době Ježíšovy smrti, až k roku 900 našeho letopočtu. Zároveň však nadobro vyloučil tu nejzajímavější možnost, že bylo Turínské plátno utkáno někdy kolem počátku našeho letopočtu. A tak již nemá (podle oficiálního vyjádření svých představitelů) církev na dalším zkoumání Turínského plátna zájem. Ovšem ze zaschlé krve na obou výše jmenovaných textiliích žádná DNA extrahována nebyla. Podle genetiků to ani nebylo možné, neboť DNA v takovýchto starých zbytcích zaschlé krve je natolik degradovaná (rozpadla se), že ji není možné přečíst, tedy jak říkají odborníci, nelze ji sekvenovat. A to ani tou nejdokonalejší či nejcitlivější metodou, která se v posledních několika letech při analýzách DNA uplatňuje. Navíc nejnovější metody sekvenování jsou natolik citlivé, že u každého kousíčku zaschlé krve odebraného z Turínského plátna i španělské roušky by se nevyhnutelně projevila kontaminace. Zjednodušeně řečeno, do výsledků analýzy by se mohla promítat DNA osob, které plátno držely v rukách, nebo na něj třeba jen kýchly. A těch v průběhu historie nebylo málo.
Pokud by někdy byly nalezeny kosterní pozůstatky, o kterých by se dalo předpokládat, že patřily Ježíšovi, dokázaly by vědecké týmy už z pouhého tvaru lebky určit, zda šlo opravdu o Galilejce. A přesto, že by kostra měla být 2 000 let stará, mohly by z některého zubu extrahovat plnohodnotnou DNA a podrobit ji analýze. Jenže jak podle církve, tak i podle některých křesťanských badatelů, nemohou být žádné kosterní pozůstatky Ježíše na planetě Zemi nalezeny, neboť nespočinul jako obyčejní lidé v zemi, nýbrž po té, co se rozloučil se svými učedníky, vstoupil na nebesa. A tak tedy vědci, chtiví Ježíšovy DNA, museli začít, v souladu s církevním učením, hledat jinde. Protože je DNA v krvi na textiliích degradovaná (přičemž ani jedna z dosud zkoumaných textilií, spojovaných s Ježíšem, s největší pravděpodobností nepochází z doby jeho ukřižování) a žádné vlasy Ježíše se do dnešních dnů nedochovaly, vzpomněli si badatelé na relikviář, který by měl obsahovat maličký kousek Ježíšova organismu. Pokud Ježíš opravdu vystoupil na nebesa, zdá se být nelogické, že by tu mohl na Zemi zůstat nějaký kousek jeho těla. Ale tato možnost není vyloučena. Badatelé i církev se shodují na tom, že něco takového možné je. Neboť Ježíš, několik dnů po svém narození, prošel tradiční obřízkou.
Mužská obřízka, jinak též „cirkumcize“, je drobný chirurgický zákrok, při kterém je odstraněna kožní řasa, normálně překrývající žalud penisu, nazývaná předkožka (prepucium). Důvody pro provedení tohoto zákroku bývají medicínské, náboženské nebo osobní. Z hlediska medicínského snižuje obřízka riziko mykóz, zánětů močových cest či zánětů předkožky, neboť bakterie a plísně milují teplé a vlhké prostředí. Zároveň mužská obřízka snižuje pravděpodobnost nákazy pohlavně přenosnými chorobami, přičemž se také snižuje, jak dnes už víme, riziko rakoviny děložního čípku u sexuální partnerky obřezaného muže. Z náboženských důvodů se obřízka dodnes praktikuje u židovských chlapců a muslimů. Standardně se provádí u chlapců (tak jako tomu bylo dříve i u nás) v amerických porodnicích z hygienických důvodů, i když s rychle klesající tendencí. Neboť odpůrci obřízky poukazují na porušování lidských práv - novorozenec totiž nemůže o takovémto zákroku, který se u něho projevuje v dospělosti, sám svobodně rozhodnout. Obřízka není dnes nevratná. V případě potřeby lze obřezanou předkožku rekonstruovat. Původně ji lékaři nahrazovali všelijakými plastovými kroužky, postupem času byl však vyvinut operační postup, který umožňuje uvést předkožku do podobného stavu, v jakém byla před obřízkou.
