Jak Turecko válčilo s Kurdy
Je obecně známo, že se začátkem roku 2014 v Iráku spojily nejrůznější frakce islamistů, bojujících v Sýrii proti Asadovi a v Iráku proti koalici vedené Spojenými státy. Na jaře toho roku nejenže džihádisté vystupňovali útoky na Asadovo vojsko, ale zaútočili i na pravidelnou iráckou armádu a dobyli řadu velkých měst na severu Iráku. Po řadě územních zisků pak vyhlásili v červnu 2014 chalífát s názvem Islámský stát (IS), do jehož čela se postavil samozvaný kalif či chalífa Abú Bakr Bagdádí. Islamisté útočili i na jim vzdorující, avšak málo vyzbrojené Kurdy, které nazývali „nevěřícími psy“. Pročež Masúd Barzání, prezident iráckého autonomního Kurdistánu, požádal mezinárodní společenství o dodávku zbraní.
Jako první iráckým Kurdům zbraně poskytly Spojené státy a Francie, následovala je Itálie, připojily se pak i Británie s Německem. V srpnu 2014 dodávku zbraní pro kurdské milice schválila i česká vláda: "Jde o výzbroj ze starších zásob, u které se v souvislosti s přezbrojováním na moderní výzbroj podle standardů NATO nepředpokládá její využití. Naopak pro Kurdy, kteří žádají mezinárodní společenství zejména o ruční zbraně a munici sovětského původu, představuje dar významnou pomoc," uvedl ministr obrany Martin Stropnický. Pozornost našich sdělovacích prostředků pak vzbudil v prosinci 2014 letecký most z Pardubic do Bagdádu, kdy kurdským pešmergům naše armáda posílala přes 5 000 hlavic do reaktivních protitankových granátometů RPG-7, v Pardubicích naložených do transportního letounu C-17 Globemaster amerického letectva. Náklad mířil přes Bagdád do kurdské metropole Irbílu na severu Iráku, tedy do centra iráckého Kurdistánu. Zbraně tak obdržela irácká Pešmerga (ozbrojená složka iráckého Kurdistánu) a nikoli Lidové obranné jednotky (YPG), nebo Jednotky ochrany žen (YPJ), které bojovaly v syrské Kobani u hranic s Tureckem.
Když se začalo v Kobani bojovat, sledovaly televizní štáby, usídlené těsně za turecko-syrskou hranicí, jak se necelé tři tisíce mužů a žen z YPG a YPJ vaří v obleženém kotli, ostřelovaném přesilou džihádistů z Islámského státu, kterých podle tehdejších odhadů mělo být 8 až 10 tisíc. V nejkritičtější fázi bojů se americká administrativa uvolila na padácích Kurdům shodit munici a lékařský materiál, který jednotkám YPG poskytla irácká Vlastenecká unie Kurdistánu (PUK), aby pak spojenci konečně zahájili nálety na pozice IS ve městě a kolem něj. Některé zbraně, americkým letectvem shazované v Kobani, namísto Kurdů získali islamisté, což bylo patrné i z videozáběrů, které zveřejnila agentura Reuters, u nás pak třeba iDNES. Zde odkaz na video:
http://video.idnes.cz/?idvideo=V141022_093645_tv-zpravy_mku
Dle návrhu mezinárodní koalice bojující proti Islámskému státu se do pomoci obráncům Kobani jako regionální velmoc mělo zapojit i Turecko. To se ovšem do bojů odmítalo zapojit, přičemž kritizovalo i vyzbrojování Kurdů. Jeho údajná, některými našimi novináři tradovaná „pomoc“ spočívala v tom, že nakonec ustoupilo naléhání koalice a povolilo přesun iráckých kurdských milic Pešmerga do Kobani přes své území. Díky tomuto dlouho zdržovanému přesunu tam iráčtí pešmergové konečně dopravili tolik potřebnou těžkou techniku (především houfnice) a dobyli strategickou vrchovinu u Kobani. „Získání pohoří se může ukázat jako rozhodující moment pro osud Kobani,“ uvedl tehdy Guney Yildiz, zpravodaj BBC. Což se potvrdilo, když syrské jednotky YPG začali iráčtí pešmergové podporovat svým dělostřelectvem.
