Na shledanou

Reportér, publicista a fotograf Karel Šmíd procestoval svět, fotil lidi, prezidenty, šejky i generální tajemníky, psal články, divadelní a rozhlasové hry, scénáře ke komiksům Káji Saudka a nakonec i blogy.

Jaký byl? 

Moc rád organizoval. Založil několik časopisů, byl mezi organizátory slavného Majáles v roce 1965. Organizoval i činnosti na zahradě, kde z plážového křesla řídil výsadbu cibule a vyštipování rajčat. Přestože jste ho v posledních letech mohli velmi často najít, jak leží na gauči a sleduje fotbal, neodpočíval. Jednak neustále sledoval, co se děje doma i ve světě, jednak plánoval týden po týdnu, co budou s manželkou Irenou dělat, kam a kudy pojedou, kde a kdy se bude něco slavit, aby se pořád něco dělo. A ono se dělo - a pořád. 

Moc rád cestoval a všude se seznamoval a navazoval přátelství. Ve Španělsku, v Rakousku i Německu, kam jezdil s manželkou Irenou v posledních letech nejčastěji, na něj budou určitě a hlavně s úsměvem vzpomínat. Viděl a zažil víc, než mnozí z nás, a přesto, nebo možná právě proto, se nikdy nad nikým nepovyšoval. Dokázal se bavit s každým a dokázal pobavit mnohé - v hospodě, na dovolené v hotelové restauraci, na srazu kamarádů, všude tam, kde byli nějací posluchači nebo spoluhráči. 

Moc měl rád dobré jídlo, a i když mu to špatně trávilo, nikdy se v jídle neošidil. A co teprve pivo! Kolik ho mohl za život vypít? S přáteli a kolegy po hospodách - a v posledních letech, když špatně chodil, doma. Kolik kartonů mu museli synové, Irenka i Jirka Justa navozit až k lednici?! Zásoby piva byly a stále ještě jsou v jeho domě absolutně nevypitelné. Ale neboj se, Boba s Peťulou je určitě nenechají ležet!

Zásoby si dělal ze všeho. Rodiče mu vštípili, že rodinu je potřeba zajistit pro nenadálé situace. Proto zahrada musela plodit meruňky, broskve, jablka, brambory, rajčata a okurky. Králíky na božskou sekanou, včely, někdy třeba i holoubata. Rodina pro něj byla všechno, i když to nikdy nedával okatě najevo. Ze všech svých cest po světě vozil dárky Románkovi a Peťulkovi. Chtěl, aby drželi krok s dobou, proto měli jako jedni z prvních digitálky s kalkulačkou, první počítač, první video, první digitální hru, první jogurtovač i elektrický nůž. A když přišla vnoučata Magdalenka, Adélka a Jáchym věnoval jim také svou netradiční a drsně milou péči. Vnoučata se ho zprvu trochu bála - přeci jen pán se 140 kilogramy, brýlemi a hřmotným hlasem vzbuzuje u dětí respekt, ale všechna postupně pochopila, že ten pán je moc milý, vtipný a má je nade všechno rád.

Často je při společných setkáních „trápil“ čtením Senecy a jeho listů Luciliovi, jako třeba tímto: 

Co na tom záleží, jak brzy odejdeš odtud, odkud tak jako tak odejít musíš? Nesmíme pečovat o to, abychom byli živi dlouho, nýbrž dostatečně. Vždyť k tomu, abys dlouho žil, je třeba osudu, abys žil dostatečně, ducha. Dlouhý je život, je-li plný. Namítneš: “Ale onen zesnul v rozkvětu života.” Avšak naplnil povinnosti dobrého občana, dobrého přítele, dobrého syna. V ničem nezůstal pozadu. Třebaže jeho věk nebyl dokonán, jeho život byl dokonalý.

I my tě máme nade všechno rádi, tati a dědo.
Petr a Roman
 

PhDr. Karel Šmíd
14.10.1943 - 21.7.2015