Z náboženských důvodů se praktikuje obřízka u židovských chlapců díky smlouvě, kterou nalezneme v První knize Mojžíšově: „Znamením mé smlouvy mezi mnou a vámi i tvým potomstvem, kterou budete zachovávat, bude toto: Každý mezi vámi, kdo je mužského pohlaví, bude obřezán“. Tím, že se obřízka posunula do doby krátce po narození, se stala iniciačním obřadem, který symbolizoval vstup do náboženského společenství. V První a Druhé knize Mojžíšově se dočteme, že obřízce podléhali všichni mužští obyvatelé domácnosti, včetně otroků. Dokonce i cizinci, pokud se chtěli zúčastnit „hostiny velikonočního beránka“. A i když se dnes o tom moc nemluví, nevyhnul se tomuto rituálu ani v Betlémě narozený chlapec, ze kterého pak vyrůstal Ježíš Kristus. Pokud předpokládáme, že byl Ježíš skutečnou, historicky doloženou osobou, nelze o jeho obřízce pochybovat (nikdy o ní nepochybovala ani církev). Zde se badatelé opírají především o starověké texty, které napsal lékař jménem Lukáš, z jehož řádků se mimo jiné dozvídáme, že Ježíš prožil dětství jako každé jiné tehdejší dítě a že i po jeho narození posléze nastal „čas k jeho obřízce“. Svátek Obřezání Páně (Circumcisio Domini) začali křesťané slavit zhruba v šestém století (v oblasti dnešní Francie, Belgie, severní Itálie, ale i Španělska), kdy byl datum svátku stanoven na prvního ledna. Přičemž v samotném Římě začal být Svátek Obřezání Páně slaven až ve století třináctém.
Předkožka obřezaných židovských chlapců v dobách kolem počátku našeho letopočtu bývala zakopána. Jiný osud však čekal předkožku Ježíše. Po jeho obřezání měla Marie, oproti tehdejší tradici, uložit předkožku (prepucium) svého synka, o jehož výjimečnosti byla přesvědčena, do alabastrové nádobky, v níž se uchovával vonný olej (podobně jako např. naše maminky si dnes uschovají první zub svého potomka). Nádobka měla být v dobách rozkvětu křesťanství přepravena do Evropy, čímž se z ní stává jedna z nejuctívanějších relikvií - Svatá předkožka Ježíšova (v historii církve se relikvie ukázaly být nezbytné pro vznik rozvíjejícího se náboženství: to si nežádalo jen složku duchovní, ale i složku hmotnou či fyzickou, ba přímo dotýkanou, v podobě svatých relikvií). Předkožka Páně byla pak oficiálně uctívána až do začátku 20. století. Pak náhle došlo ke striktnímu zákazu jejího uctívání, kdy za uctívání Předkožky Páně církev hrozila neposlušným věřícím exkomunikací. Vatikánský koncil v roce 1962 svátek Obřezání Páně připadající na první den v roce definitivně zrušil a kalendářní reforma z roku 1969 na toto datum vrátila slavnost Matky Boží Panny Marie. Což ovšem věřícím z italského městečka Calcata Vecchia nebránilo u příležitosti tohoto mariánského svátku dál vynášet z chrámu Svatou předkožku Ježíšovu, kterou pak spolu s ostatními relikviemi po ulicích Calcaty nosili v liturgickém průvodu.
Ve středověku se vyskytovalo Svatých předkožek několik. Jedna byla dokonce v majetku nadmíru zbožného českého panovníka Karla IV., přezdívaného Otec vlasti, který nechal na Karlově náměstí postavit honosnou gotickou kapli Božího Těla, v níž byly umístěny všechny významné relikvie, jejichž značnou část panovník nashromáždil při svých cestách po Evropě (podle jedné legendy se má Svatá předkožka z odkazu Karla IV. nacházet mezi relikviemi ze Svatovítského pokladu). V sedmnáctém století chtěl tento problém vyřešit teolog Leo Allatius, jenž prohlásil, že předkožka Kristova vstoupila s Ježíšem na nebesa a lze ji na noční obloze zahlédnout v podobě Saturnova prstence. Postupem doby pak byly údajné předkožky Ježíšovy prohlášeny za falzifikáty. Přesto dnes existuje zdobená schrána s Ježíšovou předkožkou, jejíž pravost nebyla nikdy zpochybněna. Ta byla původně uložena v Římě, ale později se ocitla díky válečným událostem v již vzpomínaném městečku Calcata, kde se až do druhé půle 20. století nacházela ve vlastnictví místního kostela, v němž 1. ledna roku 1983 otec Dario Magnoni věřícím oznámil, že schrána se Svatou předkožkou Ježíšovou byla ukradena.