V té době představitelé turecké diplomacie zdůrazňovali, že při americké dodávce zbraní do Kobani nebyl využit turecký vzdušný prostor. Jak k tomu poznamenala agentura AP, turecká vláda se totiž nechala slyšet, že je zásadně proti jakýmkoli zásilkám zbraní Kurdům v Sýrii. Načež americký ministr zahraničí John Kerry veřejně prohlásil, že americká pomoc Kurdům v Kobani je reakcí na krizovou situaci kolem města, což neznamená změnu americké politiky. „Já i prezident jsme hovořili s tureckými představiteli a ujistili jsme je, že se nejedná o změnu politiky USA. Jde o krizi a mimořádnou situaci,“ řekl Kerry na jednom ze svých vystoupení.
V závěru roku 2014 a začátkem roku 2015 jednotky YPG postupně vytlačily islamisty nejen z města, o které se bojovalo více než čtyři měsíce, ale i jeho širšího okolí. Syrští Kurdové za pomoci pešmergů a spojeneckých náletů město v lednu definitivně osvobodili a tisíce utečenců se mohly vrátit zpět do Kobani. Jenže v červnu 2015 už bojovníci Islámského státu spolu s frakcemi dalších islamistů na severosyrské Kobani zaútočili znovu a ve městě propukly další boje. Představitelé kurdských jednotek YPG agentuře Reuters oznámili, že islamisté na město zaútočili ze tří různých stran. Syrská státní televize k tomu uváděla, že bojovníci Islámského státu do Kobani vstoupili i z Turecka. Ovšem guvernér přilehlé turecké provincie prohlašoval, že se tvrzení Kurdů nezakládá na pravdě, že islamisté do Kobani přišli z města Džarábulus (Jarabulus), ležícího třicet kilometrů východně.
A objevovaly se další rozpory. Jak o tom informovala agentura Reuters, v červenci 2015 turecká armáda podle očitých svědků spustila přeshraniční palbu na postupující kurdské jednotky YPG, dislokované ve vesnici nedaleko výše zmiňovaného města Džarábulus ze syrské provincie Aleppo, kterou ovládal Islámský stát. Turecké ministerstvo zahraničí popřelo, že by armáda útočila na syrské Kurdy, kteří osvobodili Kobani. Zároveň však k tomu jedním dechem dodávalo, že útočí na pozice zakázané militantní Strany kurdských pracujících (PKK). A podle premiéra Ahmeta Davutoglua v tom bude pokračovat, dokud PKK nesloží zbraně. K tomu se pak vyjádřil i turecký ministr zahraničních věcí Mevlüt Cavusoglu, který novinářům řekl, že Turecko mezi Islámským státem a PKK nevidí zásadní rozdíl: "Nemůžete říci, že PKK je lepší, protože bojuje proti IS," prohlásil. Podle jeho slov PKK bojuje s Islámským státem o moc a „nikoli za mír, nikoli za bezpečnost". Následně pak turecká diplomacie začala obviňovat z návaznosti na Stranu kurdských pracujících (PKK) i jednotky YPG, spadající pod kurdskou Stranu demokratické jednoty (PYD).
