Došlo ke spiknutí v Kremlu ?

Od 5. března, kdy se naposledy objevil na veřejnosti při jednání s italským premiérem Renzim, až do 16. března, kdy v Petrohradě uvítal kyrgyzského prezidenta Almazbeka Atambajeva, byl ruský prezident Vladimír Putin novináři silně postrádán. Za jeho údajným zmizením viděli všelijaká spik­nutí, do kterých měla zapadat i vražda opozičního politika a podnikatele Borise Němcova. Podobně jako v minulých jedenácti dnech však no­vináři postrádali Putina už v listopadu 2012 a v srpnu 2013.             

"Nemusíme za tím hledat nějaké spiknutí. On tohle občas dělá, někam se stáhne a odpočívá, nebo přemýšlí o nějakém problému, před kterým utekl", řekl opoziční politik Vladimir Milov, blízký spolu­pracovník zavražděného Borise Němcova. "Měli by­chom se spíše ptát, co udržuje současný režim stabilní, než pátrat po záhadných medicín­sko-poli­tických faktorech, o kterých stejně nikdo nemá prakticky žádné informace," prohlásila poli­toložka Jekatěrina Šulmanová. Podle ní je rozhodující, zda "silová byrokracie", která tvoří základ součas­ného ruského režimu, je s jeho funkčností spo­kojena. Neboť vládní aparát, represivní složky a nej­větší státní firmy ovládají lidé vzešlí z prostředí tajných služeb a dalších silových útvarů.

V listopadu 2012 na základě odhalených podvodných transakcí v oblasti nemovitostí, pozemků a akcií holdingu Oboronservis, výhradního dodavatele ruské armády, bylo zahájeno šetření ve věci několika trestných činů, kterých se dopustili činovníci z Ministerstva obrany Ruské federace. Na základě prvních poznatků vyšetřovatelů bylo obviněno celkem pět vysoce postavených činitelů z korupce a zpronevěry, následně i ministr obrany Anatolij Serďjukov, na samotném počátku aféry odvolaný prezidentem Putinem, kterého ve funkci nahradil armádní generál Sergej Šojgu, dřívější ministr pro mimořádné události a gubernátor Moskevské oblasti. Podle vyšetřovatelů se mělo v případě těchto podvodů jednat o dosud nejvyšší úředníky a jejich partnery z řad velkých podni­katelů rozkradenou částku, totiž o více než 3 miliardy rublů. Ještě v únoru letošního roku byl v souvislosti s vyšetřováním této rozsáhlé kauzy zatčen Sergej Muraškin z ministerstva spravedl­nosti Ruské federace na základě obvinění z podvodu, při kterém se obohatil o 18 miliónů rublů. Trestní řízení se vztahuje k době, kdy obviněný pracoval na ministerstvu obrany, ze kterého přešel na ministerstvo spravedlnosti. Nejnovější skandál propukl 17. března 2015, kdy byl zatčen Ale­xandr Gorškolepov, zástupce vedoucího odboru majetkových vztahů Ministerstva obrany RF pro podezření z přijímání úplatků, a to opět v souvislosti s kauzou Oboronservis.

Vzhledem k tomu, že si Boris Němcov dle svých prohlášení vytkl za cíl odkrytí korupce, prorůstající státním aparátem, přičemž se také vzhledem k událostem na Ukrajině intenzivně zajímal o nejrůz­nější „činovníky“ v ruské armádě, objevily se již mezi novináři úvahy o případné souvislosti jeho násilné smrti s kauzou Oboronservis. Na první pohled se může zdát tato kauza pro motiv nájemné vraždy malichernou. Když si však uvědomíme, že zde nešlo o pouhých několik miliónů, ale ve skutečnosti o celé miliardy rublů, které končily v kapsách několika málo činovníků a podnikatelů, zamrzne nám úsměv na rtech. Navíc Boris Němcov, i když měl jistě řadu všelijakých chyb a nebyl žádným „svatouškem“, proslul svou neústupností a vytrvalostí, se kterou se pouštěl do pátrání po detailech nekalostí součas­ného ruského režimu. Pokud jde však o jeho vztah k Putinovi, nebylo by rozumné zde uplatňovat ryze černobílý pohled.

Vztah mezi Putinem a Němcovem byl vždy složitý a různě se vyvíjel. V poslední době se Putin vy­jadřoval o Němcovovi s respektem jako o člověku, který si vždy stál na svém, jehož slovu se dalo věřit (což ne­platilo o Chodorovském). Takový veřejně prezentovaný názor Putina nebyl nějakou omšelou frází, ale výrazem dlouhodobé zkušenosti. Vždyť Němcov málo známého Putina v samých začátcích jeho kariéry podporoval. Samozřejmě jako opoziční politik Němcov později Putinovu politiku kriti­zoval. Avšak poslední dobou se ve svých výrocích nezaměřoval ani tak na samotného Putina, jako na ty, kdo ho obklopovali, nebo na ty, které Putin dosadil do klíčových po­stů. A možná k sobě tito dva bývalí spolubojovníci, kteří se v srpnu 1991 při komunistickém puči postavili na stranu ruského prezidenta Jelcina (jenž oba později prohlašoval za své favority), měli podle některých analytiků poslední dobou blíž, než by se někomu líbilo. Každopádně živý Němcov nebyl pro Putina takovou hrozbou, jakou se stala mrtvola Němcova, zastřeleného v blízkosti kre­melské zdi. Což ovšem ještě neznamená, že podnět ke vraždě opozičního politika Němcova nepři­šel z pozadí mocenských struktur, tedy opravdu zpoza zdí z Kremlu.