V televizním dokumentu z produkce Channel 4, odvysílaném v roce 1997, po Kristově předkožce (Holy Prepuce) v Itálii neúspěšně pátral britský novinář Miles Kington. A před necelým měsícem, 22. prosince 2013, odvysílala stanice National Geographic Channel dokumentární film s názvem Pátrání po Svaté předkožce (The Quest for the Holy Foreskin), v němž po této relikvii znovu pátral David Farley. S ním se sice duchovní z italské Calcaty (na rozdíl od některých církevních znalců) o inkriminované relikvii nehodlali vůbec bavit, alespoň mu však potvrdili, že schrána se Svatou předkožkou, zdobená drahokamy, byla skutečně v majetku místního kostela až do roku 1982. A i když podle některých spekulací stojí za zmizením Svaté předkožky Vatikán, kloní se badatelé i věřící k názoru, že za jejím zmizením stojí spíše jen někdo, kdo Vatikánu naslouchal. V této souvislosti se zdá být nejzajímavější skutečnost, že otec Dario Magnoni při ohlášení krádeže přiznal, že tato svatá, nadmíru vzácná a pro svoji zdobenou schránu velmi cenná relikvie nebyla uložena v kostele, ale u něho doma ve skříni. I kdyby ji skutečně ukradl nějaký řadový zloděj, byl by si nutně v katolické Itálii jejího významu či svatosti dobře vědom a rozhodně by ji nezničil: ten by tak nanejvýš zpeněžil zdobený relikviář. A pokud za zmizením relikvie stál některý duchovní, bude jistě dobře uschována. Tak vlastně vědeckým týmům, které touží prozkoumat tuto relikvii a určit stáří oleje z nádobky, zbývá sice malá, ale přece jen naděje, že Svatá předkožka Ježíšova z Calcaty bude časem vypátrána.
Vždyť nakonec i nejvyšší představitele církve by jistě zajímalo porovnání DNA z předkožky s DNA z údajných vlasů Ježíšovy matky. Neboť DNA z vlasu je možné dnes analyzovat tak, že se vyčištěním vzorku mohou badatelé vyhnout jeho kontaminaci. A u DNA, extrahované ze struktury měkké tkáně, kontaminace nehrozí. U tkáně zakonzervované v oleji je také menší pravděpodobnost degradace řetězců DNA, k jaké docházelo u skvrn zaschlé krve na plátně. Tedy porovnáním DNA z předkožky a DNA z vlasů dochovaných v relikviářích je možné určit, které vlasy jsou matky chlapce, jehož předkožka se v oleji dochovala až do dnešních dnů. Jinak řečeno, pokud je předkožka skutečně Ježíšova, můžeme pak případně najít mezi falzifikáty skutečné vlasy jeho matky Marie. A ač se to zdá být laikům neuvěřitelné, mohli bychom posléze nalézt i Mariiny příbuzné z její rodové linie, po světě žijící. Tak jako tým genetiků u nás v Čechách nedávno nalezl žijícího příbuzného faraóna Tutanchamóna.
Jenže. Zde je to velké „jenže“. Pokud by předkožka byla skutečně Ježíšova, znamenala by pro církev velké dilema. Nejde zde ani tak o to, že by bylo možné nalézt žijící vzdálené příbuzné Ježíše Krista, jako spíše o to, že by analýza DNA z předkožky mohla vnést definitivně jasno do Ježíšova původu. Podle většiny katolických teologů sice žil Ježíš jako člověk, ale narodil se panně, která nebyla oplodněna žádným mužem: „Jeho matka Maria byla zasnoubena Josefovi, ale dříve než se sešli, shledalo se, že počala z Ducha svatého“. Přitom však Ježíš jako historicky doložená osoba musel mít jeden chromozóm X od matky a jeden chromozóm Y od otce, který u mužských potomků určuje pohlavní odlišnost. Na chromozómu Y je umístěn klíčový gen SRY, který při vývoji v děloze přepíná v embryu mechanismy tak, aby se nadále nevyvíjelo jako žena, ale začalo se měnit v muže s jeho pohlavními znaky a orgány.
Je pravda, že římskokatolická církev v posledních desetiletích začíná projevovat snahu o modernizaci a v mnoha případech již zahájila dialog s vědou. O tom nakonec svědčí i projev papeže Jana Pavla II. z roku 1992 před Pontifikální akademií věd, ve kterém nejen že se oficiálně jménem církve omluvil za kauzu Galileo Galilei, ale též prohlásil: „Stane-li se, že autorita Písma svatého je postavena do protikladu s jasným a jistým odůvodněním rozumu, musí to znamenat, že osoba, která interpretuje Písmo, ho správně nechápe.“ Ale i když uběhlo plných 20 let od tohoto zásadního prohlášení, nic zatím nenasvědčuje tomu, že by se jím představitelé katolické církve řídili. Nakonec i objev fragmentu křesťanského rukopisu, zveřejněný roku 2012 v Římě na Mezinárodním kongresu koptských studií profesorkou Karen L. Kingovou, která není jen uznávanou historičkou raného křesťanství, ale zastává i profesuru teologie, vyvolal u katolické církve nelibost. Neboť fragment starověkého papyru, jehož pravost potvrdila řada expertů, přináší důkaz o tom, že Ježíš byl ženatý.