Ostatně, na jaře roku 2016 turecké diplomaty rozlítily fotografie příslušníků amerických speciálních sil, pořízené fotografem agentury AFP ve vesnici Fatisá severně od Rakky (Raqqa) v Sýrii, kteří si na uniformy připevnili insignie kurdských milic YPG. „Je neakceptovatelné, aby američtí vojáci nosili insignie YPG, teroristické organizace,“ reagoval na sérii snímků turecký ministr zahraničí Mevlüt Cavusoglu na summitu OSN v Antalyi. Mluvčí Pentagonu Peter Cook epizodu komentoval těmito slovy: „Když speciální jednotky operují v určitých oblastech, dělají kvůli své vlastní ochraně a bezpečnosti co mohou, aby splynuly s komunitou.“ Nicméně mluvčí americké mise podle agentury Reuters v reakci na turecké protesty později uvedl, že nášivky byly „nepovolené a nevhodné“ a příslušníci speciálních sil byli požádáni, aby insignie YPG ze svých uniforem odstranili.
Levicová Strana kurdských pracujících PKK (Partiya Karkeren Kurdistan) má své kořeny v Turecku a k jejím hlavním cílům patří boj za vytvoření kurdského autonomního státu na Kurdy obývané části území dnešního Turecka. Což se samozřejmě Turecku nelíbilo a začalo stranu separatistů potírat, z čehož vznikl ozbrojený konflikt. V roce 2012 začala jednání PKK s tureckým státem a až do července 2015, díky vyjednanému příměří, konflikt prakticky ustal. Roznětkou k nové vlně násilí byl pak sebevražedný atentát, organizovaný Islámským státem (IS) v tureckém městě Suruç, kde bylo výbuchem v pondělí 20. července 2015 zabito 32 mladých lidí, převážně kurdské národnosti. Následně byl ve středu 22. července hlášen útok z městečka Ceylanpinar u syrské hranice, kde přišli o život dva turečtí policisté. K odpovědnosti za jejich smrt se podle médií přihlásilo ozbrojené křídlo PKK s tím, že se jednalo o odplatu za atentát v Suruçu, neboť PKK těmto zabitým policistům, podle zjištění Kurdů spolupracujícím s Islámským státem, přisoudila odpovědnost za surucký atentát.
V odpověď na atentát ze Suruçu zaútočilo turecké letectvo na pozice tzv. Islámského státu. Ovšem už v pátek 24. července 2015 ráno bombardovalo tábory Strany kurdských pracujících (PKK) v sousedním Iráku, přičemž nálety byly doprovázeny silnou dělostřeleckou palbou, jak o tom informovala francouzská tisková agentura AFP. Šlo o první případ od složitě vyjednávané dohody, uzavřené v roce 2013 mezi Ankarou a PKK, kdy Turecko udeřilo na Kurdy. Strana kurdských pracujících (PKK) po těchto útocích oznámila, že nebude v mírových jednáních s Ankarou pokračovat, neboť jednání o příměří ztratilo smysl. Vzápětí si Turecko vyžádalo podle článku 4 alianční smlouvy mimořádnou schůzku Severoatlantické aliance, kdy NATO, při zásadě konsensuálního přijímání společných rozhodnutí a úmluv ve vzájemném styku svrchovaných států, vyjádřilo 28. července 2015 solidaritu s Tureckem, jak o tom informoval generální tajemník Jens Stoltenberg ve svém projevu, který u nás odvysílala ČT24.
Nejde však jenom o útoky na tábory Kurdů. V prosinci 2015 vtrhlo turecké vojsko o síle jednoho pluku s tanky a dělostřelectvem, a to v rozporu s mezinárodním právem, na irácké území, kde v provincii Ninive zaujalo pozice poblíž Mosulu. Americké armádní zdroje měly agentuře Reuters potvrdit, že USA jako člen NATO věděly o chystaném nasazení tureckých vojáků v severním Iráku, avšak s výhradou, že nejde o součást aktivit mezinárodní koalice, vedené Spojenými státy. Irácký prezident Fuád Masúm neprodleně vyzval Turecko, aby stáhlo svá vojska z provincie Ninive a předešlo tak eskalaci napětí mezi dvěma zeměmi. Přítomnost turecké armády v oblasti severně od Mosulu vzápětí kritizoval v televizním projevu irácký premiér Hajdar Abádí, podle kterého místo pomoci v boji proti Islámskému státu Turecko narušuje svrchovanost jeho země. Šéf bezpečnostního a branného výboru iráckého parlamentu Hakím Zámilí dokonce vyzval premiéra k tomu, aby irácká armáda zahájila letecké údery proti tureckým vojákům, nacházejícím se na iráckém výsostném území.
