Ještě k Ferdinandu Peroutkovi 2

Proč soudím, že Ferdinand Peroutka nenapsal článek Hitler je gentleman, když je zřejmé, že ve třicátých letech viděl hlavní nebezpečí pro republiku, kterou pomáhal budovat, zleva, od komunistů, kdežto nebezpečí z Hitlerovy strany až bagatelizoval a podceňoval?

Protože by toho hned po válce komunisté využili k jeho znemožnění a odstranění. Protože by ani náhodou nemohl řídit ani Dnešek, ani Svobodný zítřek. Protože by jako zrádce seděl v pankrácké cele.

A tím pádem by v roce1947 neproběhla mezi ním a tehdy už velmi mocným Gustavem Barešem,  šéfredaktorem Tvorby a vedoucím oddělení agitace a propagandy ÚV KSČ, ani polemika o svobodě a demokracii právě na stránkách Dneška a Tvorby. Peroutku bylo zkrátka nutné  „odhalit“ a znemožnit nejen jako příslušníka tzv. kritické inteligence.

V rámci této polemiky trvající přes čtvrt roku, kterou vyvolal Peroutkův článek Aby nebylo třeba psát satiru, pojednávající o vyhazovu dr. Trägera ze Svobodného slova vedením národně socialistické strany, se Bareš snažil najít na Peroutku, co se dalo.  A že na to měl jako stranický boss celý štáb! Objevil ovšem jen jediné, co se mu zdálo v souvislosti s Němci úderné,  po Hitlerovi gentlemanovi ani stopy. Citujeme: „…najdeme však jeden zelený ostrov, kde se p.Peroutka náhle rozehřívá pro nějaké zásady a nějakou nauku. Nikoli nepřítel – tak je nadepsána kapitola o německém filosofovi Fridrichu Nietzschovi, tvůrci filosofie moci, násilí, dobyvačnosti…A přece ho miluji – volá p.Peroutka jindy tak chladný a povznesený…“  Vyvodit ze vztahu F.Peroutky k významnému filozofovi, že se vlastně jedná o nacistu a Hitlerova fandu je asi totéž, jako prohlásit  o člověku, který uznává Marxův Kapitál za vynikající ekonomické dílo, že jde o stalinistu, který obdivuje Gulag. 

Udělám nyní malé vybočení. Kdo působil v médiích za reálného socialismu a snažil se i v té době přinášet čtenářům či posluchačům nebo divákům co nejvíce důležitých a zajímavých zpráv a informací, docela dobře může pochopit i některé Peroutkovy články z let 1938/39. Tvořila-li  část časopisu v šedesátých letech nebo i po roce 1968 tzv.úlitba bohům, byla tam proto, aby další část přinesla to, co by bez úlitby vyšlo těžko. To nebylo intelektuální selhání (nemám na mysli fanatiky), to byla koncepční práce diktovaná historickou epochou. I tehdy neznámý Miloš Zeman mohl roku 1989 publikovat v Technickém magazínu řízeném mým přítelem Vladimírem Petříkem svůj slavný článek jen díky osobní Petříkově odvaze, ale i díky souvislostem, kdy v centru pozornosti byl nepřekonatelný Jakešův projev na Plzeňsku, díky prázdninám, díky tomu, že nešlo o prvoplánový časopis, a bez okamžitých následků se to obešlo  i šťastnou náhodou – zástupcem vedoucího oddělení hromadných sdělovacích prostředků ÚV KSČ byl tehdy Petříkův  kamarád a náš  někdejší spolužák Josef Hora. O listopadu přece ještě  nebylo ani potuchy!

Pokračování zítra