Otázkou tak zůstává, nakolik by se římskokatolická církev, která se zatím nedokáže smířit ani s představou ženatého Ježíše, mohla smířit s případným faktem, že Ježíšovu matku Marii ve skutečnosti oplodnil obyčejný muž. Tedy že Ježíš byl počat jeho pouho pouhým pozemským otcem...
První molekulu DNA objevil už v roce 1869 švýcarský lékař Miecher, avšak charakteristickou strukturu DNA objevili až Watson s Crickem. V březnu 1953 pak Crick, Watson a Wilkins sestavili první model DNA s dvojitou šroubovicí, která připomíná miniaturní točité schodiště. Jeho stupně tvoří takzvané báze, označované písmeny A, T, C a G.
Quest For The Holy Foreskin Videos Online - National Geographic Channel - UK:
http://natgeotv.com/uk/quest-for-the-holy-foreskin/videos/christs-circumcision
Karel Wágner
Šokující palivo budoucnosti
Po každém smažení řízků nám zůstane na pánvi olej, co by se správně neměl vylévat do záchodové mísy.
Karel Wágner
Čert aby se v tom vyznal (III)
Do osobních automobilů se spalovacím motorem lze namísto benzínu i nafty tankovat syntetická paliva.
Karel Wágner
Čert aby se v tom vyznal (II)
Vodík je v EU považován za důležitý zdroj energie, který by měl sehrát klíčovou roli v současném energetickém přechodu.
Karel Wágner
Čert aby se v tom vyznal
Nejnovější data z osmi lokalit v České republice mají velký význam pro debaty o klimatické změně.
Karel Wágner
Neskutečný propadák České televize
Osmý díl s názvem Lada Lazarová uzavřel seriál To se vysvětlí, soudruzi!, kterému před jeho premiérou 3. března předcházely mimořádné přísliby.
Další články autora |
Policie v pohotovosti kvůli hrozbě terorismu. Zadržela podezřelého cizince
Policie dopadla cizince podezřelého ze zvlášť závažného zločinu, po kterém vyhlásila pátrání v...
V Turecku zemřela česká zpěvačka Victoria. Zavraždil ji její vlastní manžel
Česká zpěvačka Victoria byla zavražděna v Ankaře. Podle tureckého portálu Hürriyet ji zabil její...
„Ukrajinská sebevražda“. Intriky v Kyjevě čím dál víc frustrují Západ
Kádrové změny nezmítají jen ruským ministerstvem obrany, rostoucí pozornost vzbuzují i rošády v...
Dar pro Ukrajinu prostřednictvím Čechů vyvolal na Tchaj-wanu bouři
Premium Dar, který má pomoci Ukrajině s obnovou tamního zdravotnictví, způsobil na Tchaj-wanu politický...
Volby vyhrálo ANO před SPOLU. Stačilo! i Přísaha mají dvě křesla, propadli Piráti
Volby do Evropského parlamentu vyhrálo v Česku hnutí ANO. Od voličů získalo 26,14 procenta hlasů,...
Převrat v britské politice? Nacionalisté v průzkumech poráží vládní stranu
Premium Do britských parlamentních voleb zbývají ani ne tři týdny a vypadá to na velký propadák vládních...
Past na mobil v ruce. Chorvatské radary řidiče vyfotí a rovnou mu pošlou pokutu
Premium Řidiči cestující v létě na dovolenou do Chorvatska mohou být nemile překvapeni, když jim do Česka...
Čokoládová holčička osladila život v SSSR. Boj o svou tvář ale prohrála
Seriál Kdo by neznal Aljonku. Nejslavnější ruská čokoláda je na trhu už téměř šedesát let a její věhlas...
Do konce měsíce výrazně zúžíme tým, slíbil Bartoš po volebním debaklu Pirátů
Reformy vnitřního fungování a kampaní Pirátské strany je třeba provést do konce příštího měsíce....
Agáta Hanychová: Nikdy jsem na nikoho nespoléhala. Sebe i svoje děti uživím sama
Zdá se, že se Agáta s ničím nemaže. Na první pohled ji nerozhodí žádný hejt, ani bývalí partneři, se kterými se dlouho soudila o rozložení péče o...