Irák odeslal Radě bezpečnosti OSN dopis, ve kterém žádal okamžité stažení tureckého vojska: „Jeho přítomnost je považována za zjevné porušení Charty OSN, narušení irácké územní jednoty a suverenity“, konstatuje se v textu. Americká velvyslankyně při OSN Samantha Powerová, která v prosinci zastávala funkci předsedkyně Rady Bezpečnosti OSN, novinářům potvrdila, že irácký ambasador dopis radě v pátek 11. prosince 2015 doručil. Novinářům z agentury AFP pak Powerová zopakovala názor Spojených států, že „jakékoli rozmístění vojáků v Iráku by mělo být uskutečněno se souhlasem suverénní irácké vlády“. Čímž potvrdila zvěsti o tom, že Spojené státy přítomnost tureckého vojska v Iráku neposvětily.
Pokud šlo pak o další vývoj v Iráku, usilovalo Turecko, jak o tom informovaly i naše sdělovací prostředky, o účast na bojích v iráckém Mosulu. Avšak irácký premiér Hajdar Abádí po schůzce s americkým ministrem obrany Ashtonem Carterem účast Turecka na ofenzivě vůči Islámskému státu v Mosulu s poděkováním odmítl. Bojovat o Mosul tedy měly irácké bezpečnostní síly a kurdští pešmergové. Načež turecký prezident Recep Tayyip Erdogan podle agentury Reuters při jednání s Carterem prohlásil, že Turecko jako člen NATO není spokojeno s tím, že se na útocích na Mosul nepodílí, ačkoli město kdysi „patřilo k území Osmanské říše a stále spadá do turecké sféry vlivu“. Turecká diplomacie také tvrdila, že jedině účast turecké armády na bojích o toto město zamezí prolévání krve mezi sunnity a šíity, které zde hrozí. Poněvadž irácká armáda podle tureckých diplomatů k osvobozování většinově sunnitského Mosulu hodlala použít šíity.
„Nesouhlasím s tím, aby se říkalo, že Turci bombardují Kurdy,“ prohlásil 20. září 2015 v Otázkách Václava Moravce náš ministr obrany Martin Stropnický, jak o tom informoval web ČT. „Kurdové nejsou monolit. Subjekt tureckých útoků je jejich organizace PKK, uznaná jako teroristická, ne pešmergové, kteří bojují s Islámským státem.“ Ministr obrany Stropnický, když už tak začal rozdělovat Kurdy, tehdy ovšem zapomněl divákům ČT zmínit podstatný fakt, že na popud mezinárodní koalice 15. září 2015 došlo k jednání v Irbílu (Erbílu), hlavním městě iráckého Kurdistánu, kde se kurdský prezident Masúd Barzání oficiálně sešel se Salihem Muslimem coby zástupcem Strany demokratické jednoty (PYD), pod kterou spadají jednotky YPG a Brettem McGurkem, velvyslancem USA v mezinárodní koalici bojující proti Islámskému státu. Na základě zde uzavřené dohody Spojené státy začaly podporovat YPG jak přímou leteckou podporou, tak i dodávkami vojenského materiálu. Americký prezident Barack Obama tehdy dokonce vyslal armádní specialisty do syrského guvernorátu Hasaka na severovýchodě Sýrie, za účelem úprav opuštěného letiště, které měly plně pod kontrolou kurdské milice YPG. Díky dohodě z Irbílu také začali v Sýrii působit pešmergové cvičení a vyzbrojení na území Iráku (v první fázi se mělo jednat o 5 000 mužů), přičemž dle uzavřené dohody měli pešmergové v Sýrii podléhat velení zkušenějších Lidových obranných jednotek (YPG).
