Konec strachu na spadnutí

Není chřipka jako chřipka. Tou nejhorší pro lidstvo byla ta španělská, která na začátku minulého století probíhala ve dvou vlnách.

Druhá vlna zasáhla zejména města východních Spojených států a města Evropy, přičemž zvláště těžce probíhala ve věkové skupině 20-40 let, kde byla provázena perakutně (velmi prudce) probíhajícími zápaly plic, vyskytujícími se v některých případech i u dnešních pacientů s nemocí covid-19. Počet obětí španělské chřipky se jenom odhaduje, ale i tak se čísla pohybují mezi 20 až 40 miliony mrtvých. Tedy covid-19 nelze přirovnávat ke španělské chřipce a mezi počty zemřelých tenkrát a dnes klást rovnítko. 

Záludnost choroby covid-19 spočívá v tom, že má dvě tváře: nejen že má tvář sezónní chřipky, která většině lidí nic neudělá, ale současně má i tvář infekční choroby, která dokáže zablokovat zdravotnický systém a zabíjet tisíce lidí. Ale je velký rozdíl mezi tím jak byla před 100 lety vnímána lidmi španělská chřipka a jak je dnes vnímána choroba covid-19. Žijeme totiž ve světě zprostředkované (mediální) zkušenosti, kdy většina lidí sleduje televizi a poslouchá rádio, nebo alespoň brouzdá po sociálních sítích. Tedy se situací před 100 lety se ta dnešní nedá srovnávat. 

Po celé Evropě dosud z médií tekl proud negativních zpráv, často cílených na ty, co se nechají vystrašit (čím více kliků, tím větší zisk z inzerce), z čehož zas těžily jednotlivé vlády, kterým se tak lépe prosazují restrikce, aby pak musely rozdávat peníze kvůli těm jejich zásahům. A našli se ekonomové, kteří nám říkali, že bude třeba volit mezi penězi a zdravím. A další ekonomové říkali, že lepší je rychlá smrt než pomalé umírání, které malé firmy a podnikatele po vyvrcholení krize čeká. Přičemž lidé u nás bankéřům rvali hypotéky z rukou, zemědělcům se dařilo a doba znatelného růstu cen potravin údajně končí. A mezi tím vůkol nás jak houby po dešti rostly konspirační teorie spolu se záměrně, nebo jen z čiré hlouposti, šířenými dezinformacemi. A do toho všeho, jako triumf moderní vědy, přichází teď vakcinace.

V situaci, kdy evropské státy začaly očkovat své občany, je nejen bezpředmětné, ale i kontraproduktivní, oprašovat hypotézu stádní imunity s rychlým promořením. Je pravda, že vakcína nevymýtí obávaný virus, ten tu bude s námi, jako jiné koronaviry, už napořád. Pokud však vakcína bude aplikována logisticky rozumně, nebudou už u nás zahlcovány nemocnice a na obávanou nemoc bude umírat stále méně a méně lidí. A i když teď nějaký čas bude ještě docházet k některým restrikcím a pravidlo 3 R bude vyžadováno, zatlačíme poměrně rychle obávaný koronavirus do role krotkého adenoviru, který způsobuje běžná nachlazení.

Neboť drtivá většina osob z rizikových skupin včetně seniorů bude chráněna očkováním a mladí dospělí spolu s dětmi budou nákazu prodělávat v asymptomatické (bezpříznakové) formě. A v tom je ten zásadní, obrovský rozdíl oproti španělské chřipce z počátku 20. století, kdy ve druhé vlně, která se jako tsunami prohnala světem, umíraly ne tisíce, ale miliony mladých lidí. Pak si snad konečně všichni uvědomí, že v ukazatelích nákazy nám ve skutečnosti nejde o počty pozitivně testovaných, ale především o počty hospitalizovaných a vážně nemocných, kdy se konečně lidé zbaví v koutku jejich mysli usídleného strachu. 

Nový koronavirus vakcínou nevyhubíme. Ale díky vakcíně se s ním naučíme žít. A pocity strachu, který je součástí naší evoluční výbavy, se v případě obávané nákazy budou měnit v respekt.