Když se nyní v březnu uchýlil Putin do ústraní, vyrojily se všelijaké spekulace o jeho ne­schopnosti vládnout. Tehdy Putinův mluvčí Dmitrij Peskov v ruských médiích prohlásil, že Putin je v neustálém kontaktu s vládou a mocenskými orgány. „Schůzky má pořád, ne všechny jsou ale veřejné,“ řekl mluvčí. "Agenda je velmi nabitá, souvisí s krizemi a tak po­dobně," dodal k tomu Peskov. Ovšem v této době došlo k něčemu podstatnému, vpravdě nevídanému, čemu naše sdělovací prostředky nevěnovaly náležitou pozornost. Putin se totiž ve čtvrtek 12. března 2015 nedostavil na výroční schůzi nejvyšších představitelů Federální bezpečnostní služby (FBS). Což byla jedna z nejdůležitějších zpráv, pronikajících do tisku. I když si to širší veřejnost neuvědomuje, je totiž ruská FBS něco jako Putinovo dítě. Ne­boť právě Putin dostal svého času za úkol bývalou KGB rozpustit a založit zcela novou bezpeč­nostní službu, nazvanou Federální služba bezpečnosti, tedy FSB. Přičemž mnohým dů­stojníkům KGB tehdy Putin šlápl, jak se říká, na kuří oko, což mu nikdy neodpustili. Naproti tomu se však Putin v pátek 13. března setkal s předsedou nejvyššího soudu Vjačeslavem Lebeděvem, o čemž informovala tisková služba Kremlu na oficiálním webu a záběry z Putinovy schůzky odvysílala televizní stanice Zvezda, provozovaná ruským ministerstvem obrany.

Podle mínění řady analytiků hodlají některé z mocenských kruhů, napojené na FSB, zavraždění opozičního politika Borise Němcova využít k vlastním cílům. Podle zpráv z tisku například k tomu, aby potlačily vliv Ramzana Kadyrova a takzvaného čečenského klanu v Moskvě. Čemuž by nako­nec mohlo odpovídat i zatčení poručíka z čečenského praporu Sever a jeho obvinění z vraždy Němcova, které čečenského prezidenta Kadyrova v první chvíli zjevně zaskočilo. S podobnou verzí přišel i bývalý komunistický vůdce Michail Gorbačov. Sdělovacími prostředky se sice šíří tvr­zení několika novinářů, že politik Gorbačov za objednavatele Němcovovy vraždy označuje Putina, avšak takováto tvrzení se nezakládají na pravdě. Stačí nahlédnout do původních, přesně citova­ných prohlášení, kde podle Gorbačova za vraždou Němcova stojí síly, které „přemýšlejí o tom, jak se zbavit Putina“. Vraždu Němcova označil za „pokus o destabilizaci situace v Rusku a posílení opozice“. Této verzi sice nemusíme věřit, ale je zřejmé, že v kremelských kruzích roste napětí, se kterým si Putin bude muset poradit. Ovšem podle posledních, oficiálně nepotvrzených zpráv, se při tom bude muset zřejmě obejít bez svého stratéga, označovaného za šedou eminenci Kremlu, tedy poradce Surkova.

Vladislav Surkov, přezdívaný Kníže temnot, Loutkář, nebo též Ruský Richelieu, se v roce 1964 na­rodil v Solncevu jako Aslambek Dudajev. Je po svém otci napůl Čečenec a celé dětství strávil v Čečensku. Surkov se postupně vypracoval až na hlavního politického stratéga Putina, pro kte­rého pracoval za jeho prezidentování v letech 2000 až 2008, kdy byl považován za třetího nejmoc­nějšího muže v zemi. V Kremlu zůstal i poté, co Putina vystřídal v prezidentském křesle Medveděv. Koncem roku 2011 byl jmenován vicepremiérem pověřeným modernizací a inovací, v květnu 2013 však na svoji funkci rezignoval, aby se nakonec 20. září ve funkci prezidentova poradce znovu vrátil do Kremlu. Surkov je považován za kurátora ukrajinského směru v ruské politice, přičemž údajně pro své názory neměl důvěru bezpečnostních sil.

V době, kdy se všichni novináři sháněli po Putinovi, se na internetu objevila zpráva, že byl Surkov spatřen na letišti v Hongkongu. Na sociálních sítích pak kolovaly zvěsti, že Putinův poradce Vladi­slav Surkov zcela nečekaně s celou rodinou vycestoval do zahraničí. Podle zdroje blízkému Kremlu byl jeho odjezd údajně natolik naléhavý, že o něm nevědělo ani jeho blízké okolí, ba ani prezidentská kancelář. Jak se ve zprávě uvádí, Surkov měl zamířit do Hongkongu, jednoho z předních center světového finančnictví. Do Velké Británie, kde má údajně Vladislav Surkov v bankách uložen svůj kapitál, vycestovat nemohl, neboť v březnu 2014 byl zařazen do seznamu činovníků a oligarchů, na které Spojené státy, Kanada a Evropská unie uvalily sankce v důsledku krymské krize, tedy jim také zakázaly vstup na jejich výsostná území.

Všelijaké spekulace přiživila zpráva z Twitteru, podle které zemřel bývalý šéf Putinovy ochranky Viktor Zolotov, který patří mezi prezidentovy nejbližší spolupracovníky. Generálplukovník Viktor Zolotov, který v  letech 2000–2013 zastával funkci velitele Služby bezpečnosti prezidenta Putina, od roku 2014 působil na postu prvního náměstka ministra vnitra a velel vojsku ministerstva. Jak ještě před vraždou opozičního politika Němcova uváděla některá ruská média, měl Putin generála Zolotova pověřit vedením Federální bezpečnostní služby (FSB). Nejenže k tomu nedošlo, ale Putin se ve čtvrtek 12. března, jak bylo výše řečeno, ani nedostavil na výroční schůzi nejvyšších před­stavitelů FBS.