Co říci závěrem? Snad že nám žádný z našich vrcholných politiků, včetně ministrů obrany a zahraničí, dosud nevysvětlil, proč vlastně Česká republika posílala munici výhradně iráckým pešmergům. Tedy proč munici neposlala bojovníkům ze syrských Lidových obranných jednotek (YPG), po Kobani bojujícím i v dalších syrských městech a vesnicích s džihádisty z Islámského státu a Fronty an-Nusrá, v politicky korektních komentářích některých našich „expertů“ nově nazývané Fronta pro dobytí Sýrie, tedy Džabhat Fatah aš-Šám.
Karel Wágner
Ve jménu zelené ideologie
Dekarbonizace Evropy v rámci Green Dealu je rozjetý byznys, v němž se točí nemalé množství peněz.
Karel Wágner
Jak si nepočůrat nohavice
Zelená dohoda pro Evropu je souborem politických iniciativ, právně závazných i pro Českou republiku.
Karel Wágner
Budou auta jezdit na mravence ?
Možná jste už také zaslechli cosi o tom, že namísto na benzín budou auta jezdit na rozmačkané mravence.
Karel Wágner
Čínská elektrobublina
Řada našich propagátorů elektromobility radostně hýká nad záplavou čínských elektromobilů, valících se do evropských přístavů.
Karel Wágner
Létání bez křídel a vrtulí
Létající cyklokoptéry s kolmým startem a přistáním nemají křídla ani vrtule, které vidíme prakticky u všech letadel.
Další články autora |
Barbaři na hranicích. Fotky od Hamásu zahanbily západní média
Seriál Pokud vás už válka na Blízkém východě unavuje, podívejte se na fotky ze 7. října loňského roku. Ty...
K romskému chlapci po konfliktu s učitelem jela záchranka. Zasáhla policie
Policie řeší incident, při kterém se v Koryčanech na Kroměřížsku fyzicky střetl učitel s žákem....
Obsese zbraněmi, morbidní porno a stres. Vrah z fakulty střílel už na střední
Premium Čtyřiadvacetiletý muž ze středostavovské rodiny bez ekonomických problémů a se slibně rozběhlou...
Malý Vilík prohrál svůj boj s rakovinou. Sbírka pomohla rodině strávit čas spolu
Rodiče malého Vilíka na stránce Donio v červenci vybírali peníze, díky kterým se mohli plně věnovat...
Izraelci vpadli do Libanonu. Jedno z nejhorších období historie, řekl premiér
Izrael v noci zahájil pozemní operaci na jihu Libanonu. Podle prohlášení izraelské armády jde o...
Třetí pilíř penzijního pojištění mění svou tvář. Jaká je současná nabídka?
Penzijní spoření je na trhu už tři desetiletí. V čase se ale produkt notně proměnil. Penzijní...
ANALÝZA: Izrael čelí dilematu. Útočit, či neútočit na íránská jaderná zařízení?
Premium Po rozsáhlém íránském raketovém útoku na Izrael minulé úterý se ve světě čile spekuluje, zda by se...
Éra uhelného teplárenství v Česku končí, modernizace přijde na stovky miliard
Za dálkovým teplem v České republice, které je díky rozsáhlé infrastruktuře považováno za...
Šéf nás nutí vyřídit si živnostenský list, jinak nám dá výpověď. Jak se bránit?
Premium Práce na IČ se může zdát výhodnější, co se týká odměny. Na druhé straně zaměstnance chrání zákoník...
Pronájem kavárny / vinotéky, 34 m2, ul. Osadní, Praha Holešovice.
Osadní, Praha 7 - Holešovice
18 000 Kč/měsíc