Po celé zemi usilují o zvolení do zastupitelstev desítky stran a uskupení, ale jedno se výrazně ode všech odlišilo: kandidáty vybíralo losem. Zdá se, že to tu ještě nebylo!
Už na jaře se politická strana Domov představila v Praze jako cosi blízkého občanskému sdružení Nejsme klauni, tedy strana, která už má prostě dost dosavadní politiky i politiků. Na tom by ale nebylo v současnosti nic tak neobvyklého. Takových stran a hnutí s nejrůznějšími názvy vznikla na našich vesnicích i ve městech spousta. Není pochyb, že na to měl nemalý vliv nevídaný úspěch Babišova hnutí ANO i Okamurova Úsvitu. Ale především si za to mohou skandály ověnčené „klasické“ strany samotné. Pomineme-li tedy i smutnou skutečnost, že některá tato nová uskupení založili odpadlíci právě z oněch profláknutých stran, aby se udrželi u koryta (a musí to koryto být, když se ho drží zuby nehty), jsme svědky nového fenoménu: do lokální politiky přicházejí d o b r o v o l n ě noví lidé, aby se pokusili hnout věcmi k lepšímu.
Ve stranách klasického typu, ale i u již zakotvených uskupení jako je třeba ANO, vyvstává před každými volbami spousta otázek: kdo bude kandidovat, na jakém pořadovém místě, kdo z řad členů a koho zařadit z nestraníků, kolik mužů, kolik žen atd.? (Omlouvám se malým obcím, kde dají těžko dohromady kandidátku vůbec. Tam se zbohatnout nedá, tam jde o věc doopravdy.)
Domov zvolil docela jiný systém. Ať se přihlásí ke kandidatuře, kdo chce, kdo chce něco udělat. Stačilo uvést osobní data, profesi a nebýt členem jiné politické strany – losovat se bude ze všech přihlášených a los určí také pořadí. Tak se i stalo. Výjimku měl snad jen předseda Domova David Štěpán, který vede kandidátku na pražský magistrát. Leč výjimka potvrzuje pravidlo.
Tento způsob výběru občanských zástupců je prý riskantní, neví se, co je kdo zač a proč se tam vlastně dral, co tím sledoval? Odpovím jednoduše – je spousta lidí ochotných něco udělat, ale nechtějí se hlásit na nějakých sekretariátech, nechtějí, aby o nich u ž p ř e d v o l b a m i rozhodovali nějací aparátčíci. Los je nejen podle jejich názoru spravedlivější.
Ruku na srdce, jaký rozdíl je mezi kandidátem vylosovaným a vybraným nějakou stranou? Pro většinu voličů žádný – neznají ani jednoho. Před revolucí razili heslo Straně věřte, soudruzi! Dnes je to po pětadvacetiletých zkušenostech mnohde obráceně – volič, který vůbec půjde volit, už stranám nevěří.
Vůbec by stálo za to zvážit, zda obecně nelosovat kandidáty na zastupitele ze všech místních občanů. O řádný chod úřadů starali by se úředníci (viz nový zákon) a zastupitelé by dbali o dobro svých voličů. Stát se aspoň jednou za život zastupitelem byla by povinnost a byla by to hlavně velká čest.
